Náš dědek Josef

Film o kraji vína, lidovosti, zvycích, skromnosti i furiantství obyvatel laskavé Jižní Moravy. O to víc milý, že se hlavní role ujal vynikající herec Bohoušek Záhorský spolu s ostatními známými hereckými osobnostmi v neposlední řadě s Jiřinou Šejbalovou, Josefem Kemrem, Františkem Filipovským a dalšími. Na kvalitě snímku značně ubírá skutečnost, že autoři scénáře a dialogů neprostudovali pečlivě slovácké nářečí a dosti hrubým způsobem vložili do úst tomu našemu moravskému dědkovi nářečí z oblasti Olomouce, což jak jistě každý ví, už není Moravské Slovácko. A k vínu patří slovácké nářečí jako ke špeku chleba. Když vyřkne starý zkušený moravský vinař ""Bels tam ? Bel. Bels vožralé ? Bel. ", to pak pravého moraváka od bečky vína srdce zabolí, ...... škoda, tento filmový počin měl na mnohem víc. O to víc mě to jako rodáka z Jižní Moravy mrzí. No, ... ludé umřů, ale víno bude furt. Tož, ... na zdraví. (20.10.2007)

Tak jako ok, že to dílo nenadabovali, mám taky radši filmy v původním znění, ale sakra, pustit ho bez titulků, to nevychytali, zvlášť když se jedná o zcela raritní řeč, kterou nebyl schopen rozkódovat ani gugl translator. No teda abych tu aplikaci nepomlouval a gugl mě nežaloval, po půlhodinovém úsilí se jí podařilo přeložit část monologu Bohouška Záhorského na téma sociálního zabezpečení ("přežil jsem císaře pána, Masaryka, protektorát, ale důchod mi dal teprve stolař!"), ale upřímně, kdyby se jí to nepovedlo, bylo by to tak nějak lepší (to si dědek neuvědomil, že v dětství a mládí by ten důchod nepobíral ani za komančů?). Film jsem nebyl schopen dokoukat, zvlášť po té lovecké vložce, kde myslivci prokázali, že jsou divní nejen proto, že na rozdíl od jiných mužů mají péro na klobouku a né v kalhotách. (08.02.2015)

Tak jsem to po mnoha a mnoha letech zase shlédl a můžu k tomu říct snad jen toto: normalizační sračka, co jinýho k tomu říct. Skrytá politická masírka s "laskavým srdcem". A naprosto souhlasím s "gilles12". Jako rodák a dlouholetý obyvatel Uherského Hradiště, jsem se musel smát idiocii tvůrců, kteří "vinaře" z (snad) Pálavy krkolomně naučili hanácký dialekt. Neuvěřitelné... (02.05.2009)

Nějak těm Pražákům ta naše moravština nejde přes pysky. :) Snaží, co jim jazyk dovolí, ale našinec musí slyšet, že to prostě není úplně ono a zcela přirozené. Výjimkou jsou samozřejmě původem Moravané, např. Vladimír Menšík. Škoda, že tu tento velikán neměl větší roli. Celkově vzato se mi Náš dědek Josef líbil. Je to takový nenáročný film, jenž působí skrze nářečí autentičtěji a pěkně ukazuje moravský venkov, zvyklosti i naturel. (14.05.2018)

Poetické záběry na krajinu moravského venkova (okolí Pávova) se režiséru Kachlíkovi vcelku povedly, jen úplně nevím, zda to úplně koresponduje se spíše lehčím žánrem filmu (viz třeba scéna s ožralými chlapy běhajícími po louce s holými zadky)  Celkový koncept filmu v podobě někdy více někdy méně zajímavých výjevů z venkova  v různých ročních obdobích (s výraznými folkloristickými prvky) mi nevadil, ale jen potud, než se v některých chvílích začala řešit politika (zakládání družstva a prosazování komunistické strany). Ve filmu lze narazit na celou řadu skvělých herců tehdejší starší generace, z nichž samozřejmě nejvýraznější je Bohuš Záhorský v titulní roli. Jeho postava je napsána Záhorskému doslova na tělo, a ačkoliv mu tehdy zdaleka nebylo tolik, kolik jeho postavě, ve výsledku to nepůsobilo nikterak nepřirozeně. Co se mi ze scénáristického líbilo asi nejvíc, byl vztah této postavy s jeho vnukem (S. Skopal), jemuž ve filmu předává něco málo ze své životní moudrosti (viz třeba „Nestrkej ten nosák moc nahoru, pak se ti lidi do něj lépe strefujou“). Závěrečná scéna  jejich vzájemného loučení před odchodem vnuka po prázdninách do dalšího ročníku na medicíně  mi přišla docela dojemná. (08.06.2023)