Duhová kulička

Co z mladíka dělá starce na tři písmena? Věk... Dědeček s klukovskou duší a malý kluk, který toho o světě ví mnohem víc, než si jeho příbuzní myslí, jsou ústřední dvojkou tohohle filmu. Nutno dodat, že spolu fungují skvěle (a když jim k tomu ještě zatančí nahatá vílečka, tak je magická nitka spykleneckého přátelství spojí na celý život), ale i tak je to jeden z těch filmů Karla Kachyni, které mě zaujaly méně. Snad pro tu (zdánlivou?) neatraktivnost prostředí, kdy Kachyňa staví na klasické své myšlence vykořeněného dítěte, které se ocitá na cizím místě s cizími (ač blízkými - zde dědeček, teta a strejda) lidmi, se kterými se musí naučit vycházet, aby přežil. Revolty se v Kachyňových filmech dětští hrdinové nedopouští, a když (zde walkman), záhy sami přicházejí na to, že správná cesta vede přes komunikaci, milované lidi a zejména přes společné zážitky a humor. Kachyňa je mrtev, ať žije Kachyňa! (05.05.2014)

Mezi haldou filmů o střetnutí mladého chlapce se starým, klukovským dědečkem má Duhová kulička naprosto výjimečné postavení. Chtě, nechtě na nás zapůsobí svoji přirozeností, nevykalkulovaností, otevřeností a přívětivým pohledem jak na dospívání, tak na stárnutí a smrt. U Kachyni se rozdíl mezi televizním a klasickým filmem, co se týče obsahu, dost stírá. (07.03.2005)

Diela Karla Kachyňu mám rád a každý dosiaľ nevidený film sledujem s veľkými očakávaniami. Nie inak tomu bolo aj pri televíznej Duhové kuličce. Nesklamala ma, pretože Kachyňove filmy nesklamávajú, ale k jeho vrcholným dielam ju nepriradím. Bola tam poetika, bol tam kontrast mestského a vidieckeho, mladého a starého, pragmatickosti a snívania, ale v niektorých momentoch som cítil viac snaženia, ako spontánnosti a prirodzenosti. Herci boli síce neopozeraní, ale tiež aj málo výrazní. Takže celkovo spokojnosť, i keď tentoraz bez prílišného nadšenia. (20.09.2013)

Kachyňův citlivý pohled na stáří, život na vesnici, střet generací a lidskou moudrost. Tokoš byl geniální a spojení těchto dvou velikánů vyloudí nejeden úsměv na tváři. Moc se mi líbily i výkony obou dětí, a také strýc, praktický neznámý Adolf Kohuth. Postavičky takhle pěkně umí popsat snad už jen Svěrák Zdeněk. (05.05.2019)

"Víly můžou bejt různý. A kdo žádnou neviděl, jeho chyba." Já bych řek, že daleko spíš než o dětství (který je tady spíš jenom takovym nosičem) je to o stáří. Tou atmosférou a těma životně niternejma, často až mrazivě nostalgickejma poznámkama plnýma (zdravýho) smutku a smíření s životem a smrtí mi to přpomínalo třeba Tichou bolest, ale jinak je to spíš taková česká Big Fish o významu a kráse snění, o umění užívat si život tady a teď, o schopnosti dělat si radost. Tokoš je naprosto kouzelnym dědou, kterýho jsem obdivně žral od prvních minut až do úplnýho konce - taky bych jednou chtěl skončit s takovym životnim elánem. Fišerova hudba je tradičně skvělá, dodává tomu scénáři krásně poetickej šmrnc. To u mě zas Kachyňa teda zabodoval... Nemám daleko k pěti, třeba to přehodnotim po dalšim zhlídnutí. WTF moments: Za tu (ale krásnou a roztomilou!) pedo scénu u rybníka by dneska šel režisér možná tak sedět - tenkrát to ale očividně nikomu nevadilo a díky Bohu za to. Jo a taky jsem si docela řikal, že na to, co jim tam všechno ten děda provádí, jsou tam na něj všichni nějak podezřele hodný a milý - ale dobře, dejme tomu, že za to může ta vidina dědictví... a zůstatku na knížce. (10.08.2016)