Duhová kulička

Poetický film nejvíce připomínající vyprávění Oty Pavla. Přiznám se, že mě i po těch dlouhých letech, co jsem ho naposledy viděl, opět rozesmál i dojal. Lyrickoepický snímek s baladickým nádechem o životě a smrti, o pití života plnými doušky, o jiných světech, které máme na dosah...stačí se jen správně dívat. Stejně jako u Pavla i zde, když je smutku příliš, přijde humor (proto snad i Kachyňa natočil podle něj jedny z nejkrásnějších filmů ve své úžasné filmografii). A pak ty víly! Kachyňa dokázal jako málokdo zacházet s nahotou tak přirozeně, že u něj nikdy nebyla vulgární, ale naopak výsostně estetická. Kouzelný Tokoš představuje dědečka, kterého by nejspíš bral každý kluk. Dědečka, co je jednou nohou ve vzpomínkách, avšak tou druhou...v bezstarostném dětství. Tyhle filmy se u nás momentálně netočí, protože asi budou málo in. Jsou totiž příliš lidské. (25.08.2013)

"Víly můžou bejt různý. A kdo žádnou neviděl, jeho chyba." Já bych řek, že daleko spíš než o dětství (který je tady spíš jenom takovym nosičem) je to o stáří. Tou atmosférou a těma životně niternejma, často až mrazivě nostalgickejma poznámkama plnýma (zdravýho) smutku a smíření s životem a smrtí mi to přpomínalo třeba Tichou bolest, ale jinak je to spíš taková česká Big Fish o významu a kráse snění, o umění užívat si život tady a teď, o schopnosti dělat si radost. Tokoš je naprosto kouzelnym dědou, kterýho jsem obdivně žral od prvních minut až do úplnýho konce - taky bych jednou chtěl skončit s takovym životnim elánem. Fišerova hudba je tradičně skvělá, dodává tomu scénáři krásně poetickej šmrnc. To u mě zas Kachyňa teda zabodoval... Nemám daleko k pěti, třeba to přehodnotim po dalšim zhlídnutí. WTF moments: Za tu (ale krásnou a roztomilou!) pedo scénu u rybníka by dneska šel režisér možná tak sedět - tenkrát to ale očividně nikomu nevadilo a díky Bohu za to. Jo a taky jsem si docela řikal, že na to, co jim tam všechno ten děda provádí, jsou tam na něj všichni nějak podezřele hodný a milý - ale dobře, dejme tomu, že za to může ta vidina dědictví... a zůstatku na knížce. (10.08.2016)

My chlapi prostě nikdy nevyrosteme. A různé skopičiny zkrátka máme tendenci dělat ať je nám jedenáct nebo sedmdesát - teda pokud nám to zdraví dovolí. A určitě je lepší z tohoto světa odejít v plné síle a z naší mladosti ducha nechat něco dalším generacím, ať se z ní radují i po naší smrti. Lubor Tokoš ve své nejlepší roli a Kachyňa v obvyklé formě (obnažená dívenka je skoro jeho poznávacím znamením). "Akorát mně trošku vadí ten kravál. To má bejt muzika? Takový šumaře by u nás v hospodě vyhodili oknem." Odpouštím televizní zpracování, poetičnost filmu je okouzlující a celkový dojem naprosto odzbrojující. "Vyšla hvězda jasná..." (19.08.2012)

Za hluboké totality a "nesvobody" bylo nicméně tolik svobody, aby někdo natočil scénu, kde osmiletá holčička kroutí nahou prdelkou a starýho papriku to vyvede z deprese. To by dnes jistě možné nebylo a zakrátko nebude možné to ani reprízovat v televizi. Halt jak se nám ty hodnoty mění, co? Jinak už jsem těchhle Kachyňovejch geronto bilancovačných témat přejedenej, připadá mi to všechno na jedno brdo. (13.04.2014)

Film poetický presne takým spôsobom, ako je mi to príjemné. Každá generácia sa tu môže nájsť, aj keď dedove výstrelky by asi neboli bežnou záležitosťou ani na dedine. Film je o detstve aj o smrti a konfrontácii medzi nimi, čo sa môže zdať smutné, ale vo filme to smutné nie je. No a nebol by to Kachyňa, keby do filmu neprepašoval scénu, ktorú by dnes do filmu určite nedostal nikto. –––– Onehdá u rybníka nám hrál naposled. Byl o rok starší. Nebo mladší? –––– Šak ona se zakulatí. Počkej za pár let. (20.07.2022)