Náš dědek Josef

Souhlasím s tím, že nářečí ve filmu nesedí a místy bije do uší jak hrom. Chyba. Co se týče ideologie- dnes už myslím nemáme moc právo hodnotit co je a není agitka, kdo byl a nebyl komunista. Kdo z nás tu dobu opravdu zná? Nevěřili byste, ale v době, v které dědek Josef žil, bylo hodně lidí, kteří komunisty volili a podporovali je (viz poválečné volební výsledky). Byli mezi nimi i mnozí rodiče ohnivě kritizujících uživatelů!!! Dívat se dnešníma očima na tuhle dobu je značně zavádějící. Pro některé lidi byla tahle doba "kdy přišel stolař a dal jim penzi" lepší, než ta před válkou. Jde zde o film, který se dívá na kolektivizaci z úplně opačné strany než Jasného Rodáci, ale nemusí být proto agitkou nebo dokonce idiocií. Odhlédnuto od politiky je to příběh člověka popisujícího svět kolem sebe během svého dlouhého života. Nic víc, nic míň. Samozřejmě, že Rodáci to nejsou, ale ti jsou jenom jedni. Záhorský je člověk z lidu, proletář, ale taky moudrý děd, který hodně zažil, a ví co je v životě důležité. A já mu jeho postavu věřím, jeho vyprávění mě zajímá a strhává. Ideologii ve filmu jako člověk narozený za komunismu nevnímám či filtruji, soustředím se na dílo, které by jinak třeba ani nemohlo vzniknout. Hlavně si nenechám filmový zážitek zkazit politikou, která byla vždycky "sviňa"! Všechny filmy o depresivní době holt nemusí být nutně depresivní.... (05.12.2010)

Kdyby se tenhle film z poválečného Slovácka oprostil od toho ideového nánosu a nesloužil tak zjevně dobové propagandě, patřil by nejspíš do zlaté pokladnice československé kinematografie. Prorežimní režisér Antonín Kachlík ale byl systémem pověřený umělec specializující se na filmové přepisování historie. Ano, kolektivizace byla pro náš venkov to nejlepší a Antonín Kachlík o tom musí nenásilně přesvědčit i diváky...stylizovanou komedií z padesátých let! Poměřme s Jasného Všemi dobrými rodáky třeba. Není náhoda, že právě v roce 1976, kdy většina režisérů tzv. Československé nové vlny nesměla točit, vznikl tenhle pěkný a veselý normalizovaný film. (04.12.2010)

Poetické záběry na krajinu moravského venkova (okolí Pávova) se režiséru Kachlíkovi vcelku povedly, jen úplně nevím, zda to úplně koresponduje se spíše lehčím žánrem filmu (viz třeba scéna s ožralými chlapy běhajícími po louce s holými zadky)  Celkový koncept filmu v podobě někdy více někdy méně zajímavých výjevů z venkova  v různých ročních obdobích (s výraznými folkloristickými prvky) mi nevadil, ale jen potud, než se v některých chvílích začala řešit politika (zakládání družstva a prosazování komunistické strany). Ve filmu lze narazit na celou řadu skvělých herců tehdejší starší generace, z nichž samozřejmě nejvýraznější je Bohuš Záhorský v titulní roli. Jeho postava je napsána Záhorskému doslova na tělo, a ačkoliv mu tehdy zdaleka nebylo tolik, kolik jeho postavě, ve výsledku to nepůsobilo nikterak nepřirozeně. Co se mi ze scénáristického líbilo asi nejvíc, byl vztah této postavy s jeho vnukem (S. Skopal), jemuž ve filmu předává něco málo ze své životní moudrosti (viz třeba „Nestrkej ten nosák moc nahoru, pak se ti lidi do něj lépe strefujou“). Závěrečná scéna  jejich vzájemného loučení před odchodem vnuka po prázdninách do dalšího ročníku na medicíně  mi přišla docela dojemná. (08.06.2023)

Vzpomínání dědka se prolíná s životem na vsi po válce, v době zavádění sovětského vzoru hospodaření. Vtipu i vína pomálu, kořalky a mluvení lámanou slováčtinou hodně. Potěšil mě jak jsem předpokládal Miloš Kopecký a scéna z přijímání myslivců. Záběry na Pálavu mě ovšem vždy potěší a pohladí na srdci. (05.11.2018)

Probůh!!! Tomuto filmu dát čtyři hvězdičky či dokonce pět hvězdiček? Vždyť je to odporná agitka zabalená v (pro mnohé zřejmě atraktivním) obalu moravského "folklóru" (což je ten "fólklór" vymyšlený a milovaný Pražáky-složený z chlastu a obžerství, fekálního humoru, moravankoidní dechny, přeplácaných krojů a vůbec vytvořený v intencích té představy o bodrém Moravákovi, co do Prahy přijíždí na pečeném praseti, držíc v každé ruce demižón vína). Jednomu je jasné, že i dobří herci hráli (museli hrát, chtěli-li hrát) v kdekterém šuntu, ale přece jenom vidět Menšíka jako mučedníka kolektivizace, to je dost děs. (28.02.2010)