Dabing Street

Myslím, že situační komedie prostě není z těch žánrů, které skutečně v našich luzích a hájích ovládáme, přestože nějaká ta výjimka potvrzující pravidlo se již samozřejmě urodila. Tedy ne, že bych se u toho vůbec nebavil, ale celé to jede hodně na hraně a poměrně často se to přes onu pomyslnou čáru překuluje, a to jsou právě ty chvíle, kdy mi úsměv zamrzá. Takže do příště by to alespoň chtělo trochu potrénovat balanc. 60 % (27.03.2018)

Velice silný rozjezd dával naději, že to bude pořádná palba. Bohužel s přibývajícími díly se vytratil humor a seriálu pozvolna docházel plyn, aby se zastavil na místě a posléze vyšuměl do ztracena. Každopádně první polovina byla fakt super, Krobot, Bartoška nebo Preiss tomu dodávali nehorázný koule a i když druhá polovina šla více do dramatické hloubky, musím celkově Dabing street hodnotit jako dílko zdařilé a s převahou lepších momentů ve srovnání se soudobou seriálovou konkurencí i hereckou stránkou. (27.03.2018)

Ze začátku to vypadalo tak nadějně, i vesměs všichni herci mi byli sympatičtí a když se na chvíli objevil Krobot a pak zas utekl, tak jsem ocenil návrat v posledním díle "Čekali jste, že budu nasranej?" Zasmál jsem se jak naposledy snad u 6. dílu, pak šla úroven hodně dolů. Samozřejmě se mi hodně líbila Voříšková, z Čermáka možná zbytečně udělali hnupa a to závěrečné dejme tomu dojemné vysvětlení proč to vlastně všechno dělal příliš neospravedlnilo, to jak moc velkého hnupa. Naopak mi tam vůbec neseděla paní Melíšková a přestože je to jinak docela hezká ženská, tak tady bud strašně přehrávala, nebo neumí hrát, vůbec mi neseděla její postava nebo to jak vystupovala. Také různé dějové vsuvky byli strašně zvláštní... dabování filcek nebo těch prdů, to byly i na mě tak nechutné díla, že vůbec nechápu co to tam dělalo. Nebo v závěru útok na dvojčata v Americe? Z jakého důvodu to tam bylo? Bud to kvůli sledovanosti strašně rychle ucvakli a tvůrci nemohli dotáhnout své myšlenky do konce, nebo fakt dohromady lepili neuvěřitelné ptákoviny. (16.12.2018)

„My normální jsme, že jo? My to jenom dabujeme!“  Seriál o lůzrech, kterým se v životě nedaří, v kulisách béčkového dabingového studia (název studia Zero je ostatně výmluvný), mě velmi potěšil. Dlouho jsem neviděl českou komedii, co by mě tak pobavila. Prakticky v každém dílu se našlo něco, co mě rozesmálo nahlas (proslov Bartošky na pohřbu, výstup cholerického Krobota, Preiss a vulgarismy, otázky na Trojana v rádiu). Herci samozřejmě senzační; i ti, u kterých jsme měli pocit, že známe všechny jejich „polohy“, tu překvapí - jmenovitě Krobot či Voříšková. Potěší pozornost, kterou tvůrci věnovali zadním plánům (když se tu děje něco vtipného, třeba se řeší zapomenuté šprcky na mixáku, zároveň se děje něco vtipného i vzadu, třeba se zrovna dabuje nevkusný seriál). A potěší i zábavné narážky pro zasvěcené, kterými si tvůrci zřejmě dělali drobné radosti. Např. když Bartoškovi velmi nevyjde řeč na pohřbu, praví jedna z postav: "jsem ti říkal, že jsme měli oslovit Rodena". Jaký to vtip pro lidi, co vědí, že Roden v posledních letech hraje se sluchátkem v uchu, do kterého mu napovídají text. Nebo enormně tlustý předseda Herecké asociace jako narážka na Jiřího Hromadu. Nebo když preparují hlas Ivana Trojana, aby ho zneužili pro Disneyovku, a činí tak na základě scénáře Samotářů, co napsal Petr Zelenka. Jen je škoda, že přesně v půlce přijde změna a začíná jakoby nový seriál. Prvních šest dílů je čistá komedie, pak náhle nastává drama. Skoro to působí, že formát Čtvrté hvězdy se osvědčil natolik, že si i tentokrát televize objednala 12 dílů po půl hodině, a tvůrcům došly nápady, čím je naplnit. Divadelní hru jsem viděl, funguje skvěle, ale do seriálu bylo nad její rámec hodně připsáno a ne vždy k dobru věci. Mít to tak o tři slabší díly míň, byla z toho seriálová legenda. (23.11.2021)

Dvanáctidílný maraton v ostravském Minikině na jeden zátah od bránicí cukajícího rozjezdu až do nahořklého finále. A byla to náramná podívaná, Petr Zelenka opět zabodoval a spolu se schopnými dramaturgy rozehrál vtipnou partii plnou zajímavých figurek. Klára Melíšková s Hynkem Čermákem to táhnou za jeden provaz, na Terezu Voříškovou se zase dobře kouká, Miroslav Krobot je ukrutný démon, Martin Myšička tam má snad nejlepší (a nejsmutnější) part ze všech a František Filipovský je borec i po smrti. Smetanu však s přehledem slíznul Kapitán Filcka a já už se nemůžu dočkat, s čím ten úžasný pošuk Zelenka přijde příště. (16.05.2018)