Blázni a děvčátka

Pěkný ilustrativní příklad tzv. selektivní gravitační čočky, kdy všichni herci ve filmu viděli Nového jako pořádného chlapa s pazourama jako kladiva, kterého se každý bojí, zatímco divákům u obrazovek se tentýž Nový jevil jako takový sušinka, kterého by se nelekl ani sebeslabší vánek. Pak mně samozřejmě jako ostatně každému tady utkvěla v paměti ona vrcholně erotická scéna u jezera, umocněná tím, že Špaček ve svých patnácti vypadal na dvanáct. To snad byl jediný okamžik v životě, kdy jsem litoval, že jsem se nezkusil stát hercem, nebo aspoň scénáristou, neboť i ten si to určitě užil. (12.06.2014)

Blázni a děvčátka se mi moc líbili. Nevím, jestli film ilustroval život na Žižkově v padesátých letech, ale tak nějak si ho představuji. Lidské hodnoty byly mnohem upřímnější a lidé se, podle mě, těšili z mála. Některé místní postavičky byly doslova k pousmání a dotvářely tak ucelený kolorit čtvrti. Šimáčkův Pepíček byl tak autentický, že jsem ho litovala od samého začátku. Stal se nepochopenou lidskou duší a načas i opravdovým kamarádem dospívajícího kluka, který riskoval vše, aby mu obstaral léky na bolavou hlavu a také, aby ho vysvobodil z nesvobodného života za zdmi psychiatrické léčebny. Tyhle dva považuji za hlavní tahouny celého filmu, pominu-li život chlapecké partičky a probouzející se sexualitu našeho hrdiny. Taky se zde objevují narážky na komunisty a křesťany, které mi vůbec nevadily. J. Somr je podal velmi humorně. Dobří herci ukázali, co umí, např. J. Somr, P. Nový, J. Hraběta, M. Šimáček. (01.08.2011)

Blázni a děvčátka představují v pořadí druhý Kachyňův výlet do minulosti proletářského Žižkova. Po Láskách mezi kapkami deště situovaných do 30. let minulého století se Kachyňa tentokrát posunul v čase do 50. let, zato v životě svých filmových postav se vrátil z období dospívání a prvních lásek do zdánlivě bezstarostného dětství prožívaného mezi svéráznými postavičkami místních nekonformních týpků, polovičních a úplných bláznů. Kachyňa osvědčuje tradiční smysl pro poetiku a filmovou atmosféru, i když kvalit Lásek mezi kapkami deště nedosahuje. Stále se jedná o nadprůměrnou filmařinu, ke které se drtivá většina dnešních titulů ani vzdáleně nepřiblíží. Celkový dojem: 75 %. (10.01.2013)

Lyrická balada z „pražského Montmartru“ Žižkova pod taktovkou mistra střídání komična s tragikou Karla Kachyni. Kachyňa, v na prvním pohled triviálním příběhu třináctiletého chlapce, těží ze svých tradičních devíz, jakými jsou neglorifikované vylíčení lidských osudů, soucítění s postavami, zpracování námětů z nedaleké minulosti nebo znázornění dospívání a sním spojené citové nezralosti. Nevím, nakolik je filmový život žižkovských uliček padesátých let hodnověrný (to by nám spíše řekl „žižkovskej fešáček“ Enšpígl – chybí mi tu jeho komentář), ale díky Kachyňově půvabnému ztvárnění podpořenému výstižnou hudbou Milana Svobody, k němu můžeme alespoň trochu přičichnout. Českými stanicemi neprávem opomíjený snímek. (02.02.2012)

Filmy o mentálně zaostalých lidech jsou problémové. Karel Kachyňa však velice citlivě zakomponoval takovou postavu do dospívání kluka ze Žižkova. Žižkov je tu vykreslen, jako svět sám pro sebe. Atmosféra je částečně tíživá, částečně veselá, jaké už dospívání bývá. Tak či tak, rozhodně nejde o oddychový snímek. (11.09.2006)