Čekání na déšť

Skutečně - Lolita po česku, stokrát lepší než známější, o 19 let starší, holywoodsky zmachlený remake s Jeremy Ironsem. Odvážnější v tom, že téhle Lolitě je ještě o 2 roky míň. Vkusnější v tom, že tady k ničemu nakonec nedojde a vše je tak, jak by to ve skutečnosti asi bylo, a ne jak by si to papá režizér býval přál. Dráždivější v tom, jak dovede balancovat na hraně, přitom však je vidět, že tu o žádné balancování nejde. Navíc, malá Dita Kaplanová je typově úplná Umička Thurmanová, a v taneční scéně na střeše paneláku nám dokáže, že ji strčí do kapsy i s její kultovní scénou s Travoltou z restaurace v Pulp Fiction. (23.05.2010)

Uniformní sídliště konce sedmdesátých let s minimem zeleně, rtuť teplotoměru vysoko překračuje třicítku, spíš se blíží čtyřicítce, v ulicích aby člověk člověka pohledal, nuda, nuda, nuda... Čeká se na déšť, na konec prázdnin. Zní to skoro depresivněji než u Čekání na Godota, i když v tomhle Kachyňově snímku je k optimismu větší důvod. Dvanáctiletá Alenka se utíká do vlastního světa fantazie a občas si povídá s panem Tarabou či pošťuchuje se zrzavým klukem s hadicí. Míjí se na schodech s mladým Bartoškokou a tlukot srdíčka také testuje při seznámení s vojákem Pavlem... Občas jsem si říkal, co by Alenka, které o prázdninách tak chyběly kamarádky, co by tak asi dělala v takové situaci dnes? Zasedla by k PC a zapla některý z komunikačních programů (ICQ, Skype, MSN, Jabber, Yahoo Messenger) nebo chatovacích serverů či diskuzních fór? Osamělá by zřejmě zůstala úplně stejně... Vlastně určitě.... Kachyňovi se tahle poetická perlička docela povedla ;-) (03.03.2010)

Pamatuji ty doby kdy nastaly prázdniny a já uvízl v Praze. Mezi očekávanými týdny na táboře, u babičky na venkově atd.. jsem byl uvězněn v rozpáleném městě. To se svými vyhřátými domy a ulicemi žhnulo a tenhle film mi tu dobu nesmírně připomíná. Pamatuji se i na výstavbu Jižního města. Jen paneláky, jejich skelety, hromady panelů, suti, armatur, hluboké výkopy a kolem zem pokrytá hlušinou s kamením, kde jen sem tam vyrost odolný bodlák... Film tuhle prázdnotu kterou opuštěné dítě, kterému všichni odjeli vnímá dvojnásob zachytil skvěle... Ten vlnící se vzduch nad ipami potaženými střechami paneláků se všemi těmi hromosvody a komíny... Zároveň jsem si ale uvědomil, že i skvěle zachytil architekturu své doby. Některé záběry byly opravdu zajímavé. Všechny ty průhledy přes paneláky, průchody, lávky... Stanice metra C - Gottwaldova (dnes Vyšehrad). Už jsem zapomněl jak šíleně červený byl strop v Praze na Hlavním nádraží.... Kaplanová hrála velmi pěkně a za ten tanec na střeše dávám o hvězdu víc. Tři kamínky. * * * (22.06.2014)

Karel Kachyňa se evidentně za svoje pedofilní choutky nestyděl, takže záběry na Ditu Kaplanovou ve spodnim prádle, v plavkách a nebo aspoň na její nohy vykukující z pod sukně zaberou značnou část filmu. Pro pedofily je to asi super, ale já z toho byl poněkud rozpačitej. Nic proti mladýmu masu, ale 12 let je fakt málo. Jinak film je o tom, že 12-letá holka se v létě nudí uprostřed sídliště (tušim, že jsou to Bohnice) a sblíží se s jednim vojákem ze sousedství, kterej je zrovna na pár dní z vojny doma. Vztah mezi nima je takovej dost podivnej a v jednu chvíli jsem už myslel, že jí vojín Suchan bude chtít přefiknout, když žadonil o její fotku. (26.12.2010)

Na Kachyňovy rodinné filmy se vždycky velmi příjemně kouká a tohle není výjimka, i když se zde režisér spíše opakuje a nic moc nového nepřináší. Co film řadí do nadprůměru je vhodně zvolená živelná představitelka hlavní role a také výborná kamera, která zajímavě přetváří obraz normalizační Prahy a jejich sídlíšť na něco až esteticky povznášejícího. (04.05.2009)