Počítání oveček

Prostě Kachyně, poetický a dojemný film o malé nemocné holce, která nemá nikoho. Skvěle vyprofilované postavy od primáře po vrchní sestru. Vynikající Brodský i rozčilující Divíšková. Ve filmu se objevuje spoustu známých jmen v různých obdobích kariéry. Pobavil štěk Vetchého. Scénář lehce slabým místem, ale i tak se jedná o nadprůměrný český film. (13.12.2015)

Velmi dojemný, srdcervoucí, vysoce umělecky ztvárněný příběh o holčičce Hance (Žaneta Fuchsová), která nemá rodiče a kvůli srdeční vadě tráví celé své dětství v nemocnici. Hledá lásku a spřátelené duše. Ty nachází v strýcích, tetách, dědcích... (sestřičky v nemocnici, údržbář, primář, uklizečka, kuchařka...). Mezi zaměstnanci nemocnice je plno lidí s dobrým srdcem, kteří jeví o Hanku zájem, ale jsou tam i lidé bez srdce (vrchní sestra). Ve skutečnosti Hanka hledá především maminku a tatínka. Těmi se ale nikdo z nemocničního personálu nechce stát. I nejmilejší sestřička Sluníčko (Naďa Konvalinková) se vdá a čeká vlastní miminko a Hanka bolestně prožívá zklamání, které si jiní jen těžko dokáží představit, asi jako kdyby maminka opustila svoji dceru. Poznává však kuchařku Anežku... (24.03.2008)

Zajímavé zachycení něčeho, co se v životě občas stává. Je tu pěkně zpracované, jak se nemocniční personál snaží Hanku vychovávat. Ale přes všechnu snahu tam Anežka řekla velkou věc, že totiž ať je strýčků a tetiček kolik chce, jednu mámu to nenahradí. Téma pěkné, dobře pojaté i zpracované. Herci výborní. Akorát to není film, na který bych chtěla koukat pořád. (16.12.2015)

O filmech Karla Kachyni bych mohl v podstatě psát pořád to samé. Všechny jeho filmy spojuje jediné : Lidskost. A vždy výborné představitele rolí, kteří tuto lidskost bravurně zahrají. Zde je to Vlastimil Brodský jako primář " děděk " a Věra Galatíková v roli uklízečky Anežky. A taky Peter Debnár (výborně nadabován Jiřím Zahajským) v roli opraváře objektu nemocnice, který je neustále " v náladě " a jeho pohled na život . Hudba Luboše Fišera opět zahraje na city a nejen hudba. Karel Kachyňa nepotřebuje diváky násilím dojímat, stačí jen tak malinko, když člověk sám soucítí s postavami v jeho filmech. Jeho filmy jsou jedinečné a nenapodobitelné. Tak jako život sám. (17.12.2016)

Rok ´81 je pro mistra Kachyňu rokem nemocničním. Naštěstí se nejednalo o jeho zdraví, nýbrž o prostředí, v němž natočil dva vynikající filmy. Po překrásném vyprávění o panu Prepslovi, které vyobrazuje vnímaní špitálu očima protřelého světoběžníka, tu máme obraz vnímání dětského. Jedna věc oba tyto pohledy spojuje, touha po svobodě. Dětský svět pana Kachyni je vždy velmi kvalitní. Stejně obsazeních hlavních protagonistů. Dvojice Fuchsová - Galatíková a jejich vyvíjející se vztah, je určitě základem kvalitního herectví, které potvrzuje Brodského lidský primář i přísná a nekompromisní Divíšková v roli vrchní sestry. Jemný film s otevřeným koncem, nesoucí jednoznačné stopy po mistrově rukopisu. Bohužel se to nedá říci o Fišerovi, jehož hudbu jsem v tomto snímku prostě neslyšel. (04.01.2015)