Pozor, vizita!

Karel Kachyňa opět dokazuje, jak stačí málo ke štěští a dá se natočit dokonalý a lidský snímek. Tahle hořká a v podstatě dost smutná komedie je hereckým koncertem Rudolfa Hrušínského a Ludovíta Grešša (výtečně nadabovaný Otou Sklenčkou). Kamera Jana Čuříka přímo vtahuje do děje a občasný překrásný hudební motiv na foukací harmoniku od Luboše Fišera je jako by po srdci hladil samet. Jedinečný film, který nepostrádá touhu po svobodě, životě a lásce. Pane Kachyňa - smekám před Vámi! (02.11.2013)

Nejen prispenim jedinecne kreace osamoceneho bacilonosice Prepsla (Rudolf Hrusinsky), ktery filmu vtiskl status - nezapomenutelny se pred nami oteviraji brany do kuchyne ceskeho mistra (Karel Kachyna) ze zivota na infekcnim oddeleni nemocnice. Tento dojemny, pravdive hluboky a silny pribeh je za bezoddiskutovatelnych 95%. (25.12.2006)

Kruté až do samého konce... Celkovou dramatickou stavbou příběhu dosti nevybíravý film. Onu „lidskost“ (nedefinovatelné, ale často mě při sledování napadlo) naplňuje vcelku jedině úžasný Rudolf Hrušinský. Kachyňa jakoby celý čas metal blesky a hledal nejzbědovanější rohy nehostinné nemocnice, přičemž mu Hrušinský odpovídá aktivitou a touhou nepodřídit se osudu. Naturalismus prostředí funguje, jak bývá zvykem u podobně orientovaných námětů, od jemu podobných je pro mě přidanou hodnotou právě titulní kreace. Ostatní v Hrušinského stínu dělají, co musí, zatímco velký živel se pokouší o marný „přelet“. Jsou daleko povzbudivější filmy, přesto bych se nebál tomu věnovat ještě jeden „šedý večer“... (18.02.2006)

Herecký koncert Mistra Hrušinského v roli životem otřískaného bohéma a bacilonosiče břišního tyfu pana Prepsla. I přes pokročilý věk si užívá života, laškuje se ženskýma a vytrvale utíká z nucené nemocniční karantény. Nakazit se žloutenkou od takového šoumena, to bych se snad ani na něho nezlobil :o) Tolik životního a hořce pravdivého moudra, co ze sebe Prepsl sype, v jiném českém filmu jen tak neuslyšíte. (03.05.2003)

Prostý člověk s prostými názory na medicínu (které podepisuji v plném rozsahu) se dostává do situace, kdy jeho selský rozum nestačí, poněvadž je bacilonosičem, což je překážka v jeho životě takřka absolutní, protože nezměnitelná. Co udělá? Nechá se převálcovat nově nabytou nesvobodou? (Podle mě celé bacilonosičství je jen parafrází na komunistickou okupaci...) Nebo se prostě instinktivně vrhne do nového života, protože je vnitřně svobodný a nespoutatelný? Pořád ze všech stran slyšíme moudré kecy o pozitivním myšlení jakožto duchovní cestě, avšak někteří jedinci toto chápali dávno sami již v temných osmdesátých, a dokonce si vymolhi realizaci takové myšlenky na neostalinistických satan´s messengers: tomu se říká zázrak. (03.02.2014)