Lásky mezi kapkami deště

Navzdory tomu, že si Kachyňa čas od času s režimem zadal víc, než je zdrávo a pár titulů v jeho filmografii je poznamenaných politickou angažovaností, patřil až do konce k tomu nejlepšímu, čím československá kinematografie disponovala... A snad právě pro své příležitostné úlitby systému a nesporný talent, který vedl v nejednom případě k festivalovému úspěchu, si mohl dovolit tvořit bez zbytečných kompromisů, se slušným rozpočtem a štábem, který si osobně vybral. Spolu s nepoměrně temnějším společenskokritickým dramatem Ucho řadím Lásky mezi kapkami deště k režisérovým nejlepším filmům, kde jsou přítomny všechny znaky typické pro jeho dílo - špičkové herecké obsazení spolu s pečlivým typovým výběrem herců, poetičnost, výborná kamera a hudba dokreslující retroatmosféru pozdních třicátých let, široká škála podpůrných technických prostředků k navození dojmů, jako je použití filtrů, alegorických symbolů či emotivních prostřihů do šantánu, kde jednotlivá kabaretní čísla vystihují měnící se náladu společnosti. Tohle je vysoká škola režijní práce a drtivá většina filmů polistopadové éry jeho úrovně bohužel nedosahuje. Dokonce i tam, kde to zdánlivě vypadá na filmovou slabinu, jako je obsazení nezkušeného Vaculíka a filmové novicky Terezy Pokorné s jejijch naivním a v přípodě Pokorné dokonce místy lehce toporným hereckým výrazem, přispívá tato volba nakonec k ještě autentičtějšímu filmovému dojmu. Kachyňa skvěle střídá tragické momenty s komickými, romantiku první skutečné hrdinovy lásky s přízemně tělesným přístupem svého bratra v oblasti partnerských vztahů. Celkový dojem: 95 %. Svět starých žižkovských uliček a jejích pavlačí se spoustou bizarních lidských figurek je možná trochu vyretušovaný, ale tak to přece u vzpomínek na dětství a dospívání má být... (18.07.2010)

Film, který proteče prsty rychleji než kapky deště. V průběhu vás chytí a ke konci už nepustí. V určitých momentech strhující, v jiných pouze uspokojivý. Především mě zaujal perfektní atypický střih a výtečná kamera, která nádherně kloubila reálné momenty se stylizovanými flashbacky. V obojím vévodí perfektní atmosféra mládí a poblouznění, jež se nabaluje na zcela obyčejný příběh dospívání jednoho chlapce v nelehké době. Kachyňa dokázal převést na plátno zároveň úderný sociální příběh a uvěřitelnou lovestory, kde v obou případech ukazuje, jak ze začátku nadějný a idylický život může dopadnout hodně krutě. Víc podobných filmů! (08.01.2010)

Nenápadný, takmer zabudnutý, a napriek tomu jeden z najlepších Kachyňových filmov. Mozaikovito vyskladaný obraz života na Žižkove počas prvej republiky. Kachyňa, okrem svojho zmyslu pre romantiku, uplatnil vo filme svoje režisérske zručnosti a znalosť domáceho diváka. Nepochybujem, že ak by som bol zo Žižkova a dôverne poznal prostredie pavlačí a malých krčmičiek, neváhal by som s plným počtom hviezdičiek ani chvíľku. Prostredie bolo vykreslené s neskutočnou presnosťou a autentickosťou. Atmosféru filmu dotvorila celá plejáda skúsených i začínajúcich hercov, ktorí odviedli kus poctivej práce, pričom nemám potrebu niekoho z nich osobitne vyzdvihovať. (17.05.2011)

Film, který z velké části stojí na hereckých výkonech dětí či herců na samém počátku herecké kariéry. Je proto nutně plný mnoha drobných hereckých přešlapů. Naštěstí je zde také skvěle hrající Vladimír Menšík, jemuž v epizodních rolích sekunduje veliké množství dalších skvělých herců té doby. Ne, že by výkony Lukáše Vaculíka, Jana Hrušínského či Terezy Pokorné - Herz byly špatné, Tereza je na mnoha místech krásně přirozená a Jan hraje poměrně suverénně, jenom je zkrátka místy, především v dialozích moc cítit herecká stylizace, což Kachyňovým filmům nesvědčí. Je ovšem pravda, že scény v zahradě, například to vzájemné (notabene alegoricky vyznívající) ochutnávání jablek, jsou vskutku k sežrání. Naopak trhání hroznů s Janem Hrušínským vyznívá vysloveně nepatřičně. Přestože si Kachyni za onen alegorický experiment vážím, právě tato scéna dokládá jistou nepatřičnost celého motivu "zahrady ráje". Kachyňa není Vláčil. Je silný v syrovém popisu běžného života, nikoli v alegorických obrazech... Vskutku je to přesně tak jak napsal Matty: "Film, který dokáže být krásný i pravdivý, bohužel málokdy obojí najednou."... Přesto zároveň jedním dechem dodávám, že Kachyňa vskutku byl a je jedním z nejlepších českých filmových režisérů a dokládá to i tento film. Skoro pět... Zajímavé Komentáře: Matty, kinej, Oskar, S_M_Lomoz, Pražák (08.10.2006)

Nie je to môj najobľúbenejší Kachyňov snímok, ale akoby jeho nadhodená autobiograficita rozprávala o niečom skutočnom, niečom čo sa naozaj stalo a to priamo na autorovom životnom putovaní. Celý film to presvietilo nostalgickým citom a imaginárne spomínanie utvorilo plnohodnotnejším. A tak zašlé časy mladosti, strávenej v náručí prvej lásky, ale aj prvej zrady znejú o to presvedčivejšie, že to boli skutočne časy majstrovej mladosti, a že to, čo ho smerovalo, motivovalo a trápilo sa odrazilo v jeho emotívne najzanietenejších filmoch. Láska, zraniteľnosť, žiaľ ale i duševný boj. Tieto večné témy fenomenálneho českého režiséra tu zotrvajú a budú podávať dôkaz o jeho výnimočnom chápaní sveta, a budú dojímať ďalšie a ďalšie generácie. (21.03.2009)