Coach to Vienna
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Luděk Munzar, Ladislav Jandoš, Zdeněk Jarolímek, Ivo Niederle, Vladimír Ptáček, Jiří Žák, Klaus-Peter Thiele, Ulrich TheinVOD (1)
Obsahy(1)
Podle námětu Jana Procházky natočil v roce 1966 režisér Karel Kachyňa komorní příběh z posledních dnů druhé světové války. Ústřední hrdinkou je zoufalá venkovská žena, které Němci pověsili muže a které osud přivedl do rukou mladého vojáčka, na němž může vykonat svou pomstu. Celé drama se odehrává během cesty hlubokým lesem, kdy koňský povoz se ženou, vojákem a jeho těžce raněným spolubojovníkem míří k rakouským hranicím. Žena čeká na příležitost pomstít se, ale když ta chvíle nastane, zabít nedokáže… Kočár do Vídně patřil k nejdiskutovanějším filmům své doby. Jedněmi byl zatracován jako protiněmecký, jinými jako protičeský, ba i jako protipartyzánský. Je to však především film proti válce, proti zabíjení. „Válka zabíjí hlavně nevinné. Koho jiného? Copak do války šli někdy i jiní, než ti, kterým se vůbec nechtělo jít do války? Ale jakmile už zabíjení nastane, má své vlastní zákony. Redukují se ve snahu přežít: buďto zabiji, nebo budu zabit. Tento motor smrti je hlavním v každé válce,“ říká o svém filmu scenárista Jan Procházka. Roli mladé ženy Kristy napsal přímo pro Ivu Janžurovou, která patří v českém filmu mezi největší herecké osobnosti. Výborným partnerem jí byl Jaromír Hanzlík, pro kterého role vojáčka byla jednou z prvních velkých příležitostí. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (235)
Válka jako děj zvenčí, vstupující a tragicky ničící jednotlivé lidské životy. Dobro a zlo, které ani zdaleka nejsou rozděleny jednoduchou šablonou mezi německým vojákem, čerstvou vdovou a skupinou českých partizánů. Silně povedený scénář Jana Procházky. Právě to, že si Procházka dovolil nalomit pár poválečných stereotypů uvrhlo tenhle film na hodně dlouhou dobu do trezoru. ()
Konec druhé světové války a setkání dvou německých vojáků a Češky, která přišla ve válce o muže. Obrovská smršť emocí, již ale nechává snímek i jeho syrově strohé herecké pojetí a až poetické vyprávění hlavně na divákovi. O to víc na nás příběh působí a při konci člověka až zamrazí. Další výborný snímek Karla Kachyni a zároveň perfektní důkaz toho, že opravdu silný příběh nemusí být zpracován akčními záběry nebo rádoby dojemnými hereckými výkony. ()
Kočár do Vídně jsem viděla u babičku když mi bylo přibližně 11 let. Bylo asi 10:30 v noci, babi už spala a já jsem si tak říkala: "Janžurka a Hanzlík no tak proč bych se na to nepodívala." Panebože jak já jsem se bála, ale prostě mě to nechtělo pustit a já jsem se nakonec dodívala. Nikdy jsem se už na Kočár nepodívala (nemám prostě odvahu), ale zapomenout na něj nedokážu. ()
Minimalistické drama o třech hercích, odehrávající se v prostředí lesního ticha. Do filmu je divák uveden titulkem, který popisuje dramatickou událost, díky které se hlavní postavy ocitají v situaci, jež je základem tohoto filmu. Úvod je celkem nečekaný a jen málo režisérů by se spokojilo s tak strohým popisem situace, spousta tvůrců by jistě upřednostnila celou scénu nafilmovat, ale tím by se vytratila jednolitost a komornost celého filmu. Zápletka je vlastně jednoduchá, ale o to šokující je její vyústění, které mě zcela uzemnilo. Díky rozumné stopáži film nenudí a nabízí tak trochu jiný pohled na konec války. 8/10 ()
Je až neuvěřitelné, že jeden z nejlepších českých filmů je tak komorní a prostý počin. Pánové Kachyňa s Procházkou byli naprostí géniové, když dokázali při tak výrazném minimu výrazových prostředků vykouzlit tak strhující atmosféru...nezvykle silný film založený na třech hereckých výkonech, podmanivé kameře a dokonale fázovaném příběhu... ,,Nemělo cenu ho trápit...copak jsme nacisti?" ()
Galerie (16)
Photo © Mokép
Zajímavosti (14)
- Jaromíra Hanzlíka (rakouský vojáček Hans) nadaboval Klaus-Peter Thiele. (sator)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Naděje (1963), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Noc nevěsty (1967) a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Původně se ve scénáři nalézala celá řada scén včetně pověšení Kristina manžela. Režisér Karel Kachyňa se je však rozhodl nenatočit, aby se děj odehrával pouze v lese a nabyl tak v uzavřeném prostoru na větší dramatičnosti. (/Pablo)
Související novinky
Letní filmovou školu odstartuje Bod obnovy
Letní filmovou školu slavnostně zahájí v sobotu 29. července na české poměry nadstandardní žánrový snímek Bod obnovy. „Přesně po 60 letech (!!!) od premiéry legendární Ikarie XB1 se česká… (více)
Reklama