Náš dědek Josef

Super film, miluji Bohuše Záhorského a tady je plejáda i dalších nejlepších českých herců minulého století. Náctiletým tenhle snímek samozřejmě toho moc neřekne a ani se nedivím, když je nezaujme, byla to jiná doba.Ale ten , kdo miluje starší české filmy, tak nebude litovat. Perfektní režie i dramaturgie, Kachlík to s filmy uměl. Navíc je film umocněn pravým moravským prostředím i hudbou,je rozdělen do 4 ročních období a z toho vychází i celá pointa filmu. (08.01.2004)

Vzpomínání dědka se prolíná s životem na vsi po válce, v době zavádění sovětského vzoru hospodaření. Vtipu i vína pomálu, kořalky a mluvení lámanou slováčtinou hodně. Potěšil mě jak jsem předpokládal Miloš Kopecký a scéna z přijímání myslivců. Záběry na Pálavu mě ovšem vždy potěší a pohladí na srdci. (05.11.2018)

Nějak těm Pražákům ta naše moravština nejde přes pysky. :) Snaží, co jim jazyk dovolí, ale našinec musí slyšet, že to prostě není úplně ono a zcela přirozené. Výjimkou jsou samozřejmě původem Moravané, např. Vladimír Menšík. Škoda, že tu tento velikán neměl větší roli. Celkově vzato se mi Náš dědek Josef líbil. Je to takový nenáročný film, jenž působí skrze nářečí autentičtěji a pěkně ukazuje moravský venkov, zvyklosti i naturel. (14.05.2018)

Poetické záběry na krajinu moravského venkova (okolí Pávova) se režiséru Kachlíkovi vcelku povedly, jen úplně nevím, zda to úplně koresponduje se spíše lehčím žánrem filmu (viz třeba scéna s ožralými chlapy běhajícími po louce s holými zadky)  Celkový koncept filmu v podobě někdy více někdy méně zajímavých výjevů z venkova  v různých ročních obdobích (s výraznými folkloristickými prvky) mi nevadil, ale jen potud, než se v některých chvílích začala řešit politika (zakládání družstva a prosazování komunistické strany). Ve filmu lze narazit na celou řadu skvělých herců tehdejší starší generace, z nichž samozřejmě nejvýraznější je Bohuš Záhorský v titulní roli. Jeho postava je napsána Záhorskému doslova na tělo, a ačkoliv mu tehdy zdaleka nebylo tolik, kolik jeho postavě, ve výsledku to nepůsobilo nikterak nepřirozeně. Co se mi ze scénáristického líbilo asi nejvíc, byl vztah této postavy s jeho vnukem (S. Skopal), jemuž ve filmu předává něco málo ze své životní moudrosti (viz třeba „Nestrkej ten nosák moc nahoru, pak se ti lidi do něj lépe strefujou“). Závěrečná scéna  jejich vzájemného loučení před odchodem vnuka po prázdninách do dalšího ročníku na medicíně  mi přišla docela dojemná. (08.06.2023)

Tak jsem to po mnoha a mnoha letech zase shlédl a můžu k tomu říct snad jen toto: normalizační sračka, co jinýho k tomu říct. Skrytá politická masírka s "laskavým srdcem". A naprosto souhlasím s "gilles12". Jako rodák a dlouholetý obyvatel Uherského Hradiště, jsem se musel smát idiocii tvůrců, kteří "vinaře" z (snad) Pálavy krkolomně naučili hanácký dialekt. Neuvěřitelné... (02.05.2009)