Případ pro začínajícího kata

"To je tak krásný film, že by ho snad zakázal i Dubček...". (František Vláčil). Životní dílo jednoho skoro zapomenutého génia zničeného dobou a životní marností, v níž se ztrácí obyčejná krása bytí, najednou již nelze tvořit ani sdělovat, je strašně těžké, či dokonce nemožné, něco pevně uchopit a prožít...i když je vše na dosah. (10.12.2018)

Zábavné, nápadité, satiricky bizarní a sympaticky magořivé. Jenže bohužel ne po celou dobu stopáže, vlastně jako by se po úvodním mnohaminutovém monologu kvalita pomalu, ale jistě snižovala, ty nejzábavnější a nejzajímavější scény se stanou zpočátku a v poslední půlhodině přijde už jenom... Nuda, nehledě na soudobou společenskou kritiku, oblečené králíky, nebo humorné lední medvědy s filosofickým výrazem ve tváři létající na okřídlených bicyklech. Obzvlášť když ve filmu žádní lední medvědi s filosofickým výrazem ve tváři létající na okřídlených bicyklech nejsou. (15.02.2014)

Nadčasový existenciální snímek s kafkovsky tíživou atmosférou, zbaven dobových odkazů a časových souvislostí útočí na každý totalitní režim. Svět je bizarní a nerozumí mu ani cizinec Gulliver, ani jeho obyvatelé. Existence sebedestruktivní lidské rasy již přestala dávat smysl a čas běží pozpátku. Úžasná práce kamery mi místy připomínala Proces Orsona Wellese a Spalovače mrtvol, k tomu úžasná hra světla a stínu a pohádkové, mystické lokace. Už jak jsem viděla přejetého králíka v manšestrových kalhotách, věděla jsem, že tohle budou sousto pro mě. Jedna úžasná metafora za všechny- král poručí vymyslet počítač na ruční pohon, aby již nikdo nemusel myslet a tento stroj posléze řídila komunistická mašinérie. "Chtěli zapřáhnout dobytče, a já nedopustím, aby tímto strojem točil vůl." 100%. (02.04.2016)

Neváhal bych Juráčka nazvat utopickým komunistou, neboť zejména o tom je jeho film - o zboření iluzí o ideologii a lidstvu v posmutnělém, hořkosladkém balení, které pro mě nejvíce zvýrazňuje ústřední hudební motiv. Nejedná se o kritiku, satiru nebo hluboké existenciální drama, veselý alegorismus se poměrně významně překrývá s optimismem (Je jedno v čem žijete. Hlavně, že žijete) Případ pro začínajícího kata je film hrozně osobní a na diváka kašle - Juráček vyjádřil postoj a komu tento není po chuti, má smůlu. Dá se ocenit jedinečnost, jakou film v naší kinematografii zaujímá především díky svému fantasy ladění, ale díky maximální odtažitosti mi přijde snobsky intelektuální a tudíž nepříjemný. (04.06.2013)

Pokaždé, když to vidím znovu, propadám se do toho s čím dál větším zaujetím. Juráček, jenž by šel většinově označit jako člověk-hovado, by šel stejně dobře titulovat jako tvůrce-génius. Propojení (jedné z částí) Swiftovy klasické předlohy s nedostižnou rovinou Juráčkovy nedozírné fantazie a uměním snít tvoří ve výsledku strhující podobenství o náladě socialistické společnosti a proplouvání všemi nepřijímaného a nepochopeného jedince v toku všednodenní ideologie (viz. Juráčkův osobní kontrast: člen KSČ, ale komunista nebyl...). Vrchol filmového surrealismu i kina-absurdity, leč jako svítící příklad geniálního díla nelze Případ pro začínajícího kata zaškatulkovat do žádné konkrétní šablony. (24.02.2024)