Postava k podpírání

Příběh o člověku, který si půjčí kočku a nemůže ji vrátit, je ztvárněn se surrealistickou náhodností, o nějakém lineárním ději se mluvit nedá. Absurdnosti se vrší a hrdina dál a dál tápe ve světě, kterému nerozumí a který nerozumí jemu. Víc než plnohodnotný film to připomíná školní cvičení (chápat v dobrém slova smyslu), které vedlo k Případu pro začínajícího kata. Myslím, že tam je surreálná a dějová rovina vyvážena lépe. (15.05.2004)

Kafkiáda po česku a navíc titul, který se dá považovat za symbol české nové vlny. Středněmetrážní film o půjčovně koček, marném hledání muže jménem Kilián a o životě v zemi plné absurdity, nejistoty a strachu. V neposlední řadě je to i film o samotě a pocitu odcizení. Josefu K. hrozil proces, zatímco Heroldovi, hrdinovi filmové povídky, hrozí toliko pokuta 30 korun za nevrácení vypůjčené kočky. Zdánlivá banalita, ale z dění ve filmu je cítit napětí a nervozita, vždyť v zemi, kde se ztrácejí lidé i instituce a kde má byrokracie moc nad lidmi, může mít ztráta kočky nedozírné následky. V řadě náznaků se dá vycítit kritika kultu osobnosti a stalinismu. Postavu k podpírání můžete vnímat jako podobenství i jako svéráznou komedii (nápis v půjčovně koček zní: "Zneužívání vypůjčených koček je trestné. Spotřebitel bere na vědomí, že je oprávněn k použití vypůjčených koček pouze pro vlastní potřebu.") Filmu by místy neškodily nůžky, ale jinak je to zajímavá filmová reflexe 50. let. Celkový dojem: 75 %. (18.07.2017)

Jako bych viděl filmem přečteného Kafku. Juráček se Schmidtem si dali pozor, aby nic ve filmu nebylo nepůvodní a konečný tvar, to je jako škola filmu. Formální a stylistická jazyková syntéza jako učebnice filmařských možností založená na geniálním Juráčkově scénáři. Film jako literatura. Zde to působí přesně. A nemusíme číst slova a obracet stránky, zde se ukazuje, proč vlastně byl vynalezen film, který disponuje nenahradielným a zvláštním kouzlem zkratky. Zkratky a kouzlem nedořečení. Míň je víc, nebo také víc nevyřčeného je i víc. A míň na délce, míň na prostoru, nejvíc na náplni. Jestli v nějakém díle je ukryto tajemství filmového vynálezu, tak zde. Ten, kdo je pod ním podepsaný, je nezpochybnitelný mistr. Mistr z mistrů. (24.05.2009)

Pavel Juráček si nemohl vybrat lepší dobu, kdy tento kafkovský motiv převézt na plátna kin, částečná politická a společenská obleva mu to umožnila, takže, proč toho nevyužít. Absurdita doby je zde dokonale vystižena, byrokratické manýry zesměšněny na maximum, navíc mi připadlo, že předabování dodává filmu punc jakési větší mysterióznosti. "Vlastnost, kterou se člověk liší od zvířat na pět." - "Rozum." - "Neee, kázeň!" (05.11.2007)

Predstavte si, že si niečo požičiate na určitý čas. Za nevrátenie veci načas hrozia pokuty. Zrazu ale možnosť vrátiť požičané zanikne, ostane len hrozba stále narastajúcich sankcií. Snaha o nápravu tohto stavu končí v preplnených čakárňach. Stiesnene pôsobia chodby všetkých inštitúcií určených pre ľudské dobro a spravodlivosť. Architektúrou, atmosférou i osadenstvom pôsobia skôr ako psychologické mučiarne. Zdĺhavé vybavovanie vedie iba k ďalšiemu telefónu, vyzváňaniu. Rezignácia končí jalovým filozofovaním pri pive a krížovke. Z bývalých známych, čo získali "postavenie" v hierarchii sa obratom ruky stali vysoko postavené persóny, čo si Vás už príliš nepamätajú. Podnetná alegorická úvaha, zobrazujúca už vstupné právo ako niečo systémovo choré, založené na ponímaní živého zvieraťa ako veci, s ktorou je možné v podstate ľubovoľne výchovne nakladať, pričom stačí, že sa vráti živé. Vynikajúci úvod čiastočne otupí hluchšia časť blúdenia chodbami, až príliš verne zobrazujúca otravnosť vybavovania úradných záležitostí. Až tak verne, že stredometrážny film sa miestami stáva rovnako otravným ako návšteva inštitúcie, v ktorej treba vybaviť nejaký papier opatrený pečiatkou. (10.04.2014)