Dark

"Z ďury tmavé Pán Bůh kouká, nit osudu flanďák souká. Časosmyčkou poletuje... kecá, vraždí, intrikuje. Pokud do jeskyně... vleze člověk-svině... svinská smyčka časová jeho svinskost zachová." Temné jako duše blbě zamilované bonzačky, zašmodrchané víc než šňůrečky od korzetu mé první holky, až k zmagoření časosmyčkově vypečené a drsně strašidelné. Jako když na vás po ránu v koupelně ze zrcadla místo obličeje vykoukne vaše vlastní vrásčitá prdel... Líbilo se mi to už tenkrát, při prvním shlédnutí, v roce 1953, ještě na černobílé televizi, s mojí mámou. Je ročník 1943, bylo jí deset let, ale už tehdy časosmyčky neměla ráda, prý "by ty scenáristy řezala a řezala". Dnes, při druhém shlédnutí, s mojí třetí manželkou a sám se sebou z budoucnosti, jsme si to užívali. A tak jsme si to šetřili a koukali se s přestávkami. Jen včera, dnes a zítra, v sobotu večer a v neděli ráno. Ty nejhlubší myšlenky jsem si pak zapisoval do bonzbloku, artefaktu z mých pionýrských sedmdesátých let, nedávno objeveným vně krabice na půdě sklepa. Včerejšek bude až pozítří, zítřek nastane loni, všichni jsme součástí sama sebe, vše se zkurví dávno před začátkem a veškerý všehomír byl stvořen velkým Bum! Bum! Což nebyl Velký třesk, to jen Pán Bůh nešťastně tloukl čelem do zdi u stromu v ráji, nad zítra sežraným jablkem :-)). (05.07.2021)

Na Německou televizní, ba i filmovou produkci je to famózní počin. Ve srovnání s celkovou produkcí Netflixu je to nevyvážené, rozhárané, rozporuplné. Skvělá idea s naprosto dokonalou kamerou je v několika epizodách zabíjena abusrdností dialogů, méně pozornému divákovi může místy ujíždět děj a orientace v časové ose a v neposlední řadě místy idiotsky vybraný hudební doprovod. Přítom úvodní "theme" je tak dokonalé, tak podmanivé, že je věčná škoda, že si s tím tvůrci nevyhráli více, nekoupili práva na použití melodie v celém průřezu seriálu, protože scén, které by si ten temný hudební podkres klavíru z úvodních titulků zasloužily, je téměř nekonečno..a tento podkres by se tak stal nosným prvkem. Celková nevyváženost jednotlivých dílů (kdy navíc scénář i režie je po celou dobu pod taktovkou stejných lidí) potenciál skvělého nápadu zabíjí. Vidím tam prostor pro druhou sérii (zejména rozvinutí postavy Noaha), která když se ponaučí z chyb té první, může se stát naprostým skvostem evropské televizní tvorby poslední dekády. (15.12.2017)

Velmi dotažená a inteligentní trojsérie. Dobře domyšlené a pořádně složité zákruty propojení časového i prostorového zmatku a elegantně zapadajících časových paradoxů. Jen párkrát bylo potřeba situaci pořešit úkrokem stranou, ale i tato východiska z překombinovaného "dead endu" zpravidla zapadala do hodinových koleček celého pekelného stroje cestování časem. // Možné spoilery: // Aby fungovalo divoké sci-fi s revolučním převratem pojetí veškerenstva, musí mít pevnou vnitřní logiku. Pokud ji má, může být velmi silné. Pokud ji např. v sequelech poruší (Matrix apod.), je to trapas. Zde utrpěl nádherný oblouk, že čas jaksi postupuje paralelně po 33 letech a jinak nelze odskočit a mystika srovnání planet a podobných žvástů tím, že pro nezhroucení se propletence musel být tento koncept rozbit. No a konec bych udělal lehounce jinak, ale takto byl aspoň dostatečně razantní. P.S. chronoklasmus (dohledejte si) s Charlottou jsem tipnul. (21.11.2021)

21. června v malém německém městečku Winden spáchá Michael Kahnwald sebevraždu oběšením. Zanechá po sobě obálku nadepsanou instrukcemi s datumem a časem otevření 4. listopadu 2019 ve 22 hodin a 13 minut. Po tomto incidentu podstupuje jeho syn Jonas několikaměsíční psychiatrickou léčbu, aby mohl normálně fungovat. Jonase přivítá ve škole jako první kamarád Bartosz Tiedemann. Zrovna v té době se asi čtrnáct dní pohřešuje jejich spolužák Erik Obendorf. Vyšetřování vedou Charlotte Doppler a Ulrich Nielsen... V seriálu se objeví velké množství postav a divákova ostražitost nesmí polevit ani na chvíli, protože by přišel o nějakou souvislost. Musím se přiznat, že se vyplatilo dělat si poznámky, aby se člověk v příbuzenských vztazích neztratil. Těšil jsem se na každou novou informaci, která odhalovala věci budoucí. Na druhou řadu jsem zvědav, protože tento příběh lze rozvíjet dále. Zhlédnuto 10 epizod z 1. sezóny. (Netflix) (29.12.2017)

Tři hvězdičky jsou alibistickým zprůměrováním rozporuplného projektu, který začal mým nadšením nad první sérií a končil hlubokým rozčarováním v průběhu třetí sezóny. Tvůrcům nutno přiznat, že dokázali z mála (projekt si vystačí s minimem lokací a fakticky jen hrstkou herců) vykřesat působivou a atmosférickou hříčku o časových paradoxech a marné snaze zvrátit nevyhnutelné události a změnit svou budoucnost. Nečekejte výpravné obrazy, které by vyrobili američtí producenti, ale i s tím minimalismem šikovní scénáristé předvádí, jak málo stačí k zaujetí divákovy pozornosti. Seriál netáhnou žádné hvězdy, nicméně i lokální herci ve spojení se zajímavým námětem a chytlavým scénářem dokáží zázraky. Co seriál v mých očích potápí, je jeho rozmáchlost, snaha vytěžit z nápadu maximum. Invence postupně vyprchává, roste repetitivnost, hra na osudovost začne být falešná a únavná, kouzlo se vytrácí... Závěrečné rozuzlení přichází mnohem později, než by se slušelo. Darku by slušela sevřenost, přiznaná skromnost, 10 dílů by bylo akorát... K hříchům musím přidat i směšný pohled tvůrčího týmu na jadernou energetiku. Vím, jsme na půdě zábavního průmyslu, kde se nic nedá brát vážně a Německo je kolébkou protijaderného aktivismu, jenže všechno má své meze a tady řada scén  - posuzována pohledem člověka z branže - vypadá jako nechtěná parodie... Nechám tedy 50% celkového dojmu a příště prosím o větší dávku soudnosti. (05.06.2024)