Noc nevěsty

"Co to tam je?  Hele, já nemám čas na blbosti, jedeme" Závěr zabíjející nebo naopak drsně oživující předchozí gradující mystickou pověst o konfliktu dvou věrouk založených na strachu a slibech spásy.  Jeptiška, která se vrací do rodného hnízda odolává svodům vlastního těla prostřednictvím skoku do hlubin své ztracené víry a komunistický předák po smrti své milé konečně nechává prázdnotu, aby pohltila jeho duši. Dvě hlavní postavy doprovázené stádem ztracených na přelomu dějin,  kde všechny hříchy víří v mysli blázna. (12.12.2022)

"My dáme do kolchozu dobytek a co dáš ty kromě svý velký huby?..." Film Noc nevěsty skvelo ukazuje ako sa v bývalom Československu vo veľkom znárodňovalo. Podobne "ochotne" odovzdávali svoj dobytok vo väčšine dedín jk v Čechách tak i na Morave a Slovensku. Čiernobiely film má skvelú atmosféru, ale mňa okrem mena režiséra Kachyňu prilákalo meno Gustáv Valach. Ten sa z častých rolí tvrdých a rozvážnych chlapov zrazu objaví v roli miestneho blázna a to ma lákalo. Zahral na výbornú, všetka česť. Prvú polovicu filmu sa zdá, že jeho postava bude mať ešte v závere silné slovo, ale napokon sa tak nestalo. Po príchode mníšky sa dej postupne sústreďuje hlavne na ňu a postava blázna je postupne vytlačená na okraj. To je jediné, čo by som filmu vytkol, inak super a navyše je tu presvedčivo obsadený komunistický hajzlík. 80%. (13.09.2015)

V malokterém českém filmu je tolik temnoty. Ale nevidím to jako svár dvou fanatismů, jak je zde v komentářích často zmíněno. Copak je Picin fanatik? Vůbec ne, jen v novém režimu vidí příležitost jak si polepšit, jak si vyřídit účty s dosavadními mocnými. Byl někde na konci sociálního žebříčku vesnice a bylo (a vlastně stále je) mu to často připomínáno, teď je na vrcholu. Ani jeho protivníci - ti velcí sedláci nejsou fanatici, jsou pěkně opatrní než se nějak projeví, snaží se to většinou nějak skoulet. Žádná ze stran není zcela bez viny. Na začátku filmu největší sedlák Konvalinka postřílí svůj dobytek a zastřelí i sebe. Vypadá tedy jako čistá oběť režimu, snad jediný spravedlivý. Ale pak žena hrobníkova, když připravuje do rakve Picinovu ženu Filipu říká, že nebožka je už nyní v ráji, neb peklo měla už za živa - ve službě u toho Konvalinky. Procházka i Kachyňa zde pokračují v nelichotivém vykreslení světa vesnice, jak už činili ve filmu Ať žije republika. Žádná rurální idylka nikdy nebyla a "tradiční morálka vesnice" dovedla být pěkně neurvalá, ke slabým zvláště. Copak to neukazuje hrubé a posměšné chování bývalých pánů vesnice k obecnímu prosťáčkovi Ambrožovi? Takže jediným fanatikem je zde Slečna, která je v podání Jany Brejchové snem každého masochisty - stačí sledovat scénu stříhání vlasů Ambrožovi. A i ten její fanatismus, který působí více na citověji založené ženy než na na sedláky, je spíše projevem pýchy než víry. Při návštěvě Picinova domu ignoruje namáhavě k smrti pracující Filipu, v té vidí tato milosrdná sestra stále jen tu služku, ne bližního v těžké hodině. Slečnu zajímá jen klíč od stodoly, kde jsou uskladněny sáně, symbol sociálního statutu, které mají hrát úlohu v jejím připravovaném představení. A překvapuje mne, že Kemrův farář je v komentářích často označován ze slabocha, ale ten projevuje více pevnosti a zdravého rozumu než drtivá většina jeho farníků. Obrazová stránka filmu je naprosto úžasná. (29.09.2014)

Po Uchu další Kachyňův nekompromisní zářez na pažbě normalizačního blahobytu. Události okolo kolektivizace začátkem padesátých let vykreslené poněkud jinak než v těch nadšených budovatelských filmech z té doby pochopitelně předurčily cestu do trezoru pro nejen tento, ale i další podobné kousky hned jak naši zemi osvobodila Sovětská armáda. Škoda tenhle film je dalším důkazem, že v šedesátkách se tu přervala násilně ta nová vlna ČS filmu která mohla přinést ještě spoustu podařených věcí, ale to už se žel nedozvíme...85% (24.09.2020)

Spolupráce Kachyňa - Procházka dala v 60.letech jedny z nejlepších filmů naší kinematografie. Osobně mám nejraději Kočár do Vídně, Ucho a pak Noc nevěsty. Pravda, příběh není tak temný, jako třeba Sirového Smuteční slavnost, je však velmi zneklidňující. Střet dvou světů zdá se nemá vítěze, ať již jde o fanatickou víru, a nebo o komunistickou ideologii. Jestliže Jasného Všichni dobří rodáci jsou kronikou, pak Noc nevěsty se zaměřuje na krátký časový úsek vrcholící střetnutím o Svaté noci. Mistrně nasnímané černobílé obrazy ( Josef Illík), mrazivá zimní krajina, bezchybná kompozice i pečlivá práce na kostýmech, dekoracích, detailech. Příběhu kralují vynikající herecké výkony. Kachyňa později přiznal, že scénář byl šit na míru Janě Brejchové. Ledová tvář, ledová cesta a v ní stopy bosých chodidel. Ne každé sebeobětování je mučednictvím. Chybí-li pokora, skromnost a soucit, nelze být vyvoleným. Obraz kolektivizace tak, jak se soudruhům nemohl líbit. Znovu se film dostává do kin až během roku 1989... (12.10.2011)