Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrají:
Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček (více)Obsahy(1)
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (113)
Dojemná socialistická propagace „nejkrásnějších křesťanských svátků“: 23:24 – vánoční ozdoby; 40:10 – vánoční stromeček; další symbolika: 36:50 – čert; 1:28:29 – one eye symbolism; Perfektní Hana Hegerová a Rudla Hrušínský. Krásný zpěv na začátku a na konci. Skvělá sestřička v nemocnici. Ke konci je to na plný počet, v průběhu velmi dobré. Zprůměrováno: lepších 80 %. ()
Neutešené hornické prostředí a mezi tím vším se ve svých vlastních problémech plácající Rudolf Hrušínský a Hana Hegerová. Dvě dávno ztracené duše, které hledají to slabě svítící světelko na konci tunelu. Ovšem, aby k němu došli musí projít tím vším marastem, který je už dávno pohltil. Oba dva byli ve svých rolích naprosto perfektní. Hana Hegerová mě překvapila. Znám ji spíše jako zpěvačku. ()
Neuvěřitelně přesvědčivý záznam jednoho z nejstrašnějších pohybů po dně, ohraničovaném dvěma tmami (vždyť rámcující obraz ptáčků u krmítka je přeci podobnou snovou figurou (Magdaleninou) jako králíčci u králíkárny (Lucinův opakující se sen)). Úchvatní jsou oba hlavní hrdinové: Lucin (či Ignác) Rudolfa Hrušínského bezchybně zohledňuje melancholickou apatii i činnou agresi, obě jedovatě kořeněné moudrem pijanů, Hegerové Magdalena (Mařenka) fascinuje svou vůlí a naprostým nahrazením útočícího pathosu živelným životem. Oceňuji i věrohodnou konstrukci severního světa: jeho syrovost není podložena naturalismy, ale spíše symbolickými prvky, akcentujícími odcizenost celého toho kalného prostředí. ()
Rudolf Hrusinsky bol suverenne najlepsi herec ceskoslovenskej kinematografie a v tejto psychologickej drame opat potvrdil svoje herecke kvality. Sympaticky posobilo riesenie problemu, ci zit zo dna na den alebo planovat dlhodobejsie partnerske spoluzitie /aby bolo jasne, uznavam len hetero manzelstvo, vsetky mimoheteracke sexualne aktivity treba strielat/. Prostredie velkeho priemyselneho podniku hra samostatnu rolu, to je tiez pozitivom filmu : 75 % ()
Romance z povrchového dolu, tedy domova a svým způsobem i celého světa, ústřední zvláštní dvojice. Magdaléně jsem se trochu divil, proč Lucina nadobro nevyhodila hned po prvním "incidentu". Měl jsem pocit, že ona na tom přeci není tak špatně a nechápal jsem, co na něm (v něm) vidí. Děj postupně odpověděl, beznaděj a samota, kterou svým svérázným způsobem on narušil, možná poslední možnost něco změnit, pro oba. Ostatně, já v Lucinovi také za všemi lži, krádežemi a myslivci viděl dobrého člověka, doufal jsem v něj. Rudolf Hrušínský byl v jeho roli klasicky famózní... a to jsem nezmínil opilecké monology! Hana Hegerová mě jako herečka příjemně překvapila, v této její "profesi" jsem jí ještě neměl možnost vidět, klobouk dolů. Když se vrátím na začátek, Karel Kachyňa z jejich světa, či domova vytěžil maximum, Naděje má svou naději možná ještě někde pod povrchem dolu. Deprese a samota číší z každého záběru fantastické kamery, která hlavní hrdiny prakticky neopustí. A přesto má čas na spoustu okolního průmyslu. 80% ()
Galerie (8)
Zajímavosti (9)
- Hana Hegerová považovala tuto filmovou roli za svou nejoblíbenější. (natykarb)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)
Reklama