Purpurová růže z Káhiry

Další z Woodyho četných žertíků, tentokrát si pohrál s myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby filmová postava ožila ve skutečném světě. Navíc snímek spolehlivě funguje jako pocta „ starým klasickým snímkům“ a pokud vám to nestačí (pánové), jako třešínka na dortu roztomilá Mia Farrow, které to za každé situace sluší. Ať už je to při jejích každodenních návštěvách kina a následným okouzlením filmovým světem, (kam utíká od všední reality v podobě soužití s povalečským manželem, který ji navíc bije), či jako hráčka na ukulele. Woodyho mám nadále nejraději v „realičtější poloze“, tohle je taková kombinace fantastkního a zromantizovaného, nicméně nemůžu říct, že bych si sledování Purpurové růže z Káhiry neužíval, či se dokonce nudil. O tom nemůže být řeč! Chvilku mi trvalo zvyknout si ( přijmout ) tuto Woodyho polohu, ale od momentu, kdy Mia vstupuje skrz filmové plátno „do filmu“ jsem byl lapen, pohlcen a nemám nejmenších námitek. Snímek jsem dokoukal s blaženým úsměvem na rtech, to myslím hovoří za vše. A nakonec bylo „ukojeno“ i moje realičtější JÁ – viz samotný konec ( pěkné to „vystřízlivění“), takže: konec dobrý, všechno dobré..... p.s. přiznejme si upřímně, každý z nás alespoň párkrát v životě ( někdo častěji, jiný méněkrát ) usedá k velkému plátnu, aby unikl ( tak jako hlavní hrdinka snímku ) realitě, vypnul z toho každodenního shonu a po dobu trvání snímku zcela zapomněl na problémy, které ho třeba momentálně sužují a nechal se unášet uměním zvané FILM. Pravda, v hodně případech (v kontextu toho jaký „brak“ člověk právě sleduje) je hodně rád za návrat do reality :o) To ale není rozhodně případ tohoto snímku....85% (14.02.2011)

Woody považuje Růži za jeden ze svých nejpovedenějších filmů. Proč? Protože tu předvedl své stěžejní téma - jaký je rozdíl mezi realitou a fikcí - realita je drsná, proto z ní utíkáme do fikce, která je opojná svými iluzemi, ale tato opojnost je pouze chvilková a právě jen iluzí, jak zjistí i hrdinka na konci. Nicméně tu skvěle předvedl onen rozpor, že "skutečné postavy touží po životě fiktivním, zatímco ty fiktivní chtějí skutečný", jak se to cituje ve filmu. Je to jednak velmi komické a zároveň i v podstatě pravdivé. Růže je Woodyho vyznáním lásky k iluzím a zároveň přiznáním jejich hranic. (16.07.2008)

Nebudem si navrávať, že sa mi film páčil ako iné allenovky. Nie. Po dlhej dobe som sa síce tešil na inú tvár než na ďalšiu ukecanú postavu z Allenovej zbierky, no očakávaná zmena neprišla vhod. Príbeh je pekný, ale bez skvelých hercov mi to prišlo len ako nejaká televízna sprostosť pre uplakané ženy, ktoré si chcú pripomenúť čo znamená láska úplne naivným spôsobom. Ani tá originálna myšlienka sa v mojich očiach správne neusadila. Zapasovali mi tam akurát prvky komédie. 60%. (13.02.2008)

Poměrně netypický Woody,ale přesto(nebo právě proto) řadím Purpurovou růži z Káhiry mezi jeho vůbec nejlepší filmy.Film je to kouzelný,pohádkový,ale z docela drsným a realistickým vyzněním.Konec je vůbec skvělý.Dvojice Mia Farrow a Jeff Daniels je okouzlující.Prostě nádherná pocta starým filmům a době,ve které se natáčeli. 85 % (20.08.2009)

Typicky katastrofalni Woody. Spatny scenar, uboha rezie, zoufali herci, priserna hudba a predevsim neskutecna nuda. Nejvic me dostava, ze je to oznaceno jako komedie, protoze s vtipnosti to skutecne nema absolutne nic spolecneho. Tohle je presne duvod, proc je Woody Allen vylozene spatny reziser. Btw, tahle zajimavost je velmi smutna: "Viggo Mortensen řekl, že byl velmi pyšný na to, že měl ve filmu malou roli, protože si zrovna procházel těžkým obdobím. Když poté vzal na film do kina celou svou rodinu, tak byl velmi zklamaný, protože zjistil, že všechny scény, ve kterých se objevil, byly vystřiženy." 2/10 (24.04.2010)