Čekání na déšť

Určitě nepatří k nejlepším Kachyňovým kouskům, nicméně malá Dita Kaplanová je skvělá a vyvažuje trochu ten příběh tak trochu o ničem. Ovšem pokud tu připadá někomu něco pedofilní, tak má tyhle sklony sám nejspíš, nečíst to tu u někoho, nic podobného by mě v souvislosti s tímto filmem vůbec nenapadlo. Mimochodem hudba mi už od začátku hrozně připomínala motivy z Majora Zemana a ejhle on tu hudbu taky dělal mistr Liška - a čistě náhodou se obojí natáčelo ve stejném roce zhruba. Náhoda? Možná se mu k Zemanovi nechtělo vymýšlet nic nového...Což bych asi pochopil :o)) (07.11.2019)

Původně jsem měla v plánu napsat něco o tom, jak poeticky je film natočen, ale to bych se dostala úplně někam jinam, než bych sama chtěla. Je až zarážející, jak příběh z jednoho rozpáleného pražského sídliště působí na diváka. To beru jako jeho velké plus. Tu nudu, kterou se Alena snažila nějakým způsobem zaplašit a depresívnost paneláků jsem cítila taky. Trošku nereálná mi přišla scéna, kdy Laďka Kozderková dá své dceři stovku, aby si šla koupit nové plavky. Prodavačkám vůbec nepřišlo divné, že tak malá holka si jde do obchoďáku sama koupit plavky a má u sebe takové peníze. (25.01.2010)

Pamatuji ty doby kdy nastaly prázdniny a já uvízl v Praze. Mezi očekávanými týdny na táboře, u babičky na venkově atd.. jsem byl uvězněn v rozpáleném městě. To se svými vyhřátými domy a ulicemi žhnulo a tenhle film mi tu dobu nesmírně připomíná. Pamatuji se i na výstavbu Jižního města. Jen paneláky, jejich skelety, hromady panelů, suti, armatur, hluboké výkopy a kolem zem pokrytá hlušinou s kamením, kde jen sem tam vyrost odolný bodlák... Film tuhle prázdnotu kterou opuštěné dítě, kterému všichni odjeli vnímá dvojnásob zachytil skvěle... Ten vlnící se vzduch nad ipami potaženými střechami paneláků se všemi těmi hromosvody a komíny... Zároveň jsem si ale uvědomil, že i skvěle zachytil architekturu své doby. Některé záběry byly opravdu zajímavé. Všechny ty průhledy přes paneláky, průchody, lávky... Stanice metra C - Gottwaldova (dnes Vyšehrad). Už jsem zapomněl jak šíleně červený byl strop v Praze na Hlavním nádraží.... Kaplanová hrála velmi pěkně a za ten tanec na střeše dávám o hvězdu víc. Tři kamínky. * * * (22.06.2014)

Poměrně depresivní a sugestivní, přitom však dost poetické a vkusné podání nudného léta 12leté holky, která je nucena zůstat přes léto doma bez kamarádek nebo kohokoli blízkého. Vzpomínám si, že mě film zaujal už jako cca 10letého, když jsem ho viděl poprvé. Zrání, samota, nefungující rodina. Probouzející se sexualita živelné a sympatické Aleny. Kachyňa tyhle filmy uměl. (23.01.2010)

Opuštěná Alenka na rozpáleném opuštěném sídlišti. Druhá polovina filmu je o dost radostnější a nadějeplnější. Zvlášť taneční číslo na střeše, to si skoro nezadá s bájným výstupem z Mary Poppins. :) Alenka postupně slevuje ze své platonické lásky k čím dál mladším (a srovnatelnějším) adeptům, až na ni nakonec zůstane ten, kým zprvu pohrdá, aspoň jako parťák. Jediným vždy spolehlivým přítelem se tak ukazuje pes - jako je tomu i v životě. Kde jsou ty doby, kdy se děti mohly potloukat samy po sídlišti, po střeše, navštěvovaly sousedy, samy s nimi zapředaly hovor... ale je možná až s podivem, kolik měla volnosti, že se jen tak mohla sebrat a jet s vojákem na nádraží (díky tomu je vidět staré metro, které tehdy brázdilo Prahu teprve čtyři roky). Vojín Pavel na střeše poslouchá reportáž z nepovedeného utkání fotbalové Sparty a komentátor zmiňuje i Chovance - patrně jde o Jozefova strýčka Františka, který svého synovce v roce premiéry filmu na Letnou přivedl coby osmnáctiletého benjamínka. Duet "Ach, ta láska nebeská" slavil tehdy pět let existence. (06.02.2017)