Režie:
Ettore ScolaKamera:
Ricardo AronovichHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Jean-François Perrier, Marc Berman, Monica Scattini, Jean-Claude Penchenat, Régis Bouquet, Francesco De Rosa, Rossana Di LorenzoObsahy(1)
Snímek Tančírna zprostředkovává divákovi intenzivní pocit míjejícího času a historie, ve kterém se prolíná "malý" osobní život pravidelných návštěvníků jedné typické pařížské, předměstské tančírny s během "velkých" dějin. Film je natočen úplně beze slov. Divákovi ale vše mistrně zprostředkovává pomocí syntézy hudby, tance, pantomimy, masek a kostýmů. V několika epizodách, odehrávajících se v rozpětí takřka padesáti let (1936-83), jsou v Tančírně připomenuty významné momenty z minulosti Francie a spolu s ní vlastně i celé Evropy. K popularitě snímku přispívají četné a charakteristické melodie oněch časů, včetně šansonů Edith Piaf a písniček Beatles. Originální koncepci tanečního vyprávění převzal známý italský režisér Ettore Scola z pantomimického divadelního představení, uváděného pařížským Le Théatre du Campagnol v roce 1981. Do filmových rolí byli obsazeni přímo herci úspěšné divadelní adaptace, neboť sehranost kolektivu byla v tomto případě zárukou celosvětového úspěchu filmu. Mimo jiné inspirovala i vznik představení brněnského Divadla v 7 a půl. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (98)
Neobvyklé a okouzlující. Když jsem tehdy náhodně přepnula televizi, začali se objevovat lidi před zrcadlem a představovali své charaktery a vzbuzovali otázku, proč jsou takoví. Netušila jsem, co že to je, ale doslova jsem zůstala civět na obrazovku... po čtvrt hodině jsem kamarádce v obavách řekla:"Snad to nezkazí tím, že promluví!" Nezkazili =) Tančírnu mám moc ráda a trochu se zdráhám zajít na její obdobu do divadel, kde se to dnes hraje (zatím vím o dvou). ()
Tak tenhle snímek si řadím hodně vysoko. Postihnout padesátiletou historii nejen jedné země; představit půlstoletý vývoj populární hudby a tanečních stylů; rozehrát vztahy mezi jedinci; nechat působit lásku, nenávist, sympatie, závist; představit hrdiny, sraby i převlékače kabátů..., a to vše bez jediného slova a v jediném prostředí - klobouk dolů i s parukou. ()
Artová záležitost pro fajnšmekry, kteří si dokážou vychutnat film beze slov, navíc odehrávající se v jediné místnosti, kde jen dekorace a převleky herců spolu s jejich mimikou připomínají měnící se společenskou atmosféru a ubíhající desetiletí. Divák může sledovat 30. léta a období levicové koalice proti francouzským fašistům, porážku Francie a následnou okupaci, osvobození Američany, příchod rockenrollu a uvolněné atmosféry bohatnoucí konzumní společnosti, koloniální války, nástup rasismu a mnohé jiné. Snímek je náročnější na pozornost a vyžaduje cit pro tuhle pozoruhodnou hru s divákovou fantazií. Celkový dojem: 90 %. ()
Moc,moc,moc krásný film oslavující moc tance,který dokazuje,jak učinně lze vyprávět a vyjadřovat emoce jen a jen prostřednictvím obrazů a hudby a ve výsledku nakonec řekne víc,než naprostá většina ukecaných filmů.Po čase sice Tančírna začne být nevyhnutelně lehce monotónní,ale způsob,kterým mapuje dějiny,využívá archetypů a navzdory konceptu ani na okamžik nenudí,mě zkrátka naprosto fascinuje. 85 % ()
Ideál filmařského umění - vyjádřit vše obrazem, bez zbytečných řečí. Běh dějin (1936 - 1983), jak se promítají na parketu jedné francouzské tančírny. Líbí se mi barevné přechody od černo-bílo-komunardskočervené (nejstarší doba) po úplně barevné (současnost). Několik herců sehraje a mírně karikuje výseky ze životů mnoha štamgastů tančírny a protančí se od francouzských valčíků, přes válečnou Lily Marleen, poválečný jazz, nástup rock and rollu, Beatles až k disco music osmdesátých let s barevnou hudbou. ()
Galerie (14)
Photo © France 2 Cinéma
Zajímavosti (6)
- Barman a madam na záchodech si nezatančí, jejich práce to nedovoluje. Mimo tyto dva si také nezatančí krátkozraká dívka (Monica Scanttini). která si v různých obdobích pouze čte filmové časopisy. (Terva)
- Ve filmu ve většině případů neodpovídá obsazení kapely hrané hudbě. Většinou chybí hráč s kontrabasem a slyšíme více nástrojů než je na pódiu muzikantů. (ČSFD)
- Režisér si vzal jako základ snímku stejnojmenné pantomimické představení jednoho pařížského divadla a do filmu obsadil i herce z onoho souboru. (Cherish)
Reklama