Každý mladý muž

Slovy M. Viktoříka z JAR, Izra a Izra a Izrael, já tam nebyl na vojně a nic neviděl...... První povídka byla nuda bez obsahu - chápu, že o tom, jak spolu dva lidi nedokážou mluvit kvůli hierarchickému rozdílu, je asi hlavní myšlenka, ale i tak ji mohl režisér pojmout o kousek zábavnější formou (takže dost často pomohlo kouzelné tlačítko FW). Druhá ze cvičení je trochu živější a tu a tam i vtipná, ale pořád ne dost, abych nepřetáčel. Takže vojín Juráček! Tudy ne! (pozn. komentář od jednoho z uživatelů "esence československé nové vlny" mi přijde docela přesná, akorát já to nemyslím jako pochvalu). (11.08.2010)

Nesmime se divit, ze se Juracek moc nevytahl. Film tocil, kdyz byl na zakladni vojensek sluzbe tak si ji nezprijemnit tocenim filmu. Na konci prvni epizody si dva kamaradi, kteri si ze zacatk nerozumi vymnei boty. Coz je naznakem pratelstvi. Mnoho se nemluvi, coz neni potreba jen se stridaji sceny. Druha uz je o hodne ftipnejsi. (29.07.2006)

Kdyby se z první povídky vystříhaly všechny záběry, kde Landovský s Vyskočilem jenom tak někde posedávaj a zarytě mlčej, tak z toho zbyde materiál tak na 5 minut. Málem jsem u toho usnul. Nakonec se spolu nějak začnou bavit, ale celkově je to úplně o hovně. Druhá povídka je o něco lepší. Tam se dokonce i odehrává nějakej příběh a má to i nějakou pointu, ale taky se nejedná o nic, co bych musel vidět znovu. První povídka je tak za 1 hvězdu, druhá s bídou za 3. Suma sumárum 2 hvězdy. (16.10.2013)

"Když na mě je to strašně vidět." "Co je na vás vidět?" " Já ještě nemám přísahu, soudruhu svobodníku. To ještě nesmím mezi lidi."                                                                                                                                                                   Pokud se při titulní písni samy od sebe postavíte do pozoru a ve tváři se objeví hrdost a mužné odhodlání, ručka se natáhne směrem k ovladači a palec pututje na tlačítko OFF, vyčkejte až se mihne v titulcích jméno scénáristy a režiséra celého spektáklu. Pavel Juráček neměl moc příležitostí k vlastní tvorbě, ale těch pár snímků, které natočil si pozornost určitě zaslouží. Zatímco první povídka se nese v poklidném tempu a vypraví spíš kamerou, druhá je celá vystěvěna na absurdních situacích a úžasných hláškách. Co slovo to perla. Děti za okny, záběry jedoucích tanků, rozlité mléko, kytky ve váze...                 "Jak vyúčtuju starýho koně?" "Rána z děla stojí víc."                                                                                                     Zajímavé komentáře: Šandík, Madadajo, Erw Zcela mimo mísu: mortak, YURAyura, Karlos80 (28.11.2014)

Asi v hodnocení nadsazuji, ale Juráčkův film "Každý mladý muž" je dle mého formálně dokonalým filmovým dílem, řadícím se k tomu nejlepšímu z tzv. "České nové filmové vlny". Příčinou nízkého hodnocení zde na ČSFD je snad fakt, že velká část uživatelů nikdy neprodělala základní vojenskou službu, notabene ne v době socialismu, a potom pochopitelně obecná nechuť zdejšího, po výtce mainstreamového publika k artovějším filmovým počinům, související snad s jeho (ne)schopností vnímat a přemýšlet... První, čím film vnímavého diváka zaujme, je nepochybně jeho výtvarně podmanivá kamera, pečlivě komponující zdánlivě nehledaný a reportážně "úderný" záběr, který také dosyta prokresluje světlem či naopak širokou paletou polostínů. Už kvůli kameře samotné toto dílo rozhodně stojí za vidění. Samozřejmě nejen kvůli ní... Zdánlivá náhodnost a námětová neutříděnost obou povídek má ve skutečnosti hluboce promyšlenou osnovu. Existují totiž pouze dvě věci, které neustále zaměstnávají mysl vojáka v základní vojenské službě: 1) "svobodný" svět mimo kasárna a 2) ženy. Obojího se "obětem" ZVS zoufale nedostává a právě proto se snaží, pochopitelně také často poměrně zoufale, obojí vyhledávat. Zmiňovaná absurdnost, v první povídce vskutku téměř surreálná, ve druhé spíše tragikomická, pochopitelně pramení především z nenormálnosti situace, do níž se mladý muž v období základní vojenské služby dostává. Přes zdánlivou nehledanost jednotlivých záběrů je Juráček, jako citlivý pozorovatel, samozřejmě pečlivě vybírá a už tímto výběrem k absurditě podvědomě směřuje... Všednodenní banalita "hry na vojáky" se zde propojuje s banalitou "světa mimo", aby v důsledku podtrhly nenormálnost a vyšinutost "kasárenského" života a světa. V tom je mimochodem nepochybně přítomna i velká dávka pacifismu... Není pochyb o tom, že zde režisér "zhmotnil" vlastní pocity a dojmy z absolvování ZVS. Některé scény by ostatně snad ani nebylo možné vymyslet "od zeleného stolu", ale musely být v nějaké formě zažity či alespoň odposlechnuty z vyprávění jiných... Tím vším film nejen zapadá do okruhu filmů "České nové filmové vlny" jako její důstojný reprezentant, ale dokonce se řadí k jejím nejlepším dílům, jakými jsou především filmy Ivana Passera (Intimní osvětlení) a Miloše Formana (Černý Petr, Kdyby ty muziky nebyly, Konkurz, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko). Celkový dojem: 90% Zajímavé kometáře: Erw, Jonatthan (07.08.2010)