Král Šumavy

Král Šumavy je především výborně natočený thriller s perfekní atmosférou a hereckými výkony. Je jedno, že se odehrává v padesátých letech na území socialistického Československa, děj je zkomponovaný tak, že místo děje a iodeologické pozadí nehraje příliš velkou roli. Příběh i dialogy se drží v uvěřitelné rovině, nejsou zde žádná agitační hesla a dobová schémata, proto tento film nezapadá do škatulky propagandistických děl jako jiné filmy své doby. Kdyby ti, co dnes vypouštějí své rozumy o demokracii, uměli točit aspoň tak dobře, možná by to s českou kinematografií nevypadalo tak špatně. Kecy o slušné a svobodné společnosti v této souvislosti neberu. Já jsem pořád doma tady, bez ohledu na režim, a kdybych měl volit mezi bojem za byť socialistické Československo a "svobodnou a slušnou" společnost západu (pokud člověk trochu myslí, vidí, že to s těmi přívlastky zas tak žhavé není), vybírám první možnost. (07.11.2006)

Je samozřejmě otázka, nakolik si můžeme dovolit bagatelizovat jednoznačné ideologické pozadí filmového Krále Šumavy. Klíčovou roli v tom ovšem má ono slovo "pozadí" - Krále Šumavy jsem totiž i četl, a jakkoliv je oběma jeho podobám společná věrohodná kresba ne úplně jednoduchých postav, knihu stíhá přízrak lidovědemokratické propagandy daleko krutěji a především až trapně názorně (hlavně při zadržení skutečného agenta chodce a jeho následném striktně podle předpisů a civilizačních zásad vedeném výslechu, kde se odkrývá jeho morální zkaženost). Ve filmu jde "jen" o zasazení a jakousi samozřejmou hrdinskost a pevnost charakteru, které samozřejmě nejvíc symbolizuje Radovan Lukavský jako velitel jednotky pohraničníků Kot. Znám řadu daleko naivnějších a větší zlo o několik řádů ostentativněji legitimizujících filmů, a je nutno říct, že žádný z nich nemá takové filmařské kvality jako právě Král Šumavy. Film-noir ze šumavských lesů - že je to k smíchu? Tak to je omyl, vážení. Naopak je to nepříjemné žití, které je až hmatatelné především díky vytříbené práci s kamerou, a leckdy nepříjemné až téměř fyzicky "díky" hudbě Miloše Vacka (alespoň už vím, proč mi podkres Krtečka přišel vždycky něčím divný:)). Lesy a blata, které neustále bičuje vítr a déšť, a halí lezavá mlha, polovina filmu odehrávající se v noci - při představě jak náročné muselo být tohle natočit s technikou konce padesátých let, mě jímá závrať. Takže abych to nějak shrnul. Veďte v patrnosti, že se díváte na film vyprávěný z pohledu "té špatné" strany (jako když ve válečných strategiích hrajete za Říši;)), a nehrozí vám žádná ideologická újma. Ten zbytek za to rozhodně stojí, a je to záležitost skutečně pamětihodná, po zásluze patřící do zlatého fondu české kinematografie. A kolegové právníci mohou vzpomenout na obdobně kontroverzní kapitolu právní vědy, jakou je legendární prof. JUDr. Viktor Knapp. Ať byl jaký byl, jeho teoretickoprávní publikace jsou prostě kvalitní. 80% (31.07.2014)

Doba vzniku filmu sebou nesla do jisté míry od tvůrců jistou dávku řekněme "loajálnosti" vůči režimu. To platilo beze zbytku pro každého, kdo chtěl alespoň něco tvořit, bez ohledu v jaké oblasti kultury působil. Nevyhlo se to samozřejmě ani Karlu Kachyňovi. V tomto případě se mu ale podařilo umě skloubit charakter kriminálky s politickou ideologií tak, že je dnešní společností ještě přijatelná. Charakter kriminálního žánru dostatečně převládá nad socialistickými ideologickými myšlenkami a bravurní zvládnutí hlavních rolí, především Radovanem Lukavským, řadí tento film k nezapomenutelným dílům režiséra Karla Kachyně. (21.08.2008)

Tento film samozřejmě je propagandistický. Skutečnost, že není propagandistický prvoplánovitě, činí jej v tomto směru efektivnějším. Prvoplánovitá propaganda mohla snad fungovat počátkem padesátých let, ale v roce 1959 po otřesech měnové reformy, odhalení kultu osobnosti a krvavém potlačení maďarského povstání byla již trapná a směšná. Zde se vlastně o žádné ideologii nemluví, jsou zde hrdinové, s nimiž se dá identifikovat, naši sympatičtí chlapci, kteří čelí zákeřnému nepříteli. Že ti naši chlapci jsou první dělníci na stavbě železné opony se bere jako samozřejmost a danost, kterou netřeba vysvětlovat. Už jen ta malá scéna, když (zrádný) hajný dovede na stanici zaběhlé kopečkáře. Je to vlastně humorná scénka, sami kopečkáři vypadají směšně, Menšík si na jejich účet trochu zažertuje a oni jsou odvedeni. Celé to budí dojem, že vlastně o nic vážného nejde, že jim snad bude domluveno a pak budou propuštění domů. Ve skutečnosti takové čekalo pár let kriminálu a zkažený život. Jinak profesionálně je ten film zvládnut skvěle (ale to byl Žid Süss také). Vskutku dobrodružný příběh, trochu až western (už jen to schéma, kdy nováček přijde do divokého pohraničí a zamiluje se do místní Femme fatale). Nádherně pochmurná atmosféra blat (kde by z chomáčů mlhy vskutku mohl vyběhnout pekelný pes se svítící mordou), chlapské kamarádství, rázovité figurky, akce. Inteligentní propaganda. Proto radši nehodnotím. (14.03.2010)

V Králi Šumavy se střetávají dvě etapy ve vývoji české kultury (kinematografie). Etapa "umění" prodchnutého ideologií, onoho až mýticky/metafyzicky černobílého světa, v němž je jasná hranice světla/stínu – dobra/zla a pozvolna se rodící nová vlna českého filmu. Povšimněme si, jak smrt krále Šumavy mysteriózně změní klimatickou situaci. Lze právem předpokládat, že inkriminovaný živel ve služnách imperialismu nejen že pomáhá převádět nepřítele lidu do bašty západu (odporné mlhavé nicoty na obzoru jménem Bavorsko), ale zároveň je zodpovědný za nelidsky hnusné počasí. Jeho zabitím dojde k hydrometereologickému zázraku... Dokonce i sloupy elektrického vedení hučí jinak. To je ideologie ve filmu... plíživá, nenápadná, odporně sugestivní. Dokonale podprahová. Patří k ní i kresba atmosféry pohraniční stráže, místa čirého kamarádství, správného chlapáctví (jehož archetyp, věrně kráčející ve stopách soreláckého románu alá Režáčův Nástup, ztělesňuje ostře řezaná Radovana Lukavského), doznívající harmonie ze staveb / dolů rodícího se socialismu... K heroizujícím tendencím přispívá i kamera, která často hrdiny zbožně snímá z podhledů a v kompozicích, připomínajících dobové výtvarné umění. Přesto si Krále Šumavy netroufám prohlásit za stejný balast, jakým je např. normalizační patlanina Major Zeman. Narozdíl od něj je totiž tohle dílko velmi kvalitním kouskem filmařiny a dokonalou ukázkou zvládnutí základních mechanismů manipulace a sugesce. Atmosféra prostě a jednoduše utkví, už proto, že je účelově vybičovaná do děsivé až horrorové ponurosti, ze které pak těží celá generace detektivek. Přesvědčivá práce s (polo)detailem, subjektivní "ich" kamerou, střihem a hudbou připomíná skutečně záblesk principů rodící se "nové" kinematografie, která se od neosobnosti stahovala do úzce subjektivní sféry postav. Je to zvrhlé, ale podle mého na místě. Nehodlám z těchto řádek vyvozovat nějaké důsledky. Král Šumavy je výtečně natočený "thriller" s bizarní ideologickou kostrou, kterou jsem nastínil. Pokud však nad touto úmyslnou manipulací necítíte alespoň malé zhnusení, není s vámi všechno v pořádku. A ještě marginálie: Denny, prosím tě, četl jsi o 50. letech někdy něco? Z tvého komentáře se mi protáčejí oči v důlcích... (28.11.2004)