Směšný pán

Směšný pán není ani tak k smíchu, jako mu to hrozně dlouho trvá. Ta pointa není dostatečná, aby ospravedlnila to dlouhé nekonečné hledání domu, odkud vylétají holubi. Pan Kachyňa to určitě natočil proto, že cítil, že to perzekvovaným lidem společnost dluží. To je samozřejmě v pořádku. Doufejme, že už to v budoucnu nebude třeba točit. 60% (21.01.2017)

Rok 1969 bol pre Vladimira Smerala velmi vyznamnym rokom. Hral vo Vavrovom filme Kladivo na Carodejnice Bobliga, jednak hral postavu akehosi ministra v Menzelovom Skrivanci na Niti /iba na par minut/ a jednak este stihol aj tento film. Natocil ho Karel Kachyna a vola sa Smesny Pan. Film je ukludnujuci, ma pomale tempo, harmoniu a vyrovnanost. Je o starom panovi, ktory je zlomeny stalinistickymi represiami, ale ked je v nemocnici, uvidi akesi dievca zo svojho nemocnicneho okna, ako chce spachat samovrazdu. A rozhodne sa jej v tom zabranit, a popripade zistit vsetky dostupne informacie o dievcati. Dej filmu sa odohrava jednak v nemocnici a jedna vonku /tusim Praha, ci co to to presne bolo/. Nasleduje kopa vybornych dialogov, patranie na vlastnu past po dievcati, pekne a zaujimave exteriery hlavneho mesta byvalej federacie. Patranie sa na konci uspesne zavrsi, a pan Simek /Vladimir Smeral/ moze kludne ist so Zubatou. Pekny film, to ano, ale oba spominane snimky - Kladivo na Carodejnice a Skrivanci na Niti - su este vyssie. 76 % (15.02.2014)

Mám rád tvorbu Karla Kachyni a totéž můžu říct o scénářích Jana Procházky. Spojení obou tvůrců přineslo české kinematografii mimo jiné výborný Kočár do Vídně. V tomhle případě ale jsem z jejich filmu rozpačitý, protože Směšný pán mi při nejlepší vůli nesedl a mohou za to oba pánové současně. Je to snímek o stáří, deziluzi, umírání a především o jednom nikoliv vlastní vinou zmařeném životě. Jenže scénář mi přijde příliš rozmělněný, protože tohle by stačilo na středněmetrážní, řekněme, 35-45minutový film v ideálním případě spojený s dalšími tématicky zpřízněnými filmovými povídkami do jednoho povídkového filmu. Typická Kachyňova poetika tentokrát film zpomalovala neustálými kamerovými výlety na průčelí domů, pražské věže a městské ulice. Celý snímek vlastně táhne brilantní hudba Zdeňka Lišky a herectví filmového veterána Vladimíra Šmerala. Tématicky příběh odpovídá ústřednímu motivu Procházkovy tvorby, tedy vyrovnávání se s politickými excesy našich poválečných dějin, v tomto případě politických procesů 50. let. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2010)

Hledám dům holubí a dívku tančící v roztřesené harmonii na vyvýšeném podlaží. Kudy do dveří, do vchodu domu se zelenou kopulí? Jen pro ty, kteří oči nezavírají, rozhlížet se dál, nejen po své špičce nosu, chtějí. Životně důležité skutečnosti naslouchají, zdánlivě nepatrné maličkosti nemíjejí. Vzdálený most blízkostí mysli překračují. (04.11.2015)

Možná je trochu škoda, že se v tomhle filmu prakticky všechno podstatné dozvíte až úplně na konci (i když pokud si přečtete oficiální text distributora, dozvíte se to hned). Je samozřejmě účinné nechat diváka hledat, dumat, pochybovat, přemýšlet a domýšlet si, ale ve Směšném pánovi se podle mě divák nemá o co opřít, takže spíš jen tápe a čeká, zda se dočká nějakého rozuzlení. (22.04.2008)