Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrají:
Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček (více)Obsahy(1)
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (113)
Tyhlety snímky z pošmourných prostředí průmyslových podniků neurčitého určení s mnoha kovpvými konstrukcemi, které jsou ve filmu zcela nefunkční, navíc řada záběrů noirových, ty mě prostě tolik nesedí, i když je nutné vyzdvihnout herectví Rudolfa Hrušínského proti velice nudnému zosobnění prostitutky v provedení Hany Hegerové. Napoprvé to byla dost nuda. ()
Tradičně vynikající Hrušínský a skvěle sekundující Hegerová - - - realistický, autenticky působící zážitek v neprávem pozapomenutém českém filmu. Pro mě velké překvapení, Kachyňu jinak moc nemusím (snad až na Městem chodí Mikuláš a Kočár do Vídně). S hodnocením možná půjdu ještě i výš - zatím 8/10 ()
Neuvěřitelně přesvědčivý záznam jednoho z nejstrašnějších pohybů po dně, ohraničovaném dvěma tmami (vždyť rámcující obraz ptáčků u krmítka je přeci podobnou snovou figurou (Magdaleninou) jako králíčci u králíkárny (Lucinův opakující se sen)). Úchvatní jsou oba hlavní hrdinové: Lucin (či Ignác) Rudolfa Hrušínského bezchybně zohledňuje melancholickou apatii i činnou agresi, obě jedovatě kořeněné moudrem pijanů, Hegerové Magdalena (Mařenka) fascinuje svou vůlí a naprostým nahrazením útočícího pathosu živelným životem. Oceňuji i věrohodnou konstrukci severního světa: jeho syrovost není podložena naturalismy, ale spíše symbolickými prvky, akcentujícími odcizenost celého toho kalného prostředí. ()
Postava Lucina jako personifikovaná naděje Magdina, postava Magdy jako personifikovaná naděje Lucinova (srov. epickou sekvenci od jízdy Tatrovky po probuzení). Na nádraží Lucin vždycky dojde, ale do vlaku už ne. Nakonec ale potká i ty králíky. (Jak málo a jak banálního Kachyňovi stačí k představení snu!) V úvodní scéně je Lucin ukázán jako zdatný chmaták, což vyvolává představu jisté minulosti a jisté praxe, kterážto představa je ale později narážkami na jeho skutečnou minulost popřena. Hrušínský lůzry uměl báječně a kdo by tak zahrál setkání na nemocniční chodbě a Hegerová jako herečka? Ano! Komentáře: vypravěč, Marthos, Sarkastic. Vrcholné číslo zlaté střední cesty mezi tzv. socrealismem a tzv. novou vlnou. Že Radek99 nevidí žádné poetické pasáže, lze vysvětlit jen tím, že poetikou je tato sociální balada prodchnuta od začátku do konce. ()
Nepochybuji o hereckých výkonech ani o režisérově snaze věrně zachytit problém alkoholika a holky pro všechny. Přesto... na mě tenhle film ubíhal příliš pomalu a bez nějakých větších zvratů. O osudech obou hrdinů se toho taky moc nedozvíme. Jak Kachyňa, tak Hrušínský s Hegerovou mají lepší a zajímavější filmy. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (9)
- Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)
- Hana Hegerová považovala tuto filmovou roli za svou nejoblíbenější. (natykarb)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
Reklama