Ať žije republika

Nesnadné dospívání malého chlapce za druhé světové války. A přestože jde hlavně o prožívání klučičích dobrodružství a malérů, probíhající konflikt začne postupně do Oldřichova života zasahovat čím dál víc. Dětský pohled na svět společně s milými představami a sny je zas pro snímek velkým oživením, a přitom ho nijak nenarušuje nebo nesráží. Jinak je to však film smutný, částečně také kritický. Na to diváka upozorňuje už samotný hodně ironický název, tedy Ať žije republika. Nejlépe je to vidět na konci, kdy se potrefené husy pořádně projeví, to vše samozřejmě za všeobecného neutuchajícího veselí. Nenápadný, ale o to kvalitnější film, zasloužené solidní 4*. „Tatínek řiká, co Petržela neukradne, nemá. Má všechno.“ (23.08.2013)

Famózní film, který je naprosto nepochopitelně v dnešní době celkem zapomenut a rozhodně na něj nenarazíte v základním výčtu nejlepších děl Nové vlny. Proč? To nevím. Naprosto neuvěřitelná kamera (tady opravdu oceníte HD), která v sobě často skrývá tak nářezové kompozice, ze kterých se vám chce až brečet, když si říkáte, jak někdo tohle mohl natočit a dnes to najednou nikdo neumí. Výborně poskládané snové a flashbackové scény, které skvěle navazují na probíhající děj pomocí různých asociací (což tedy může dát divákovi trochu zabrat, ale někde do poloviny filmu se určitě zorientuje). Republika je bezpochyby silné a krásné dílo Nové vlny, pro mě dokonce jedno z nejlepších. 9/10 (27.08.2014)

Filmy s tematikou dětí v nelehkých dobách naší země jsou chloubou tvorby Karla Kachyni. Stejně jako Věra Plívová-Šimková dokáže i on vykreslit dobrodružství na pozadí tvrdého života dětí s odvahou a fantazií. Malý Olda prožívá své kruté dětství ve snech a drobných radostech, podobně jako Vláčilův Pasáček z doliny. Dílo Ať žije republika je nepochybně velkým pokladem kinematografie našeho národa. (09.06.2013)

V české kinematografii bezpochyby jedna z nejlepších obecných reflexí přelomových období (zde r.1945) - "Stát se udržuje těmi idejemi, z nichž se zrodil" ... a to platí dodnes. Symbolicko-lyricko-epický skvost s hereckými výkony Lstibůrka a Valacha, drsnou přímočarostí mladého Kachyni a Šofrova excelence v letech po škole. Přes občasnou ztrátu tempa ve snových pasážích se jedná o čirou scénáristickou a filmařskou radost. Sc. Jan Procházka. 4-5* (19.11.2012)

Poselství filmu je jasný a veskrze sympatický, obecně fandím čemukoliv, co ukazuje český prospěchářství, hamižnost a vychcanost, a je samozřemě skvělý, že se před okupací mohlo něco takovýho u nás natočit. Bohužel způsob, jakým Kachyňa příběh Olina a Nesovic podává, byl pro mě osobně utrpením. Nemám nic proti lyrice ve filmu, ale co je moc, to je moc. Snad půlka stopáže jsou snový scény, a i když některý z nich jsou dokonalost sama (sirky na zemi v kostele), po chvíli to začne být repetitivní, nadbytečný až otravný a film se vleče jak čekání na Godota. Ve druhé polovině jsem to už nevydržel a pomohl si zrychleným přehráváním a přeskakováním, ale i tak jsem měl pocit, že to trvalo snad pět hodin. Jako jo, bylo to zajímavý, ale že bych si to užil, se říct nedá. (21.12.2021)