Režie:
Antonín KachlíkHudba:
Ivan ŘezáčHrají:
Jiří Bednář, Zuzana Schnöblingová, Josef Langmiler, Arnošt Faltýnek, Milan Dvořák, Aleš Košnar, Vladimír Vyskočil, Petr Mach, Jan Výborný (více)Obsahy(1)
Upřímné a nevinné milostné vzplanutí hornického učně se střetne s necitlivým neporozuměním dospělých... Debut režiséra Kachlíka se setkal při svém uvedení s rozpačitým nezájmem - ani uplynulá léta na tom nic nezměnila. (oficiální text distributora)
Recenze (19)
Při hodnocení tohoto filmu je především brát v potaz kontext jeho vzniku. Roku 1961 totiž plně kraloval donucený návrat k lekci socialistického realismu a především filmy pro mládež a o mladých, které dosáhly vrcholu nevázanosti v Krejčíkově Probuzení se opět utopily ve schematismu a v pozitivních příkladech pro celou společnost. Kachlíkův debut ovšem jako by již ohlašoval trend, který nastoupí za dva roky - zavádí nás do prostředí hornického učiliště, kde se sice hlavně na začátku zabývá pracovním prostředím a za hlavní postavy volí mládežnickou "úderku", ale zápletka, která zde vznikne, se poté vydá překvapivým směrem a sbírání zkušeností v dolech jde náhle stranou. Příběh se totiž zaměří na velmi křehký příběh náhle vzniklé lásky, která z dvojice udělá málem společenské vyvrhele a pod okolním nátlakem ji hrozí zánik. I postavy povýšených "úderníků" jsou zobrazeny jako nezralí dospívající, kteří nikdy nemají daleko k porušování řádu a spíše než práci a nadosobní úkoly řeší dívky a soukromé spory. Svěží je nejen přirozený projev mladých herců s nepřikrášleným slovním projevem, ale také veristické zobrazení prostředí důlních prací a hornického městečka s jeho obyvateli. Vznikl tak důležitý mezičlánek mezi odchylujícím se zobrazením mládeže ve společenskokritických filmech druhé poloviny 50. let se snahou o co nejpřirozenější zobrazení obyčejné mládeže a jejích každodenních problémů dominující liberalizačnímu období po r. 1963. ()
Nezaslouženě přehlížená perla. Není moc (nejen českých) filmů, které by tak rozuměly dospívajícím a dokázaly to citlivě převést na plátno. Samozřejmě, že se doby změnily, mladí se dnes chovají jinak, ale o to je tento film pro dnešní diváky zajímavější. Je mi jedno, kolik Kachlík natočil blbostí; za tohle to má u mě navěky dobrý. Kéž by po každém režisérovi zůstal aspoň jeden takový film. ()
Příběh mladé lásky hornického učně Pavla Čejky a venkovské dívky Šárky, která málem doplatí na socialistickou pseudomorálku a vesnické drbny. Když už se nad mladými stahují mračna a vše vypadá beznadějně, dočkáme se přeci jen šťastného konce. Příjemný milostný snímek je prvotinou režiséra Antonína Kachlíka. ()
Celkem slušná režie i herecké výkony v nestoudně naivním příběhu. Síla svazáckého kamarádství, romance jak z prvního stupně základní školy a vzhlížení k jedinému cíli, dostat se na předek. I když film nepostrádá určitou šedesátkovou uvolněnost, stále je na něj vrhán stín let předchozích. Před i v roce natočení tohoto snímku nabízela československá kinematografie daleko lepší sondy do života mládeže než je tato romantická povídka, jež by se vešla i do několika desítek minut. ()
Tak nevím, byla ještě naivní doba, anebo se soudruzi tak moc snažili, aby byla? V prvním případě je to na tři, ve druhém na odřenou jednu. Každopádně tenhle film bude zábavnější, když ho nebudete sledovat úplně střízliví. To se pak skromnému mládenci z kladenského učiliště, který po škole mezi směnou na dolu a intrem běhá v pohádkově nezničeném lese, a je pro něj ctí pod zemí pracovat "na předku", čili u ražby, i zasmějete. Kromě Langmilera jsem tam žádného dalšího herce neviděl. ()
Zajímavosti (3)
- Při natáčení filmu Červnové dny jezdila za hercem Josefem Langmilerem budoucí slavná režisérka Věra Chytilová, která s ním v té době chodila, a snažila se ho přemluvit, aby se k ní přestěhoval. Langmiler se jí zbavil tím, že se nastěhoval k Jiřině Bohdalové. (raininface)
- V roce 1968 vydal Antonín Kachlík Červnové dny jako svůj druhý román. (NinadeL)
- Film bol natočený v Kladne. (dyfur)
Reklama