Duhová kulička

Kachyňa jak ho miluji - poetické vyprávění prodchnuté silným smutkem, jaký zná jen svět dětství. Na televizní film a jednoduchý příběh se Kachyňovi skutečně podařilo vytvořit působivou atmosféru, celou škálu emocí, vícevrstevnou a nemoralizující výpověď o vztahu mládí a stáří. A decentní dětská erotika vrcholící scénou u rybníka je skutečně neopakovatelný zážitek. (13.07.2012)

My chlapi prostě nikdy nevyrosteme. A různé skopičiny zkrátka máme tendenci dělat ať je nám jedenáct nebo sedmdesát - teda pokud nám to zdraví dovolí. A určitě je lepší z tohoto světa odejít v plné síle a z naší mladosti ducha nechat něco dalším generacím, ať se z ní radují i po naší smrti. Lubor Tokoš ve své nejlepší roli a Kachyňa v obvyklé formě (obnažená dívenka je skoro jeho poznávacím znamením). "Akorát mně trošku vadí ten kravál. To má bejt muzika? Takový šumaře by u nás v hospodě vyhodili oknem." Odpouštím televizní zpracování, poetičnost filmu je okouzlující a celkový dojem naprosto odzbrojující. "Vyšla hvězda jasná..." (19.08.2012)

Kachyňův citlivý pohled na stáří, život na vesnici, střet generací a lidskou moudrost. Tokoš byl geniální a spojení těchto dvou velikánů vyloudí nejeden úsměv na tváři. Moc se mi líbily i výkony obou dětí, a také strýc, praktický neznámý Adolf Kohuth. Postavičky takhle pěkně umí popsat snad už jen Svěrák Zdeněk. (05.05.2019)

Po zklamání z Přijde letos Ježíšek jsem si říkal, jak je možné, že dnes, při té absolutní tvůrčí svobodě, nejsou filmaři schopní natočit nic tak dobrého jako „za totáče“. A namátkou sáhl do filmotéky. Vypadla z ní Duchová kulička. Jakoby chtěla potvrdit mé úvahy a ještě mi po Svatém Vincetovi ukázat rozdíl mezi českým filmem a Hollywoodem. Když jsem tu kuličku zvedl a podíval se skrz ni, viděl jsem krásný, lidský příběh o dětství i o stáří, o životě i o smrti, o tom, co je a není důležité a o tom, jak se dívat na svět a naplno si užívat života i když už to "špatně chodí". Úsměvný i smutný, realistický přesto zahalený do kouzelné atmosféry poetické lyriky, a především výtečným způsobem vyprávěný. Na čemž má podíl nejen výborný Karel Kachyňa, ale také excelentní Lubor Tokoš v jedné ze svých nejlepších rolí. Film, který za třicet let nezestárl ani o den a dokonce bych řekl, že je dnes silnější a jeho poselství naléhavější než kdy dřív. (06.01.2015)

Poetický film nejvíce připomínající vyprávění Oty Pavla. Přiznám se, že mě i po těch dlouhých letech, co jsem ho naposledy viděl, opět rozesmál i dojal. Lyrickoepický snímek s baladickým nádechem o životě a smrti, o pití života plnými doušky, o jiných světech, které máme na dosah...stačí se jen správně dívat. Stejně jako u Pavla i zde, když je smutku příliš, přijde humor (proto snad i Kachyňa natočil podle něj jedny z nejkrásnějších filmů ve své úžasné filmografii). A pak ty víly! Kachyňa dokázal jako málokdo zacházet s nahotou tak přirozeně, že u něj nikdy nebyla vulgární, ale naopak výsostně estetická. Kouzelný Tokoš představuje dědečka, kterého by nejspíš bral každý kluk. Dědečka, co je jednou nohou ve vzpomínkách, avšak tou druhou...v bezstarostném dětství. Tyhle filmy se u nás momentálně netočí, protože asi budou málo in. Jsou totiž příliš lidské. (25.08.2013)