Robinsonka

Kdo jiný než Kachyňa by zvládl tak civilně a přitom silně pojednat některé hodně citlivé okamžiky (oznámení o smrti matky, o nemožnosti návratu do školy atd.). Jen ten konec byl možná až příliš rychlý - a následná radost Bláži se podobala spíše útěku zpět do vysněného ráje. Mimochodem na několika místech se mi zazdálo, že slyším hudbu z Malé mořské víly. Zd. Liška si tam zjevně pár motivů odnesl právě z tohoto filmu... (24.07.2016)

Trosečnice Bláža uprostřed meziválečné doby zasažené hospodařskou krizí, v úzkém rodinném kruhu zasaženém maminčinou smrtí, zdolává nástrahy na trati dospívání a cestě k samostatnosti... Po třech letech jsem si Robinsonku zopakoval a udělala na mne stejně silný dojem jako tenkrát. Jednoduchý příběh dal pod Kachyňovým uměleckým vedením vzniknout emočně působivému prožitku, v němž trápení se skloubí s něžností, poezií a vnitřní touhou po dobrodružství. Výrazný podíl na tom má excelentní 16-tiletá Miroslava Šafránková, která si ve svém hereckém debutu odbyla svůj životní výkon. ,,Ty jsi nádherný taťka! Ten skromný titul guvernéra je tě nehoden." Krásný, přenádherný film s dětskou duší. 95% (22.06.2020)

Film, který trpí jen tím, že jeho předlohou je povinná četba té komunistické novinářky a spisovatelky. Scénář je ovšem skvělý a Hofman vystihuje jak je mladičká dívka vržená do světa dospělých a při konfrontaci s ním utíká do světa svého, vytvořeného z postav oblíbených literárních hrdinů. Na konci, když za nemocnou Blážou přijdou na návštěvu spolužačky, vidíme, že ona je už tím co prožila, dál a dospělejší. Ze samotné knihy je vybráno to podstatné a líbí se mi i konec, který tak trochu otevřený a přitom nadějný. Kachyňa je také kameraman a proto v jeho filmech hraje tak významnou roli. Tady je velmi krásná. Často je nápaditě propojena s hudbou Pavla Lišky. V té době bylo celosvětově velmi módní používání transfokátoru a tak je i tady docela nadužíván. Je to ale výtvarné a poetické. Režisér zanedlouho použije stejnou herečku a podobné postupy prolínání a ztvárnění snových výjevů do pohádky Malá mořská víla. (20.04.2017)

Vcelku působivé československé drama, které stojí převážně na dobrém výkonu Miroslavy Šafránkové a charismatickém Petru Kostkovi. Mladá dívka je vytržena z dětského tábora (mimochodem čumím, že v té době prošly cenzurou záběry mladých dívek v prosvítajících plavkách - no spíš košilkách…) a je nucena se postavit čelem ke ztrátě své matky a péči o domácnost…Pro někoho možná nudná záležitost, ale i vzhledem ke krátké stopáži a samotnému scénáři se to dá přežít vcelku v pohodě. Originální starou verzi jsem však dosud neviděl, takže nemohu posuzovat a srovnávat… (07.07.2020)

"Ty týdny marné práce, v kterých jsem byla často, na pokraji zoufalství." Jak jsem psal už v komentáři k černobílé verzi z roku 1956, režiséra Pleskota, Tvrzníková i Šafránková nepřirozeně přehrávají a tato verze působí, oproti té starší, hektickým až nevyrovnaným dojmem. Možná měl pan Kachyňa s natáčením počkat čtyři roky a do role Bláži, obsadit Ditu Kaplanovou, které by v té době bylo třináct let a která by se na tuto roli, hodila víc. (15.09.2015)