Hrůza na jevišti

Se svým celovečerním debutem se samouk italského hororového průmyslu i přes pár problémů (trochu pomalejší rozjezd a místy nechtěná směšnost) neztratil. Základní stavba je klasická vyvražďovačka s příběhem, který vás ani nijak nezaskočí, ale Soavi tady předvádí svůj talent - vizuální styl. Kromě originálního kostýmu vraha Soavi v hodně scénách během hodiny a půl bez problémů v opravdové budově divadla vytvoří napětí, nervozitu i z auta zaparkovaného v lijáku a pomyslné zlaté momenty filmu jsou scéna vraždy na jevišti, ve sprchách a finále, ve které vyšinutý zabiják konečně doinscenuje svoje představení a usedne na trůn v doprovodu hudby, to je prostě čistý Soavi. 3,5/5. (01.08.2007)

Lehké zklamání. Všechny propriety správné vyvražďovačky na svém místě, o to ne, ale možná kapku až moc nesympatičtí herci či směšná maska vrahova, nevím. Přitom většina vražd byla provedena grandiózně a rozmanitým způsobem, a to mi často u slasheru bohatě stačí. Argentův žák mi však pro tentokrát hororový orgasmus nezpůsobil, raději vždy sáhnu po Děsu v opeře, mistrovu kusu ze stejného prostředí. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (05.04.2015)

Slashere nijako nevyhľadávam a aj do tohoto filmu som sa púšťal s tým, že o ňom nič neviem. No bol som milo prekvapený. Je pravda, že začiatok má pomaly rozbeh a môže dosť nudiť, ale potom sa to pekne rozbieha. Film vsádza hlavne na dokonale prevedené vraždy, ako na atmosféru. Vrah bol geniálny so svojimi zbraňami. Motorová píla, vŕtačka, krompáč... Na koniec je to celkom napínavý film a prichádza aj nejaká tá pointa, ktorá vás z kresla nevyvalí, ale rozhodne poteší... 80%. (25.07.2010)

Banda mizerných ochotníkov nacvičuje muzikál v malom, zapľuvanom divadle. Je to hra o psychopatickom sexuálnom vrahovi. No pod rúškou noci sa medzi nich vplíži skutočný vrah, ktorý začne postupne likvidovať hercov aj ostatný personál. Tento film z roku 1987 je celovečerným debutom Michele Soaviho. Jedná sa o snímok zo starej klasickej talianskej giallo horrorovej školy. Soavi bol žiakom a obľúbencom fenomenálneho režiséra Dario Argenta, tiež spolupracoval aj s ďaľším velikánmi talianskeho horroru (Fulci, D´Amato, Bava). Zdá sa mi však, že sa moc toho na neho od nich nenalepilo. "Hrôza na javisku" bola pre mňa veľkým sklamaním. ** (12.12.2015)

Na obalu dvd jsem si přečetl: Klasická vyvražďovačka na italský způsob – brutálnější, krvavější,zábavnější! No když film začal tak jsem se lekl co jsem si to zase koupil. Úvodní mord byl hodně komický, ale hned se ukázalo, že je to jen ta zkouška herců na divadelní hru. Začátek filmu se nese spíše v lehce kriminálním duchu a tak jsem si začal říkat, že se nejspíš jedná o další italské giallo. Ovšem to byla chyba lávky. Během několika minut se přede mnou začal odehrávat solidní slasher, který mi místy až vyrazil dech. Vraždy na sebe nenechali dlouho čekat a během chvíle se divadlo změnilo v krvavou lázeň. Během těch 87.minut nám Italové nabídli několik velice zajímavých vraždících scén z nichž většina měla i jistý nádech originality a divák se při nich určitě nenudil. Vražedné nástroje se měnili jako na drátku a jedna postava za druhou se odebírala do říše mrtvých. Krev začala stříkat na všechny strany a lidské orgány létali na všechny strany. Prostě jedna větší laskomina za druhou. (01.07.2008)