Fany

Mými rodiči dost oblíbený film, osobně však jejich nadšení zas až tolik nesdílím. Obě Jiřiny podaly velmi slušné výkony (zvláště pak Bohdalová), ovšem tento druh filmu nepatří zrovna mezi ty, které bych často vyhledával. Ten melodramatický nádech i samotná atmosféra si však bezesporu alespoň ty tři hvězdy zaslouží. Navíc musím ocenit hudbu Petra Hapky, ta byla opravdu geniální a za ní samozřejmě musím zatleskat… (18.11.2018)

Celý film staví na výjimečném výkonu Jiřiny Bohdalové, která naprosto uvěřitelně a dokonale ztvárnila postavu mentálně retardované Fany. I když jsou některé pasáže slabší, osud nebohé Fany je postupně posunut do popředí, až diváka naprosto pohltí. Je to hodně pochmurný a smutný film a udělal na mě velký dojem, i když smutné filmy nemám příliš v oblibě. 80% (06.10.2011)

Postava FANNY se mi nezdála nikdy přesvědčivá. Neznám ze svého života nikoho jí podobného. Přesněji řečeno, nevím, zda byla FANNY svéprávná. Od jedné osoby, která se ale zabývá osobami nesvéprávnými v plném rozsahu přes čtvrt století jsem zvěděl, že si nepamatuje na případ, kdy by se z těchto osob, pokud se jim vrátila svéprávnost, tak neučinili nějakou boudu, po níž by se jim zase svéprávnost odebrala. Naletí kdejakému syčákovi. Řeknete jim - prodej mi za kilo bundu, co ale stojí kupříkladu tisícovku, a oni vám ji prodají. Jdete dál a vezmete je do banky, a půjčíte si na ně klidně dvěstě tisíc. Je pak pozvete na oběd či na večeři, to jim slíbíte dopředu a oni s vámi jdou rádi, vidí ve vás kamaráda a loučí se s vámi zase jako s kamarádem. Rozdíl je jen ten, že vy víte, jak si užít dvě stě tisíc, ale oni ne. A taky víte, že to bude na nich, to splácení, ale oni se tváří, že to je blbina. A tak sháňka po dočasně svéprávných je v naší zemi velká. FANNY má vyvolávat lítsot a smutek. A to se jí u některých diváků daří. U mě ne. Nedávno jsem cestoval v autobuse se známou, a ten byl plný takových FANNY. Dokázali se radovat s kdejaké blbiny, která nám připadá všední. Vykřikovali, vesele, radostně, a nebylo možno je ukáznit, protoež jim to co křičeli připadalo velice zábavné. Jim a jim podobní to brali jako správný kousek. Po několika minutách známá řekla, že je to o nervy s nimi cestovat. Výsledně vzato je v každé zemi dost takových osob. Nemají se až tak špatně, když žijí s podobnými. Hůře je jim, kdyby žili sami, či s někým kdo vnímá a žije zcela jinak. Výkon J. Bohdalové neoceňuji, tak jako Trojanova Václava. Nestačil by dokument? (10.09.2010)

Jestliže Jiřina Bohdalová jako Fany představuje jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů v našem filmu, je trochu škoda, že zrovna v tak odfláknutém filmu po scénáristické stránce. Některé dialogy jsou vyloženě pitomé a stejně tak některé scény. Bylo jich víc, ale za všechny můžu jmenovat např. scénu, ve které Fany běží poprvé k panu divokém. To jsem měl chuť film vypnout. Je to škoda, je to promarněné téma, které už Bohdalka nezopakuje. (11.08.2008)

Milý film. Stojí samozřejmě na výkonech hlavních představitelek Jiráskové a zvláště Bohdalové (její roli jsem jí opravdu věřil). Ač je film protkaný ironickými dialogy mezi doktorem a primářkou, je vlastně hodně smutný. Takového člověka vám je líto, ale stejně moc dobře víte, že byste vedle něj nikdy žít nechtěli. Ať už to beru jako kvalitní drama, nebo hodnotový snímek vyžadující od diváka zamyšlení se nad představeným tématem, dávám 4*, myslím zasloužené. (10.08.2008)