Pozor, vizita!

Prostý člověk s prostými názory na medicínu (které podepisuji v plném rozsahu) se dostává do situace, kdy jeho selský rozum nestačí, poněvadž je bacilonosičem, což je překážka v jeho životě takřka absolutní, protože nezměnitelná. Co udělá? Nechá se převálcovat nově nabytou nesvobodou? (Podle mě celé bacilonosičství je jen parafrází na komunistickou okupaci...) Nebo se prostě instinktivně vrhne do nového života, protože je vnitřně svobodný a nespoutatelný? Pořád ze všech stran slyšíme moudré kecy o pozitivním myšlení jakožto duchovní cestě, avšak někteří jedinci toto chápali dávno sami již v temných osmdesátých, a dokonce si vymolhi realizaci takové myšlenky na neostalinistických satan´s messengers: tomu se říká zázrak. (03.02.2014)

I pro mě je Rudolf Hrušínský zárukou dobré zábavy. Souhlasím i s tím, že mu role perfektně sedla. Tak trochu mi připomínal Švejka, ale to je jiná parketa. Zajímavé je, že v každé roli byl pan Hrušínský nezapomenutelný. Tady tomu samozřejmě nebylo jinak. Nemám, co bych měla filmu vytknout. Vlastně ono se tady ani nic takového najít nedá. (18.07.2011)

Dle mého soudu hloubka této výpovědi nezná mezí, ač se snaží tvářit velmi lehce a povrchně. Propracovanost jednotlivých scén a to jak příběh drží pohromadě mne naplňuje obdivem ke Kachyňovi. Jednotlivé postavy jsou natolik bravurně ztvárněny, že má člověk pocit, že snad ani nejsou hrané, ale žité doopravdy. Zlatý fond české kinematografie. (22.04.2011)

Nejen prispenim jedinecne kreace osamoceneho bacilonosice Prepsla (Rudolf Hrusinsky), ktery filmu vtiskl status - nezapomenutelny se pred nami oteviraji brany do kuchyne ceskeho mistra (Karel Kachyna) ze zivota na infekcnim oddeleni nemocnice. Tento dojemny, pravdive hluboky a silny pribeh je za bezoddiskutovatelnych 95%. (25.12.2006)

Kruté až do samého konce... Celkovou dramatickou stavbou příběhu dosti nevybíravý film. Onu „lidskost“ (nedefinovatelné, ale často mě při sledování napadlo) naplňuje vcelku jedině úžasný Rudolf Hrušinský. Kachyňa jakoby celý čas metal blesky a hledal nejzbědovanější rohy nehostinné nemocnice, přičemž mu Hrušinský odpovídá aktivitou a touhou nepodřídit se osudu. Naturalismus prostředí funguje, jak bývá zvykem u podobně orientovaných námětů, od jemu podobných je pro mě přidanou hodnotou právě titulní kreace. Ostatní v Hrušinského stínu dělají, co musí, zatímco velký živel se pokouší o marný „přelet“. Jsou daleko povzbudivější filmy, přesto bych se nebál tomu věnovat ještě jeden „šedý večer“... (18.02.2006)