Malá mořská víla

Pohádka o vítězství nesobecké lásky s tísnivou až bolestně existencionální atmosférou. Musím přiznat, že se mi vždycky líbilo její zvláští poetické zpracování, které nechává prostor fantazii a obrovské palbě emocí. Bez jakékoli pompy, hysterie, pitvoření a popisnosti. Jedna z mála, kde všem hercům věřím každé slovo... každé zachvění víčka... I po výtvarné stránce si ji náramně užívám. Klobouk dolů, jak na dnešní dobu jednoduché filmové triky fungují - a stačí (miluju třeba řešení, jak moře vyvrhuje Malou mořskou vílu po zásahu čarodějnice). Některé záběry kamery jsou samy o sobě hotové obrazy! A přitom žádný z nich není samolibý... Nádherná hudba... Výborně vyřešené kostýmy... A uvážlivě používané exteriéry z černomořského pobřeží, které tak akorát evokují sílu, všudypřítomnost a proměnlivost živlů jako je moře (a láska)...Co ještě dodat? Pro mne dokonalá harmonie. (25.03.2009)

Andersenovy pohádky mě v dětství fascinovaly i deprimovaly a toto zpracování jedné z těch nejslavnějších se mi líbí i po letech. Dobře si vzpomínám, jak jsem jako malá holka toužila mít na hlavě to, co malá vílí princezna, a v hlavě to, co má její otec, a jak jsem si přála žít ve vodní říši, vedle které ta lidská působí jaksi neživotně. Stejné je to i s postavami. Malá mořská víla s dětsky udivenýma očima, která touží poznat život na souši i svými soukmenovci opovrhované lidstvo (při pohledu na jejího nastávajícího se nelze divit) je na rozdíl od plochých obyvatel země skutečná osobnost. A král všech moří je sice možná trochu studený čumák, ale charisma má obrovské (inu Radovan Lukavský) a jeho ironické glosy na adresu Poseidona nebo příslušníků homo sapiens odrostlejší divák ocení. Jinak je to jediný film, v němž nemám ráda Libuši Šafránkovou… (25.07.2014)

Velmi kvalitní pohádkové drama o mlaďoučké mořské víle (Miroslava Šafránková), která zatoužila po jiném životě, než po tom, který jí byl předurčen. Z mladické nerozvážnosti, zvědavosti a touze po citu se zamiloval do prince Jižní říše (Petr Svojtka), který neváhal obětovat životy všech na lodi jen proto, aby uviděl tu, která tak nádherně zpívala. A i když byl zachráněn malou mořskou vílou, zamiloval se do princezny Sargasové říše (Libuše Šafránková), kterou jako první uviděl po svém probuzení z mdlob. Byl to rozmazlený floutek, který malou mořskou vílu vnímal jen jako náhražku, i když ta obětoval vše, aby s ním mohla být. Král všech moří (dobrý Radovan Lukavský) byl tvrdý a cynický mocný muž, který lidmi pohrdal. Když ho malá mořská víla poprosila o něco, čímž by zabránila nevyhnutelnému, dal jí mečík, aby oba zabila, až k nevyhnutelnému dojde. Ale ta nakonec obětovala svůj život, aby princ mohl žít se svojí pravou láskou. Je to nádherná ukázka pravého opaku, jak se láska většinou projevuje, a to majetnickými sklony na toho druhého. Musím také ocenit nádherné vlasy mořských obyvatel, Prachovské skály a zámek Veltrusy. Je to nádherně smutný příběh o neuvěřitelné sebeoběti a touze po skutečné lásce. (14.08.2010)

Šafránková mě nikdy moc neuchvátila, a najdu chyby kdybych chtěl, ale dnes nechci. Ta atmosféra a krása obrazu. Tento film je nedoceněný v Čechách (teď 64%). Možná Kachyňa měl to natočit v zahraničí, kde by to lidi vážili víc. Anebo vychovat diváka, třeba s bandou veverek profackovat televizní stanici, aby už konečně pochopili že svět se netočí kolem oříšek. 4/5 (01.11.2013)

V dětství zneklidňovalo a vypálilo se do paměti (hudba, kostýmy, zpomaleně vlající řízy, král všech moří se svým ironickým odstupem od lidského světa, absolutní mocí nad národy a živly a zároveň bezmocností vůči nejbližším, vílí zmatek tváří v tvář intenzitě citů, ježibabina vědoucnost v „ženských otázkách“, nedostupná mateřská socha, nemožnost komunikace před i po ztrátě řeči, osudovost toho všeho), v dospělosti pořád detaily k vyzobávání. V té stylizované tragice je vystiženo cosi neúprosně (a závratně) reálného, tak jako v původních Andersenových pohádkách. (03.05.2015)