Hanele

"Hle obětní kozička, která očistila obec. Ona jediná za všechny. Smrt jaká ještě nebyla viděna...Nevyzpytatelný jest Hospodin." Trochu nevyzpytatelně může na diváka na první shlédnutí působit i tento Kachyňův pokus o zpracování Olbrachtovi milostné novely "O smutných očích Hany Karadžičové". Zvlášť v té první části filmu odehrávající se v prostředí malé židovské osady na Podkarpatské Rusy může mít člověk občas pocit, že moc nechápe, o čem celý ten příběh vlastně je. Pochopí to až po přesunu celého děje do tvrdé reality průmyslového Ostravska a zejména v poslední třetině filmu, kdy se vše vrací zpět na Podkarpatskou Rus. Poetičnost prostředí malé židovské osady na Podkarpatské Rusi versus tvrdá realita průmyslového Ostravska. A především pak konfrontace víry a tradice s bezvěrstvím, volnomyšlenkářstvím a "pokrokem". To vše se Kachyňovi podařilo vyobrazit moc dobře. V první části se rodina Šáfarova musí vyrovnat s postupnou ztrátou téměř veškerého majetku. Není to však nic proti tomu, když na konci příběhu přijde ztráta ze všech největších...Jejich Hanele, "dcera vyvoleného národa" má být "první odpadlík od Boha, co Polana Polanou stojí". Ona závěrečná konfrontace vesničanů povstávajících na návsi s nastávajícím mužem Hanele Ivo Karadžičem je tak vskutku hodně silná. Jen jsem přitom musel přemýšlet jaké poselství film vlastně přináší. On totiž Ivan Olbracht v tomto příběhu nezapře svůj "vědecký" světonázor a ač Kachyňa svým filmařským uměním (a třeba i skvělou volbou filmové hudby Petra Hapky) dělá co může, přeci jen na tomto filmu tento Olbrachtův světonázor nějak ulpívá. Tak ani po opětovném zhlédnutí nemohu dát plný počet hvězdiček. (28.04.2021)

Velmi dustojna tecka za celovecerni tvorbou Karla Kachyni! Myslim, ze se povedla vyobrazit jak novela Ivana Olbrachta, tak zivot v zidovske obci, kdesi v Zakarpati. Krasny pribeh, ac monotonni, tak nadherna hudba Petra Hapky a hezke dialogy. Z hercu me jednoznacne nejvice zaujal Hanus Bor, ten byl vyborny, skoda, ze ve filmech nedostava vetsi prostor. Nadprumerny cesky film od rozdeleni... (08.05.2013)

První polovina filmu je těžko uchopitelná, pomalu mi ani nedávala moc smysl, působí tak snově. V podstatě nic se tam neděje a souznít s nějakou postavou bylo takřka nemožné, všechny mi přišly přímo nechutné. Což byl asi záměr. Ovšem ani herecky to nebylo nic moc. Přišlo mi v kontextu druhé půlky zajímavé, že jsem v té první dospěl k názoru, že to snad skutečně musí být středověk, jinak to ani není možné. Po přesunu Hany do Ostravy a příchodu Radovana Karadžiče konečně získává snímek poněkud širší rozměr a přívětivější tvář. Konečně přichází na řadu spor racionalismu a svobodné mysli proti zapšklosti dogmatického náboženství, který se tak stává ústředním bodem celého příběhu. Závěrečný střet je pak skvělým vyvrcholením, který byl sám o sobě zážitkem, za který stálo zhlédnout i velmi nudnou první polovinu filmu. (01.06.2011)

Příběh o velice zajímavé problematice natočen Karlem Kachyňou poměrně slušně. Scény, které měly v člověku vyvolat vzrušení či určité rozporuplné emoce, byly věrohodné. Vše podtrhuje věru skvělý výkon Mira Nogy, o kterém jsem nikdy před tím neslyšel, což je důkaz, že v československém filmovém prostředí nejsou výjimkou herci, kteří nejsou naší společností tolik známí a jsou značně talentovanější a lepší (dá se říci i o Ladě Jelínkové). Ač 4 hvězdy nedám, připouštím, že by si je snímek možná zasloužil i z důvodu, že jsem stejným počtem hvězd ohodnotil jiné české drama Hlídače č. 47 a Hanele je o víc než fous filmovější. 65% (03.12.2013)

Kachyňa umí ale tohleto se povedlo opravdu moc. Lada Jelínková je úplně ideální postavou i když si jinde moc nezahraje. Její krása je tak přesvědčivě slovanská, že si na tu roli nedovedu nikoho jiného představit. Kdyby nám ti hajzlové komunističtí neprotivili Olbrachta ve školách, možná , že by naše generace objevila krásu i této předlohy. Takže Karle , dík! (19.12.2008)