Počítání oveček

80% - K postavě vrchní sestry (nepletu-li se, Nina Divíšková): Nemyslím si, že by byla bez srdce. Ona to myslí dobře a v jádru má Hanku ráda. Ale taky je hrozně zodpovědná a ví, co s její srdeční vadou může třeba takový tajný výlet na pouť provést. A z toho pramení její chování. Pro mě to je sice postava spíše nesympatická, ale rozhodně ne vyloženě záporná. A to je právě na takových filmech krásné - když žádná z postav není černobílá, ale je "z masa a kostí". (18.05.2009)

Jeden z nejlepších českých filmů zlatých osmdesátek, dnes by něco podobného nikdo natočit nedokázal. Třebaže film vznikl v plném proudu normalizace je zcela apolitický (na rozdíl od braků polistopadových filmařů, kteří politiku a nejčastěji tu antikomunistickou cpou i do rodinných filmů a seriálů). Žaneta Fuchsová v nejlepší životní roli, přestože divácky jedné z nejméně oceňovaných, ale podle mě tady byla zkrátka nejlepší. Zazářili tu i ostatní dobří herci, především Brodský jako primář "dědek", Galatíková v roli uklízečky Anežky, Konvalinková jako laskavá sestra "Sluníčko" nebo Divíšková v roli naopak přísné staniční sestry Plačkové. Vtipný a s životním nadhledem byl i instalatér Rumcajs. A ať mi nikdo netvrdí, že film a jeho postavy byly příliš zidealizované. Jakožto někdo, kdo podstatnou část dětství strávil po špitálech vím své, personál nemocnic v 80. letech býval přesně jako v tom filmu - některé sestry hodné a přátelské, jiné odměřené. 80% (30.12.2017)

Ovečky jsem naposledy počítal asi tak v první třídě, jsem hold mistr světa ve spaní. Tak co z toho vyleze? Holčička se srdeční vadou je zavřena celý život v nemocnici. Sice toto místo už pro ni zmanená domov a je v něm pod kontrolou a v pořádku, ale její život je vlastně k ničemu. Žije v izolaci a nezná okolní svět jako normální děti, což si přísný nemocniční systém neuvědomuje. Tento jednoduchý film tedy obsahuje docela velkou myšlenku, velkou porci lidskosti a úžasný herecký výkon Věry Galatíkové plný něhy. Pan Kachyňa v nemočnícm prostředí opět zabodoval stejně jako o rok později ve filmu ,,Pozor vizita.´´ Žaneta Fuschová mi sice přes svůj nesporný talent, byla zpočátku spíš protivná ale nakonec jsem si k ni našel cestu a z filmu si odnesl poctivý zážitek. (31.01.2020)

Mistr Kachyňa tyhle melancholické kousky uměl skvěle. A snad ještě líp vybíral herce. Žaneta je tady vynikající ( snad až na ten smích, co tu někdo zmínil :-) ) a další kongeniálně doplňují sladkobolnou mozaiku. Jasně, je to trochu figurkaření, ale k tomu dětskýmu pohledu to patří. Viděl jsem to po opravdu hodně dlouhý době, ale třeba ze scény na houpačce už mi bylo dopředu ouzko. Tak se to vrylo do dětských závitů... Vlastně si říkám, že dneska už asi nikdo takové filmy nebo tv snímky netočí a je to velká škoda. Tolik citu, lidskosti a přitom bez přehnaného patosu. A pobavil epizodní Ondra Vetchý! :-D (17.12.2017)

Vydarená, dojemná, hrejivá a ľudská melodráma s perfektným kastingom. Tomu strašne veľa dávajú hlavne Věra Galatíková, malá pôvabná Žaneta Fuchsová a veľký Vlastimil Brodský. Dosť mi to pripomenulo o tri roky mladšiu televíznu adopčnú inscenáciu o dievčatku Cizí holka, náhodou tiež s Galatíkovou. Dojemný koniec, nejaký ten humor a plno silných scén, ktoré sa na nič nehrajú, ale ich sila je práve v (zdanlivej) obyčajnosti/triviálnosti. (13.08.2018)