Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jiří MacákHrají:
Vilém Pfeiffer, Mária Markovičová, Petr Čepek, Marie Málková, Karel Chromík, Jana Hlaváčková, Václav Babka, Rudolf Hrušínský ml., Luděk Munzar (více)Obsahy(1)
Hospodářská krize dolehla počátkem 30. let také na obyvatele rázovitého moravskoslovenského venkova. Do rodné chalupy se z města vrací hlavní hrdina i se svou rodinou, protože nemohl nikde sehnat práci. Jenže mladší bratr jej nevítá s nijak otevřenou náručí... Režisér Karel Kachyňa se plně podřídil normalizačním požadavkům a natočil plochou ilustraci, která se zaklíná třídním bojem. Předlohu poskytl slovenský spisovatel Peter Jilemnický, ale dějiště bylo ve filmu pozměněno na folkloristicky vděčnější místo, aby režisér mohl vylíčit nejen místní kroje, ale také hudební zvyklosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Už párkrát jsem přimhouřil oči, a udělám to i teď. Nejen z úcty k panu režisérovi, ale i k některým hercům. Podle roku výroby je jasné, že je to narudlé, ovšem rozhodně ne nějak přehnaně. Na filmu je vidět částečná rutina, ale i mistrova klasická obraznost doby. Vedle mamonem zkažených a pobožných lidí, kteří kontrastují s tvrdě pracujícími, spravedlivými neznabohy, zde máme nádherné vyobrazení staletých vesnických tradicí, na které se pan Kachyňa nepochybně soustředil více než na samotný soudružský odkaz škodlivosti náboženství, která může skončit i tragicky. Ovšem podle mě, byla nastalá tragédie zbytečná. A skutečně, dějově to film vůbec neovlivnilo. Zdeněk Liška také dal celý svůj melodický potenciál do píšťalky zúčastněného blázna, kteréžto role se Rudla mladší zhostil, jako vždy, velmi dobře. Ostatní hudbu ve filmu zastiňuje. Všechno vlastně napsal Radek99. Já jen doplním, že k Petrolejovým lampám to má, díky stejné bratrsko herecké dvojici, skutečně velice blízko, i když dramaticky se to srovnat bohužel nedá. ()
Reziser Karel Kachyna /Ucho, Kral Sumavy, At zije republika/ natocil velmi dobry film o tom , ako sa ludia v Prvej Ceskoslovenskej republike musia vysporiadavat s hospodarskou krizou, ktora prisla po roku 1929. Filmarsky je to na urovni, Kachynov talent rozhodne nemozno zapriet . Tiez zijem svetskym zivotom, cize bez nabozenstva a pacila sa mi stat o ateistoch, ktori si ctia boj dobra so zlom, nenahanaju sa za peniazmi, karierou, majetkami, slavou, bohatstvom atd atd atd, pricom tito ateisti su v priamom kontraste s majetkuchtivymi poboznikmi, ktori bez debaty uctievaju aj miestneho cernoprdelnika. Ako pikoska moze sluzit ten fakt, ze Ceskoslovensko 1918 - 38 bolo hodne postihnute hospodarskou krizou z roku 1929, lebo to bola ekonomika proexportna a mala, otvorena. Spat vsak k filmu : krasne je vykreslene nielen prostredie, kde tito ludkovia ziju, ale aj kadejake tie miestne zvyky a tradicie. Takze celkovo vzate, lahko nadpriemerny normalizacny film, ktory vladnucim kadrom a normalizacnym sudruhom nijako nevadil, lebo nic zasadne neukazal. 70 % ()
Karel Kachyňa měl talent na výběr témat i vytváření atmosféry. Jeho zpracování povídky Petera Jilemnického je poetičtější než straší slovenská verze Bratia. Zasazení příběhu do Kopanic s ukázkou místního folklóru příběh zjemňuje. Těžké živobytí hraničící se živořením odkrává to podstatné v lidských vztazích. V případu jednoho bratra vede k soudržnosti, v případě druhého k závisti přecházející v otevřené nepřátelství. scénář: Josef Vaculík, Jan Matějovský, Karel Kachyňa, pomocná režisérka: Milada Mikešová, 2. kameraman: Oldřich Hubáček ()
Herecké výkony asi skvělé, zobrazení historie asi skvělé, jako film prostě sračka. Karla Kachyňu mám ráda, ale nelibuju si v obrazových depresích. Některé scény byly naprosto ujeté. Dlouho jsme se dohadovali, v jakém roce se to asi odehrává. Nejdřív padlo 19.století, potom 1900, pak doba předválečná, teď už nevím. Jestli se ale lidi takhle chovali a přemýšleli (babka: "spálíme hlavu černé kočky a popelem jí pomažeme spánky" ->brokovnice ->ustřelit bábě hlavu ->její krví pomazat tu malou..) tak je fakt lituju. Tu holčinu bych snad lépe vyléčila já, pokud bych dřív nespáchala sebevraždu z místního prostředí ()
Filmová balada, využívající hudbu stylizovaného souboru Chorea bohemica Jaroslava Krčka a v obrazové rovině moravskoslovácké (pravděpodobně horňácké) folklorní tradice (metody lidového léčitelství ovšem směřují k slovenskému prostředí, v němž se odehrává původní Jilemnického přeloha) nasnímané Jiřím Macákem (jeho dílem je i Schmidrova hororová pohádka Siroty), šikovně obsazená (např. jedna z mála filmových rolí Marie Málkové, Petr Čepek asi byl zcela jasný do role démonického a vášním podléhajícího Vendela Juricy). ()
Reklama