Case for a Rookie Hangman
Režie:
Pavel JuráčekScénář:
Pavel JuráčekKamera:
Jan KališHudba:
Luboš FišerHrají:
Lubomír Kostelka, Klára Jerneková, Slávka Budínová, Milena Zahrynowská, Pavel Landovský, Miroslav Macháček, Radovan Lukavský, Nataša Gollová, Jiří Hálek (více)Obsahy(1)
Mladý muž jménem Lemuel Gulliver (L. Kostelka) jednoho dne zabloudí autem na tajemné silnici a havaruje. Ke svému úžasu zjistí, že nehodu způsobil oblečený zajíc s kapesními hodinkami. Od té chvíle Gullivera, jenž se ocitl v tajemné zemi Balnibarbi, potkávají samé prapodivné věci: budova uprostřed polí mu připomíná rodný dům i školu, kolem se objevují mlčící lidé, kdosi Lemuela pronásleduje a střílí po něm. Později se Gulliver seznámí s historií balnibarbského hlavního města Laputy, které kdysi uniklo nepřátelskému obležení tak, že se vzneslo do výše. A právě tam musí Gulliver uprchnout poté, co je odsouzen k smrti a předán do rukou začínajícího kata… Fantaskní román Jonathana Swifta "Gulliverovy cesty" se stal klasikou dětské literatury, avšak jakožto ostře satirické dílo je určené spíše dospělým. Scenárista a režisér Pavel Juráček ve svém filmu zpracoval méně známou kapitolu románu. Vyprávění zasadil do soudobých reálií a vytvořil významově složité podobenství, vyjadřující jeho vlastní, ale i společenské dobové pocity. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (189)
Do detailu vyprecizovaná studie cizinectví, jehož zkušenost se rozšiřuje i prohlubuje s každým záběrem. Především sákne do řeči, z níž souběžně vyrůstají verše i fráze a která právě tak ovládá, jako selhává, a to především v těch nejosudovějších okamžicích. Hlasy se rozeznívají v labyrintu, který se neomezuje na tradiční reprezentace – stavby, ruiny, davy, dvojnictví –, ale zahrnuje i přírodu, což zvlášť skličuje, protože to jasně sděluje, že není kam uniknout (ani se nalézt). Otázka po snu je přirozenou reakcí na takové zbloudění: je onen chaos, který se člověka zmocňuje, jeho vlastním dílem, částí jeho já, jeho hrou na sebe, přítomného, minulého, budoucího, nebo jej do něj vrhl nějaký osud? Přestože žádná z odpovědí přirozeně neutěší a výsledek přes poetickou figuru, kterou vrcholí, i celkový mytologizující rámec, diváka spíše tíží, není film prostý humoru, který nesou okamžiky, v nichž bezelstná upřímnost dvojznačného hrdiny naráží na rigidní pravidla nervního kocourkovského světa: vtip otřásá mocí a v tomto duchu také působí dobové jinotaje. Kdo by při některých obrazech a poznámkách nepomyslel na okupaci? Ovšem, zatímco dnes každý takový moment zajiskří, ti nepočetní diváci na prahu normalizace asi spíše sinavěli. – V rámci hledání souvztažností se konečně nabízí i srovnání se soudobým filmem Alaina Robbe-Grilleta natáčeným ve slovenské koprodukci zhruba souběžně. Juráček sice není studentsky cudný, ale na erotomanickou imaginaci francouzského romanopisce se zdaleka neomezuje a vesměs zdařile ji integruje do vyprávění i do celkového obrazu onoho proteovského světa (především prostřednictvím obměňovaných milostných scén a dvojnic, svými variantami a podobnostmi splétají přes jejich zdánlivý antagonismus mimořádně lepkavou síť). Také tam, kde Robbe-Grillet kloubí do post-surrealistických kompozic fragmenty labyrintické morfologie, je Juráček úspěšnější: osudovost gulliverovského labyrintu nesou především vztahy a protože přirozenost ústředního hrdiny je odzbrojující, poutá film do svých tenat i diváka. K tomu ve slovensko-francouzském snímku nedochází: tam je distance absolutní – zatímco na stříbrném plátně vše žhne, svědci v jevišti zůstávají chladní. Snad proto také ukročil ve svém druhém koprodukčním filmu k té nejbanálnější erotické výpovědi. Juráček další šanci nedostal. ()
Vizionářské absurdní satirické podobenství Pavla Juráčka nemá v československé kinematografii konkurenci a i v trezorových filmech se jedná o zcela jedinečné unikátní dílo. Styl natočení a vyprávění je obdivuhodná groteska, která vykresluje nesmyslnost lidského počínání, což se samozřejmě nemohlo líbit soudruhům a proto film honem uklidili do trezoru. Ve snímku se objevuje neskutečná plejáda herců, byť i jen v sebemenších rolích (zejména je zde zastoupena většina tehdejšího Činoherního klubu). Na kolena mě dostal Jirka Hrzán - jeho role blázna byla geniální. Tahle symbolická kafkovská imaginace má co říci v každé době a v jakémkoliv režimu. Pavel Juráček natočil jedno z nejlepších československých děl. Málem bych zapoměl na jak jinak než výtečný hudební podklad Luboše Fišera a Smíšeného sboru (včetně dětského) Pavla Kuhna. Už úvodní výtvarná titulková sekvence má nehoráznou atmosféru a kouzlo. Zkrátka a dobře - Masterpiece!! A moc mě potěšilo, že byl film vyčištěn a převeden do nejlepší kvality (vysílala ČT Art ). Kéž by tak dopadalo více českých filmů z nenapodopitelných šedesátých let. Dvd obsahuje i vyčerpávající rozhovor o životě Pavla Juráčka z úst filmového historika Pavla Jirase. Je otřesné, jak Juráčkovi komunisti zničili život, protože tenhle jedinečný talentovaný umělec mohl natočit nenapodobitelná a svérázná unikátní díla. Obrovská škoda a hanba všem komoušům a dalším lidem, kteří se na tuhle osobnost vykašlali a odvrátili se od ní, včetně jeho kolegů. Velmi mě zajímá kniha Jana Lukeše, která se jmenuje Deník (1959 - 1974) a obsahuje deníkové zápisy tohoto vyjímečného scenáristy a režiséra Pavla Juráčka. Bohužel kniha už je všude nedostupná a nezbývá, než na ni narazit někde v antikvariátu. ()
"Já si myslím, že dokud nebudeme vědět, proč on se vlastně ke všemu přiznává, nemá smysl se ho dál ptát, chce-li se ještě k něčemu přiznat.." A to já si zase myslím, že pokud by se skutečně Jonathan Swift začal v hrobě obracet, jak se sympaticky tvůrce tohoto podobenství zpočátku obával, pak jedině proto, že by chtěl Juráčkovu trezorovému skvostu zatleskat.. ()
(3x) ,,Víte, já celý život čekám, že se mi přihodí něco, co se ještě nikomu nestalo." Člověk z času na čas mívá ve spanku podivné vidiny, které můžou být napínavé a zaujat ho natolik, že ho po probuzení přinutí i k zamyšlení přesto, že jsou mnohdy nelogické a jejich "děj" a následnost okamžiků odporují realitě... a právě takový je tenhle film: snový, fantazijný, magický, absurdní, někdy také nelogický... a není důležité, proč a jak se hlavní hrdina dostal a ocitl tam a tam a jak se proměňují podivné motivy konání postav, ze kterých tu mnohé přicházejí, odcházejí a znovu se zjevují v jiné podobě nebo pod jinými jmény. Tomuto nádhernému podobenství předcházelo několik let tvůrčí činnosti Pavla Juráčka k vytvoření filmové látky na motivy světoznámého fantazijného románu Jonathana Swifta, ale také na řadě dalších scénářů k řadě originálních filmů v 60.letech. Zde natočil v Případu jedno z vrcholních děl nové vlny čs.filmu, velmi zajímavý artový snímek, který až kontrastně kombinuje celou plejádů žánrů od prosté fantazijní komedie až po silnou politickou statiru. Snímek má v sobě navíc jedinečnou hudbu Luboše Fišera s nádherným ústředním motivem hry na flétnu a kytaru i chytlavým šlágrem Gloria Aleluja zpívaným dětským sborem. Tolik krásně vykřeslených postaviček ač na menším prostoru v neméně zajímavém hereckém obsazením, mou pozornost získává zejména profesor Bayel v podání skvělého Radovana Lukavského, pak opět geniální Miroslav Macháček jako záhadní kníže Munodi nebo krásná Klára Jerneková nesoucí v sobě motiv poezie a zamilovanosti. Pak ta umělecká kamera snímající jeden šíleně absurdní moment za druhým!! Samo ujížděcí auťák po klikatých serpentýnách, následně jeho přeběhnutí, slávnostní mlčící den sloužící pro ušetření vzduchu, otvírání šampusu zámkovou kladkou, výroba myslícího stroje na ruční pohon,... V hloubce pak tu jako bonus pro pokročilého diváka úspěšně funguje řada jinotajů a narážek na tehdejší dobu snad v každé druhé replice nebo scéně, zacházející až do drsného připomenutí vykonstruovaných procesů 50.let (viz. hodina kriminalistiky s cvičným výslechem a student, který hned srazí vyslýchaného cizince ze židle a přidávající se laborant s pendrekem, následně na to o mísnost dále násilné přidělení nového jména dotyčnému) nebo kritiky zamlčování pravdy a šíření nových faktů (,,To neříkejte, to nesmíte říkat...") i přísné cenzury (viz. rozsudek smrti pro básníka za absurdní báseň o oblečeném zajíci... ,,Víte, co mi řekli? Že je cizí našemu duchu. Proboha co je na tom protistátního?!"), napokon vyhrocené do naprosté absurdity v podobě soudního procesu (,,Já si myslím, že pokud nebudeme vědět, proč on se přiznává, že nemá se ho žádný smysl ptát, chce-li se k něčemu přiznat."). Geniální film, který mě dostává a líbí se mi každým zhlédnutím čím dál víc. Film pro pokročilé, rozhodně nikoliv případ pro začátečníka :o) 95% () (méně) (více)
No z hlediska stranického zájmu to musím naprosto odmítnout... tedy socialistického zájmu, soudruzi... Tfuj! Toto je klasický příklad formalistického obžerství a hlavně, soudruzi! - existencionalismu... A co si budeme namlovat, ten Juráček kolem sebe vrší alegorie, ale jde mu hlavně o zesměšnění naší socialistické společnosti! ... takhle nějak snad reagovali někteří "zodpovědní" soudruzi, když byl tenhle naprosto kafkovsky absurdní, depresivně nepochopitelný, neobyčejný film uvedený do kin. Sled naprosto nesouvislých záběrů spojuje jen čím dál zmatenější a vystrašenější postava Gullivera, která se marně pokouší nalézt nějakou racionální a nakonec už jen jakoukoliv hodnotu, jistotu v onom zoufalém světě. Výjimečný snímek s hereckou smetánkou z Činoheráku, škoda režiséra Juráčka... 90% ()
Galerie (18)
Zajímavosti (8)
- Látka filmu se postupně vrstvila už od roku 1963. V roce 1967 byla její realizace zakázána a k vlastnímu natáčení (mj. např. v Písku) došlo až v roce 1969. [Zdroj: Festival nad řekou] (hippyman)
- Juráčkův film měl premiéru 3. 7. 1970, promítali ho asi dva týdny v pražském kině Hvězda, pak to zarazili a film na dvacet let zmizel. (raininface)
- Natáčelo se mimo jiné v Praze, v Českém Krumlově, na zámcích Dobříš a Bratronice, na hradech Šelmberk a Pernštejn, u hradu Kokořín, v Duchcově, v klášteře Teplá a ve Starém Mostě, který byl později zbořen kvůli těžbě uhlí. (skudiblik)
Reklama