Co jsme komu zase udělali?

Film režiséra Philippeho de Chauverona z roku 2019 je priamym pokračovaním snímky Qu'est-ce qu'on a fait au bon Dieu?, ktorá uzrela svetlo sveta päť rokov predtým. Príbeh sa znovu zameriava na manželskú dvojicu Verneuilovcov (Christian Clavier a Chantal Lauby), ktorých štyri dcéry sa vydali za mužov rôznych pôvodov. Z pohľadu námetu sa toho v pokračovaní príliš veľa nemení. Opäť dominuje pohľad na modernú francúzsku spoločnosť, spolunažívanie rozdielnych rás, vierovyznaní a národností, ktoré je s humorom konfrontované s predsudkami a konzervativizmom, reprezentovaným práve spomenutou manželskou dvojicou. Gro príbehu je síce tentokrát vystavané na tom, že dcéry Verneuilovcov chcú so svojimi partnermi opustiť Francúzsko, pričom oni sa im v tom snažia zabrániť ukazovaním všetkého skvelého v krajine, čo opúšťajú, ale dominantný zostáva najmä prvok uvedenej konfrontácie. Humor, ktorého tu v porovnaní s prvou časťou nie na oko ani viac ani menej, dokáže diváka niekoľkokrát úprimne pobaviť. Výborné sú napríklad scény s afganským utečencom Arashom (Hedi Bouchenafa) či z čínskej ambasády. Z pohľadu celkovej originality toho však toto pokračovanie príliš veľa nového neprináša. Dá sa povedať, že prakticky nič. Paradoxne to však na jednu stranu nevadí, na tú druhú nemôže mať divák veľké očakávania. Qu'est-ce qu'on a encore fait au bon Dieu? sa dá do istej miery označiť za film, ktorý sa snaží "vydojiť" z popularity svojho predchodcu čo možno najviac. Ak na tom však v tomto prípade nie je ani lepšie ani horšie humor - základný stavebný kameň tejto aj iných komédií - nemôže na tom byť lepšie ani horšie ani film čoby celok. A veruže nie je. O de Chauveronovom pokračovaní možno povedať, že je príjemným priemerom s viacerými skutočne zábavnými momentami. Moderná komédia vkusne "rýpajúca" do súdobej (2019) francúzskej spoločnosti a mentality. (14.11.2022)

Pohádka o tom, jak mohou různé sexuální orientace, rasy a kultury žít krásně pohromadě v prosluněné Francie. Já bych si také přál, aby lidé k sobě byli slušní a ohleduplní bez ohledu na barvu pleti, vydělané peníze a sociální statut, jenže tak to prostě nefunguje. Nefunguje a nikdy nefungovalo. Zvláště pak ve Francii. Asi proto točí tyhle filmy, kde chtěj na chvíli věřit v opak. Celý film je tak unylý a nudný. Posledních pět minut je tak sladkých, že se z toho člověk skoro až dáví. (31.08.2019)

Na poprvé se nám to vydařilo (hlavně finančně), tak si dáme dvojku. Dcery jsme ale už provdali v prvním díle, co vymyslíme. Zéťáci se z různých důvodů na Francii naštvou a chtějí se stěhovat, plánují vzít sebou i milované dcerky a všechny vnoučata. Co teď? Staříci nelení a snaží se vychválit Francii tak, aby z ní nikdo nikdy nechtěl pryč. Zápletku bychom měli a prostor pro plno vtipných situací také, můžeme jít na to. Bohužel je to už trochu slabší než první díl. Vytratilo se kouzlo nečekaného, vtipných situací je méně, a pokud není v záběru Christian Clavier nebo jeho černý protějšek Pascal NZonzi, není se už ani čemu moc smát. Přesto nakonec nechávám slabší tři hvězdy. Jak jsem psal již v komentáři prvního dílu, film měl ambici pobavit na jeden večer a to se mu znovu podařilo. (17.10.2019)

Ti, co chtějí kritizovat, nemusí hledat jehlu v kupce sena, neboť se jim zabodne do těla hned, jak dosednou. Gagy z jedničky se opakují, situace se opakují a dokonce i postavy jsou stejné! Ale já se těšila, že se zasměju a zasmála jsem se, chtěla jsem vidět tu povedenou rodinku, co si mě tak získala v jedničce, a viděla jsem ji, a vlastně jsem si chtěla první díl zopakovat v trochu jiném kabátku, a i toho se mi dostalo. Ne moc často, ale občas je sci-fi-end plný všeobjímající lásky a optimismu pro mé cynické já příjemným povyražením. (04.10.2019)

jednička sice nepatří do zlatého fondu francouzské komedie a nedokázala naplno využít potenciál,který skrývala,ale ve výsledku byla fajn.Dvojka dělá hodně věcí podobně,ale minimálně na poli humoru se jí daří ještě méně než jedničce.Tu a tam je tady sice solidní vtip,ale je jich málo.Na komedii tuplovaně...60% (11.07.2021)