O zatoulané princezně

Tato pohádka mi již jako dítěti nepřipadala příliš pohádková. Nyní v dospělém věku - po opakovaném shlédnutí - se tento názor ani trochu nezměnil: děj se dost táhne, herecké výkony jsou slabší a vůbec celé je to takové neslané, nemastné. Ani ta strašidla s čerty nemají patřičnou šťávu. Myslím, že *** musí stačit a jsou víc než velkorysé. (30.09.2011)

Tomuto pozapomenutému dílku se tady vytýká mnoho a dá se s tím i souhlasit souhlasit. Ale přes všechny nedostatky (zmatený scénář, laciná produkce, divné peklo i čerti, absence jakéhokoliv příběhu) to pro mě bylo takové milé a příjemné pokoukání. Hláškující kůň, cirkus, ujetí čerti, výborná scéna se ztracenou kozou. Princezna moc milá, stejně jako všechny postavy, které v tom příběhu vystupují. Neexistuje tady vlastně žádné napětí, celé to příjemně plyne. V pekle nemáte nejmenší pochybnost o tom, že princezna Julie čerty přechytračí se snadnou lehkostí. Odnesl jsem si z toho hezký pocit, který ve mně setrvává i druhý den, což je typické pro vše, kde zanechal svůj rukopis (ať už malířský či spisovatelský) Josef Lada. (23.12.2012)

V roce 1956 sáhli filmaři do ladovské truhlice a vznikly skvělé Hrátky s čertem. O dvacet let později tam sáhli podruhé a vznikla dokonalá, i když jen televizní, Nezbedná pohádka. Pokud vynechám Kaňku do pohádky, tak deset let po Nezbedné sáhli filmaři do truhlice potřetí. A mohla to být další kouzelná ladovská pohádka, kterých je tak málo a přitom by si zasloužily zfilmovat snad všechny. Mohla, kdyby sympaticky pohodový scénář tak děsivě nezhyzdilo mizerné zpracování. Fádní a téměř bezradná režie, která jakoby Kachlíka příliš nebavila, laciná scéna postrádající jediný z kouzelných ladovských nápadů, odfláknutý střih a většinou mizerné herecké výkony ochotníků, kteří před kamerou zoufale bojovali s trémou nebo ospalostí, nejčastěji pak obojím. Esencí této herecké prkennosti je pak Mikula coby Franta, jehož projev musel byl utrpením pro něj, filmový štáb i diváka. (13.11.2011)

Krásná pohádka na motivy Josefa Lady. Zlobivá princezna se nechce vdávat, na vdavky nemá ani pomyšlení. Radši uteče. Potká dvě dobromyslná strašidla, Habaděje Brčála a Mulisáka. Společně se dají k cirkusu. Získá si srdce mladého artisty Františka Kuldanů. Vysvobodí ho ze spárů pekla. Jak to v pohádkách bývá, i tady končí všechno dobře. (24.12.2008)

Takovým pohádkovým mišmašem nebo gulášem bych to nazval. Našlo by se zde několik vtipných situací hlavně díky dvojci strašidel, jinak jsme však svědky nelogického spojení pohádkových postav(peklo, bezhlavý rytíř,něco ze zlatovlásky) navíc zasazení ústřední dvojice(rovněž na pohádku na mě až moc lolitovská princezna) do cirkusového prostředí je asi poslední ranou pod pás jinak možná dobrému původnímu záměru. P.S.:A ty triky?? Na Borise Mastníka hodně odfláknuté. (24.12.2006)