Kráva

Jednoduchý, místy drsný a hlavně věrohodný příběh s dobrými herci. Je to dobrý film a (zvlášť) v porovnání s běžnou českou tvorbou si zaslouží ocenění. Historické filmy se většinou věnují bohatým, slavným a mocným. Tenhle film vypráví o chudých lidech, kteří šetří jen proto, aby se mohli mít jen o kousíček líp a koupit si krávu, kterou pak..... inu, jak říká moje oblíbené anglické úsloví life is a bitch and then you die. (30.12.2009)

Pokud jde o zobrazení dřívějšího života na vesnici, Kráva u nás pravděpodobně nemá konkurenci. Všechny ty "Želary" a "Sekalové" působí oproti ní hodně vyumělkovaně. Žádní moudří lidový vesničané, ale drsný život a surová vesnická mentalita. Ale její zobrazení není samoúčelné, je podpořeno příběhem, který jedinečnou atmosféru celého filmu jen podtrhuje. (30.09.2005)

Pan režisér mne tímto filmem dost překvapil. Byl jsem zvyklý na jeho rozevláté příběhy ze života , filmy se míhala spousta výřečných mudrců a mudrlantů, a najednou toto. Takový tichý samotářský snímek. Celé vytržené z reality a hozené kamsi do hor, oloupané až na dřeň. Proč ale? Úplně si nejsem jistý, že jsem pochopil. Marně hledám něco, čeho se chytit. Je to takové hrozně schematické, třeba ta matka a ty prostřihy z minulosti. Divné. Jasně, že to měl těžké a proto má potíže se ženskýma. A že nosí tu nůši je symbol kontinuity. Dohromady to ale moc smysl nedává. Na můj vkus je to asi moc intelektuální. Když už intošárna, tak Vojnárova Cesta pustým lesem....65% (17.02.2015)

Minimalistický film o těžkém životě v pohraničí na začátku devatenáctého století to je Kráva. Minimalistický jednoduchým příběhem obyčejného života, počtem postav i stopáží - pouhých 86 minut. Z počátku chvíli trvalo, než jsem se dostal do děje a zorientoval v motivacích postav. Moc mě to nebavilo a dokonce jsem si dal pauzu. Naštěstí se to postupně rozjelo a zhruba od poloviny filmu jsem Krávu sledoval se zájmem. Bavila mě především snaha dvou hlavních hrdinů - outsiderů začít žít společný a lepší život. Okolí a okolnosti jim ovšem moc nepřály a tak jsem jim alespoň fandil. Pro Radka Holuba to byla až do filmu Karamazovi nejvýraznější filmová role a zvládl ji s přehledem. Mladá Alena Mihulová to taky odehrála výborně a všichni tvůrci mohou jen litovat, že se v roce 1992 ještě neudělovaly ceny Českého lva, Kráva by určitě nějakou dostala. (21.04.2022)

Začátek Krávy je hrozně zdlouhavý. Celý příběh je obyčejný, rutinní a zkrátka co možná nejsmutnější a nejbeznadějnější. Neměl jsem z něj pocit autentičnosti. Jednak kvůli hudbě, tak kvůli celkovému dojmu umělosti, tak kvůli opětovnému užívání snových částí Karla Kachyni, které mi už zevšedněly. Ke konci přesto Kráva poměrně zaujme. Vadilo mi ale nejvíc něco jiného. Nejbeznadějnějším prvkem filmu jsou postavy. Já vím, že vykreslit jakousi vesnickou demenci bylo záměrem, když však přeji všem postavám co nejbrzčí smrt, je něco špatně. Buď se mnou, nebo s filmem. Nebo obojí. Obzvláště dvě hlavní postavy jednají naprosto zmatkovitě, debilně, pokaždé jinak, jsou dokonale vygumované, mají tupý pohled a nemají ani špetku sympatičnosti. Nemám nic proti filmům s dementy. V momentě, kdy ale ve filmu chybí jakýsi objektivizující hlas, který by upozorňoval, že toto je dement a autor to ví, v momentě, kdy ve filmu chybí kdokoliv, ke komu bych se mohl upnout jako k ostrůvku inteligence a rozumu, pak takové dílo bezchybně funguje jako frustrační nástroj plný beznaděje. Vůbec se mi ale nebude líbit. (19.12.2011)