Blázni a děvčátka

Blázni a děvčátka se mi moc líbili. Nevím, jestli film ilustroval život na Žižkově v padesátých letech, ale tak nějak si ho představuji. Lidské hodnoty byly mnohem upřímnější a lidé se, podle mě, těšili z mála. Některé místní postavičky byly doslova k pousmání a dotvářely tak ucelený kolorit čtvrti. Šimáčkův Pepíček byl tak autentický, že jsem ho litovala od samého začátku. Stal se nepochopenou lidskou duší a načas i opravdovým kamarádem dospívajícího kluka, který riskoval vše, aby mu obstaral léky na bolavou hlavu a také, aby ho vysvobodil z nesvobodného života za zdmi psychiatrické léčebny. Tyhle dva považuji za hlavní tahouny celého filmu, pominu-li život chlapecké partičky a probouzející se sexualitu našeho hrdiny. Taky se zde objevují narážky na komunisty a křesťany, které mi vůbec nevadily. J. Somr je podal velmi humorně. Dobří herci ukázali, co umí, např. J. Somr, P. Nový, J. Hraběta, M. Šimáček. (01.08.2011)

Blázni a děvčátka představují v pořadí druhý Kachyňův výlet do minulosti proletářského Žižkova. Po Láskách mezi kapkami deště situovaných do 30. let minulého století se Kachyňa tentokrát posunul v čase do 50. let, zato v životě svých filmových postav se vrátil z období dospívání a prvních lásek do zdánlivě bezstarostného dětství prožívaného mezi svéráznými postavičkami místních nekonformních týpků, polovičních a úplných bláznů. Kachyňa osvědčuje tradiční smysl pro poetiku a filmovou atmosféru, i když kvalit Lásek mezi kapkami deště nedosahuje. Stále se jedná o nadprůměrnou filmařinu, ke které se drtivá většina dnešních titulů ani vzdáleně nepřiblíží. Celkový dojem: 75 %. (10.01.2013)

Neprávem opomíjený Kachyňův film. Nedosahuje kvalit těch jeho nejlepších snímků, ale ten jeho rukopis tu je a tak trochu se podobá "Láskám mezi kapkami deště". Film o mládeži ze Žižkova, pojatý klasicky po Kachyňovsku. Úsměvné, ale taky smutné a v závěru tragické. Tak by se ve zkratce dal definovat tento film. Dospívající chlapec poznává svět, bohužel se píšou padesátá léta, takže život je sešněrován komunistickými zákony. Spousta podivných postaviček potkává hlavní hrdina, ale kamaráda má vlastně jen jednoho, bláznivého Pepíka. Ostatní ho ignorují nebo mu občas dají pěstí do nosu. Je tu i první touha a poznání sexu. Zkrátka dost zajímavý film a rozhodně nadprůměrný. 70% (08.08.2011)

Tragikomická mozaika rozličných osudů na vás dýchne podobně nostalgickou atmosférou jako Menzelův Konec starých časů, i když působí opravdověji ve své autenticitě, než trochu artistně působísí Konec. Spíše se hodí film srovnat s jeho Láskami mezi kapkami deště, jehož se zdá být tento jakousi variací. Zvláštní účinek má právě protiklad retro atmosféry 50. let s dobou vzniku...to vytváří jeho zvláštní atmosféru, podobně jako Menzelův film, film v momentě, kdy vznikl, stal se již anachronismem... (23.10.2010)

Pěkný ilustrativní příklad tzv. selektivní gravitační čočky, kdy všichni herci ve filmu viděli Nového jako pořádného chlapa s pazourama jako kladiva, kterého se každý bojí, zatímco divákům u obrazovek se tentýž Nový jevil jako takový sušinka, kterého by se nelekl ani sebeslabší vánek. Pak mně samozřejmě jako ostatně každému tady utkvěla v paměti ona vrcholně erotická scéna u jezera, umocněná tím, že Špaček ve svých patnácti vypadal na dvanáct. To snad byl jediný okamžik v životě, kdy jsem litoval, že jsem se nezkusil stát hercem, nebo aspoň scénáristou, neboť i ten si to určitě užil. (12.06.2014)