Tančírna

Neobvyklé a okouzlující. Když jsem tehdy náhodně přepnula televizi, začali se objevovat lidi před zrcadlem a představovali své charaktery a vzbuzovali otázku, proč jsou takoví. Netušila jsem, co že to je, ale doslova jsem zůstala civět na obrazovku... po čtvrt hodině jsem kamarádce v obavách řekla:"Snad to nezkazí tím, že promluví!" Nezkazili =) Tančírnu mám moc ráda a trochu se zdráhám zajít na její obdobu do divadel, kde se to dnes hraje (zatím vím o dvou). (29.07.2011)

Tak tenhle snímek si řadím hodně vysoko. Postihnout padesátiletou historii nejen jedné země; představit půlstoletý vývoj populární hudby a tanečních stylů; rozehrát vztahy mezi jedinci; nechat působit lásku, nenávist, sympatie, závist; představit hrdiny, sraby i převlékače kabátů..., a to vše bez jediného slova a v jediném prostředí - klobouk dolů i s parukou. (24.03.2006)

Artová záležitost pro fajnšmekry, kteří si dokážou vychutnat film beze slov, navíc odehrávající se v jediné místnosti, kde jen dekorace a převleky herců spolu s jejich mimikou připomínají měnící se společenskou atmosféru a ubíhající desetiletí. Divák může sledovat 30. léta a období levicové koalice proti francouzským fašistům, porážku Francie a následnou okupaci, osvobození Američany, příchod rockenrollu a uvolněné atmosféry bohatnoucí konzumní společnosti, koloniální války, nástup rasismu a mnohé jiné. Snímek je náročnější na pozornost a vyžaduje cit pro tuhle pozoruhodnou hru s divákovou fantazií. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2011)

Moc,moc,moc krásný film oslavující moc tance,který dokazuje,jak učinně lze vyprávět a vyjadřovat emoce jen a jen prostřednictvím obrazů a hudby a ve výsledku nakonec řekne víc,než naprostá většina ukecaných filmů.Po čase sice Tančírna začne být nevyhnutelně lehce monotónní,ale způsob,kterým mapuje dějiny,využívá archetypů a navzdory konceptu ani na okamžik nenudí,mě zkrátka naprosto fascinuje. 85 % (09.12.2011)

Ideál filmařského umění - vyjádřit vše obrazem, bez zbytečných řečí. Běh dějin (1936 - 1983), jak se promítají na parketu jedné francouzské tančírny. Líbí se mi barevné přechody od černo-bílo-komunardskočervené (nejstarší doba) po úplně barevné (současnost). Několik herců sehraje a mírně karikuje výseky ze životů mnoha štamgastů tančírny a protančí se od francouzských valčíků, přes válečnou Lily Marleen, poválečný jazz, nástup rock and rollu, Beatles až k disco music osmdesátých let s barevnou hudbou. (27.02.2007)