Postava k podpírání

Kdo hledá, najde. Ovšem není to pokaždé přesně to, co hledal, nebo-li nejen soudružský, byrokratický systém, je nevyzpytatelný. Tomuto undergroundově novovlnícímu se, humornému, ale i morálně poučnému absurdnu, které je plné dobových (také absurdních) kontrastů, chybělo snad jen kvalitnější filmařské vybavení. Výborná a ojedinělá záležitost. (28.05.2013)

Skvěle zpracované, místy absurdní, na dobu vzniku přímo vynikající. K dalšímu pochopení okolností je dále doporučována kniha Deník od Pavla Juráčka. Skvěle natočeno v estetickém směru, místy připomína trochu neorealismus. Po prvním shlédnutí dávám zatím 3*, které nejsou mé poslední slovo k tomuhle filmu ;) (06.08.2005)

Rozhodne veľmi zaujímavý snímok. Príbeh Kafkovských rozmerov aplikovaný na pražské ulice a socialistický režim. Výsledok je naozaj príjemný, prekvapivý a dobre natočený stredometrážny snímok dvojice Juráček a Schmidt. Film využíva všetky novátorské postupy novej vlny - ako využívanie druhých a tretích plánov, dlhé zábery, nehercov a prirodzené osvetlenie. Z vidieka sme sa presunuli do mesta a do kaviarní, bytov a obchodov. Jedná sa o naozaj delikátesnú filmovú pochúťku pri ktorej zamrzí, že nie je o hodinu dlhšia. Celému filmu dominuje výborná scéna na úrade zakončená kráčaním po schodov smeroch z dola nadol. (20.05.2012)

Příběh o člověku, který si půjčí kočku a nemůže ji vrátit, je ztvárněn se surrealistickou náhodností, o nějakém lineárním ději se mluvit nedá. Absurdnosti se vrší a hrdina dál a dál tápe ve světě, kterému nerozumí a který nerozumí jemu. Víc než plnohodnotný film to připomíná školní cvičení (chápat v dobrém slova smyslu), které vedlo k Případu pro začínajícího kata. Myslím, že tam je surreálná a dějová rovina vyvážena lépe. (15.05.2004)

Jistě není náhoda, že snímek vznikl ve stejném roce, jako se u nás otevřela první oficiální možnost, jak mluvit o Kafkovi a existencialismu díky památné konferenci v Liblicích. Juráček natočil film, na který by byla radost koukat pořád dokola a nacházet stále nové konotace a cesty výkladu. Hodně totiž záleží na tom, jak moc doslovně to chce člověk interpretovat ve spojitosti s dobou. Je zřejmé, že režisér do filmu některé prvky kultu Stalinovi osobnosti propašoval úmyslně (úvodní záběry na staré transparenty demonstrující jednotu socialistického tábora, záběr na původní místo Stalinova pomníku apod.). Ale chápat celý film jako metaforu života v komunistickém režimu by znamenalo ochudit jej o nadobecnější přesah. Masterpiece. (04.08.2015)