Setkání v červenci

Režie Kachyňa? Smutné zjištění. Pěkný příběh utopený ve filmařské béčkovosti, v onom jejím druhu, který je typický pro (pod)průměrné české filmy té doby. Chabý scénář, hloupé dialogy, nepřesvědčivě vystavěné konsekvence. Tvůrčí prázdnota. Pitomá muzika. K tomu přeplácanost fenoménem Tomáš Holý. Jestliže jisté populární komedie na něm stojí, tento film se jím spíše drolí (nikoli jeho vinou – stačilo by tolik neexponovat jeho copyright značku roztomilého dareby). Starý ženich a jeho matka, usilující o Davidovo odložení – trapné. Přes to všechno průběžně prosakují hezké přesvědčivé momenty, naštěstí právě některé jaderné duety Holý – Kaiser a Kolářová – Kaiser, takže linie příběhu nějak funguje. Sem tam se objeví kompozičně zajímavý záběr, náladově silná scéna. Kdybych se rozhodl pro nekritickou exegesi, vyzdvihl bych motiv nočního kruhu mládí kolem ohně, z nějž je reperent Jakub vytrhován a opět do něj (i se svou učitelkou) absorbován, až tam šťastně skončí všichni tři. Zda se jedná o hluboký jímavý křehký příběh nebo naivní pseudoromantiku, neřeším. Ke konci filmu se ukazuje, že jde o život (jakkoli musí mít skeptický divák tendenci hodnotit závěr z hlediska kolegyně učitelky). Trvalým přínosem do dějin české kinematografie je zajisté bezradnost, s níž se Kolářové plavky snaží pokrýt její pubické ochlupení. (18.08.2011)

To je spíše romantická komedie. A víc romantika než komedie. A jak už jsem mnohokrát zmínil - romantiku Češi neumí. Je to docela milý letní film. Daniela Kolářová, mladý Oldřich Kaiser a Tomáš Holý. Na nedělní deštivé odpoledne docela odpočinkový. Ale jinak to není zrovna snímek, ke kterému bych se rád vracel. A angličtina za socialismu na škole? (19.06.2020)

Ty se bojíš mojí mámy? Já ne. Teda, trošku jo. Poprvé až v roce 2017. Kachyňova prázdninová idyla přípravy na reparát z AJ, známá též jako Šukání v červenci, hezky ilustruje především to, jak moc se časy změnily. Dnes by se storka o trojúhelníku rebelantského studentem (18), učitelky (28) a jejího syna (9), včetně milostných scén, tak lehkou formou a v podstatě bezskrupulózně natočit nedala. Kulisy doučovacího soustředění poskytují krytí příběhu, který vypovídá o profesních pochybeních a různých patologiích v pokročilém stádiu. I bez explicitních milostných scén (nepočítaje jedno semi-side-boob Daniely Kolářové a ohmatávání koziček přes klasy rákosí) jde o slušné bakchanálie, které ostatně vrcholí scénou karnevalu, na němž by místo Jiřího Holého mohl stejně věrohodně křepčit lord lord Summerisle Christopher Lee. Atmosféru pohanství podtrhuje soundtrack Zdeňka Lišky, oscilující v rovnovážné poloze mezi Třiceti případy, Wicker Manem a Doupětem bílého červa. (04.11.2017)

Docela fajn film. Jediné, co mi tam paradoxně vadí, je Kaiser, toho nesnáším odjakživa. A co mi v téhle pěkně napsané letní romanci (na kterou by se ta banda Ut Danell a ostatních smolících pro německou produkci jednu "romantickou" sračku za druhou nevzmůže) sedělo? Holý se neokouká a Kolářová byla zamlada pěkná ženská, ale studená jako kus ledu. A ty plavky...stejný jako v Létě s kovbojem. Hrůza. A přitom škoda, figuru měla pěknou. Paradoxně, nejlepší roli podle mně zahrála až v dost vysokém věku a to ve Hřebejkově Kawasakiho růži. Ale tady té její asexuality byla přes kvalitní fyzický matroš škoda. Jinak mě někde pobavily komentáře, jak tam mluvili mizerně anglicky. Překvapivé, chtěl bych ty kritiky slyšet dneska, když možnosti včetně každodenního používání jsou někde úplně jinde než v oné době. Byl vůbec zázrak, že to bylo o angličtině. Taky to mohlo být o němčině a mohl tam působit soudruh z NDR. A neméně skvělá dvojka byla ta Fabiánová s plaxbojem Matyášem. Prostě, hodně příjemnej, s určitou dávkou nostalgie působící film. (02.12.2018)

25.1.2009 Dnes jsem se po dlouhé době podívala na tento Kachyňův snímek. Vždycky se mi líbil pro jeho pohodovou a bezstarostnou atmosféru... Kupodivu až dneska jsem si uvědomila, že ta atmosféra není tak bezstarostná, jak se zdá. Nejspíš je to dáno tím, že jsem dříve neměla žádnou podobnou vztahovou zkušenost a nevnímala propracovanou psychologii postav. Teď přesně vím, jak se Klára cítila. Měla zavedený život. Muže, který se o ni dokáže postarat, ačkoliv je po citové stránce tak trochu "suchar". Měla všechno, co k životu potřebuje, ale přece jen jí k životu "něco" scházelo. "Něco", na co by nepřišla, nebýt seznámení s Jakubem... Jakub jí sice nenabízí žádné jistoty, ale vnáší jí do života to "něco", které dlouho nepoznala - radost, smích, lásku, štěstí...Ve chvíli, kdy člověk někoho taového pozná, je schopen pálit mosty. Nebo alespoň já ano :) Bezhlavě jdu za tím, kdo tyto pocity vyvolává... Pravda, často si potom až zpětně uvědomím, kolik úsilí mě to stálo a jak moc jsem sama sobě ubližovala... Klára má to štěstí, že Jakub je odhodlaný stejně (ne-li víc...) jako ona, a pokud si jednou nezačnou společné oběti vyčítat, věřím v jejich happyend... Málokterý film ve mně evokuje odraz skutečnosti právě tak jako Setkání v červenci... (10.02.2009)