Case for a Rookie Hangman
Režie:
Pavel JuráčekScénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jan KališHudba:
Luboš FišerHrají:
Lubomír Kostelka, Klára Jerneková, Slávka Budínová, Milena Zahrynowská, Pavel Landovský, Miroslav Macháček, Radovan Lukavský, Nataša Gollová, Jiří Hálek (více)Obsahy(1)
Mladý muž jménem Lemuel Gulliver (L. Kostelka) jednoho dne zabloudí autem na tajemné silnici a havaruje. Ke svému úžasu zjistí, že nehodu způsobil oblečený zajíc s kapesními hodinkami. Od té chvíle Gullivera, jenž se ocitl v tajemné zemi Balnibarbi, potkávají samé prapodivné věci: budova uprostřed polí mu připomíná rodný dům i školu, kolem se objevují mlčící lidé, kdosi Lemuela pronásleduje a střílí po něm. Později se Gulliver seznámí s historií balnibarbského hlavního města Laputy, které kdysi uniklo nepřátelskému obležení tak, že se vzneslo do výše. A právě tam musí Gulliver uprchnout poté, co je odsouzen k smrti a předán do rukou začínajícího kata… Fantaskní román Jonathana Swifta "Gulliverovy cesty" se stal klasikou dětské literatury, avšak jakožto ostře satirické dílo je určené spíše dospělým. Scenárista a režisér Pavel Juráček ve svém filmu zpracoval méně známou kapitolu románu. Vyprávění zasadil do soudobých reálií a vytvořil významově složité podobenství, vyjadřující jeho vlastní, ale i společenské dobové pocity. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (189)
Mimořádně originální alegorie, z které vane duch doby jako z málokterého počinu let šedesátých, a která se po dechberoucím úvodu trošku ztrácí sama v sobě, v opojení svou vlastní alegoričností. Stejně jsem ale v pokušení nasázet tam plný počet, protože, pánové, kdo z nás se na tomto světě někdy necítil jako pravidel neznalý, ztracený cizinec, který vzdor vší touze po čistotě a opravdovosti pokaždé znovu nad ránem odvazuje stuhu z čela toho nesprávného lože? ()
Jde o to, aby už nikdo nemusel zbytečně myslet, pane Gullivere. Považte, co zbytečného myšlení se všude děje. I děti musí myslet, i staří a nemocní i lidé, kteří nemají na myšlení vůbec čas. I ti, o nichž si myslíme že nemyslí. Blázni, notoričtí pijáci, idioti. Všichni bez výjimky myslí. Přivezli mi kreténa. Močil pod sebe, neuměl se najíst, neovládal lidskou řeč. Ale myslel. Pozoroval jsem kojence, pane Gullivere, a mohu vám říci, že se u nich vyskytují sny. Ale proč vám to všechno povídám. Protože budete mluvit s guvernérem a ten se vás určitě bude ptát na můj myslící stroj na ruční pohon. Myslící ústrojí. Ruční pohon. Zde se tvoří myšlenky. Ptali se mě na kapacitu. Řekl jsem, že zdravý muž docílí až deseti tisíc myšlenek denně, ale jim, jim se to zdálo málo. A tak tedy někoho napadlo použít k pohonu tohoto aparátu žentouru. Chtějí zapřáhnout dobytče, pane Gullivere, ale já jim to nedovolím. Řekněte jim to. Já nepřipustím, aby tímto strojem otáčel vůl. ()
No z hlediska stranického zájmu to musím naprosto odmítnout... tedy socialistického zájmu, soudruzi... Tfuj! Toto je klasický příklad formalistického obžerství a hlavně, soudruzi! - existencionalismu... A co si budeme namlovat, ten Juráček kolem sebe vrší alegorie, ale jde mu hlavně o zesměšnění naší socialistické společnosti! ... takhle nějak snad reagovali někteří "zodpovědní" soudruzi, když byl tenhle naprosto kafkovsky absurdní, depresivně nepochopitelný, neobyčejný film uvedený do kin. Sled naprosto nesouvislých záběrů spojuje jen čím dál zmatenější a vystrašenější postava Gullivera, která se marně pokouší nalézt nějakou racionální a nakonec už jen jakoukoliv hodnotu, jistotu v onom zoufalém světě. Výjimečný snímek s hereckou smetánkou z Činoheráku, škoda režiséra Juráčka... 90% ()
(3x) ,,Víte, já celý život čekám, že se mi přihodí něco, co se ještě nikomu nestalo." Člověk z času na čas mívá ve spanku podivné vidiny, které můžou být napínavé a zaujat ho natolik, že ho po probuzení přinutí i k zamyšlení přesto, že jsou mnohdy nelogické a jejich "děj" a následnost okamžiků odporují realitě... a právě takový je tenhle film: snový, fantazijný, magický, absurdní, někdy také nelogický... a není důležité, proč a jak se hlavní hrdina dostal a ocitl tam a tam a jak se proměňují podivné motivy konání postav, ze kterých tu mnohé přicházejí, odcházejí a znovu se zjevují v jiné podobě nebo pod jinými jmény. Tomuto nádhernému podobenství předcházelo několik let tvůrčí činnosti Pavla Juráčka k vytvoření filmové látky na motivy světoznámého fantazijného románu Jonathana Swifta, ale také na řadě dalších scénářů k řadě originálních filmů v 60.letech. Zde natočil v Případu jedno z vrcholních děl nové vlny čs.filmu, velmi zajímavý artový snímek, který až kontrastně kombinuje celou plejádů žánrů od prosté fantazijní komedie až po silnou politickou statiru. Snímek má v sobě navíc jedinečnou hudbu Luboše Fišera s nádherným ústředním motivem hry na flétnu a kytaru i chytlavým šlágrem Gloria Aleluja zpívaným dětským sborem. Tolik krásně vykřeslených postaviček ač na menším prostoru v neméně zajímavém hereckém obsazením, mou pozornost získává zejména profesor Bayel v podání skvělého Radovana Lukavského, pak opět geniální Miroslav Macháček jako záhadní kníže Munodi nebo krásná Klára Jerneková nesoucí v sobě motiv poezie a zamilovanosti. Pak ta umělecká kamera snímající jeden šíleně absurdní moment za druhým!! Samo ujížděcí auťák po klikatých serpentýnách, následně jeho přeběhnutí, slávnostní mlčící den sloužící pro ušetření vzduchu, otvírání šampusu zámkovou kladkou, výroba myslícího stroje na ruční pohon,... V hloubce pak tu jako bonus pro pokročilého diváka úspěšně funguje řada jinotajů a narážek na tehdejší dobu snad v každé druhé replice nebo scéně, zacházející až do drsného připomenutí vykonstruovaných procesů 50.let (viz. hodina kriminalistiky s cvičným výslechem a student, který hned srazí vyslýchaného cizince ze židle a přidávající se laborant s pendrekem, následně na to o mísnost dále násilné přidělení nového jména dotyčnému) nebo kritiky zamlčování pravdy a šíření nových faktů (,,To neříkejte, to nesmíte říkat...") i přísné cenzury (viz. rozsudek smrti pro básníka za absurdní báseň o oblečeném zajíci... ,,Víte, co mi řekli? Že je cizí našemu duchu. Proboha co je na tom protistátního?!"), napokon vyhrocené do naprosté absurdity v podobě soudního procesu (,,Já si myslím, že pokud nebudeme vědět, proč on se přiznává, že nemá se ho žádný smysl ptát, chce-li se k něčemu přiznat."). Geniální film, který mě dostává a líbí se mi každým zhlédnutím čím dál víc. Film pro pokročilé, rozhodně nikoliv případ pro začátečníka :o) 95% () (méně) (více)
Vizionářské absurdní satirické podobenství Pavla Juráčka nemá v československé kinematografii konkurenci a i v trezorových filmech se jedná o zcela jedinečné unikátní dílo. Styl natočení a vyprávění je obdivuhodná groteska, která vykresluje nesmyslnost lidského počínání, což se samozřejmě nemohlo líbit soudruhům a proto film honem uklidili do trezoru. Ve snímku se objevuje neskutečná plejáda herců, byť i jen v sebemenších rolích (zejména je zde zastoupena většina tehdejšího Činoherního klubu). Na kolena mě dostal Jirka Hrzán - jeho role blázna byla geniální. Tahle symbolická kafkovská imaginace má co říci v každé době a v jakémkoliv režimu. Pavel Juráček natočil jedno z nejlepších československých děl. Málem bych zapoměl na jak jinak než výtečný hudební podklad Luboše Fišera a Smíšeného sboru (včetně dětského) Pavla Kuhna. Už úvodní výtvarná titulková sekvence má nehoráznou atmosféru a kouzlo. Zkrátka a dobře - Masterpiece!! A moc mě potěšilo, že byl film vyčištěn a převeden do nejlepší kvality (vysílala ČT Art ). Kéž by tak dopadalo více českých filmů z nenapodopitelných šedesátých let. Dvd obsahuje i vyčerpávající rozhovor o životě Pavla Juráčka z úst filmového historika Pavla Jirase. Je otřesné, jak Juráčkovi komunisti zničili život, protože tenhle jedinečný talentovaný umělec mohl natočit nenapodobitelná a svérázná unikátní díla. Obrovská škoda a hanba všem komoušům a dalším lidem, kteří se na tuhle osobnost vykašlali a odvrátili se od ní, včetně jeho kolegů. Velmi mě zajímá kniha Jana Lukeše, která se jmenuje Deník (1959 - 1974) a obsahuje deníkové zápisy tohoto vyjímečného scenáristy a režiséra Pavla Juráčka. Bohužel kniha už je všude nedostupná a nezbývá, než na ni narazit někde v antikvariátu. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (8)
- Postava muže s kočkou v kabele, která se objevujena popravišti, odkazuje na film Postava k podpírání (1963). (Panfilmex)
- Juráčkův film měl premiéru 3. 7. 1970, promítali ho asi dva týdny v pražském kině Hvězda, pak to zarazili a film na dvacet let zmizel. (raininface)
- Látka filmu se postupně vrstvila už od roku 1963. V roce 1967 byla její realizace zakázána a k vlastnímu natáčení (mj. např. v Písku) došlo až v roce 1969. [Zdroj: Festival nad řekou] (hippyman)
Reklama