Nonstop lahůdky (E02)

Krobot ve své klasické poloze. Jinak, někdo tady psal, že je Křenková nejhezčí a nejlepší česká herečka, tak počítám, že myslel věkem do třiceti let, ale ani tak nesouhlasím. Vzhledově se mi nelíbí, a co se týče hereckého talentu, tak mě taky nijak neoslnila. A její filmový charakter je napřesdržku. Taky znám pár lidí, kteří lidem kolem sebe chtěj pořád radit, jak maj žít, a bez vyžádání jim sdělují, co dělají blbě, přitom sami mají ve svém životě bordel. Takže s touto hrdinkou jsem cítit nemohla, byla mi protivná. Potěšila mě Navarová a Nusle - kolem těch lahůdek denně jezdím. (03.12.2019)

Vzhledem k první epizodě tohle vyhlašuju za překvapení roku. Funguje tu příběh, humor, po delší době se mi líbila Hřebejkova režie a snad vůbec poprvý se mně líbil Krobot. S Eliškou jim to krásně klapalo a já si díky nim užil jedno z nejtrefnějších připodobnění rodin, jejichž tajemství vychází ven až po setmění. (12.10.2022)

Zatím těžko nacházím slova - takovou pecku bych opravdu nečekal, i když už minulý díl série byl dobrý. Skvělý scénář, pointa, dialogy, vývoj postav...všichni herci ve svých rolích výborní. Hodně lidí se v tom myslím poznalo. Nejlepší Hřebejkův film...o parník! Je to však především zásluha autora scénáře a také režiséra Tomáše Pavlíčka, který umí napsat ikonické scény jako třeba tu u pumpy, které se divákovi vryjí hluboko do paměti. Téma tápajících a hledajících lidských bytostí (což je koneckonců snad každý z nás) umí vyjádřit brilantně se skutečným porozuměním. To stejné se mu podařilo i v jeho Chatě na prodej natočené rok před touto lahůdkou. (01.12.2019)

Nečekané televizní překvapení! Jan Hřebejk coby režisér pořád umí, scénář je originální i chytrý a ústřední herecká dvojice Krobot - Křenková opravdu našla tu pravou chemii...tenhle příběh jedné noci a jednoho pochroumaného vztahu zaseklý v netradičních rodinných konstelacích má divákovi opravdu co nabídnout... (13.05.2024)

„Jak dlouho už spolu takhle…zpívaj?“ Nečekal jsem, že mi tato povídka tak sedne. Bavila mě už atmosféra, vhodně podpořená hudbou, ale hlavní důvodem pro zhlédnutí jsou postavy a herecké výkony Elišky Křenkové a Miroslava Krobota. Oba byli naprosto skvělí a já osobně bych dokázal to jejich putování s rozhovory sledovat celé hodiny. Nejen, že byly jejich dialogové výměny opravdu vtipné (a některé hlody by se daly tesat), ta dvojka mezi sebou měla sice prazvláštní, ale fungující chemii. A jako veliké plus vidím to, že ostatní postavy jim to nijak nekazí (zpívající manželka, vyčůraný bezdomovec, „zaskakující“ lahůdkář, nedůsledný revizor, flirtující barmanka)…tedy s výjimkou přítele, ten se příliš nepovedl. Škoda jistého rozmělnění ke konci a trochu drhnoucích (celo)rodinných výstupů, ale v případě takhle svěžího příběhu nad tím rád přimhouřím oko a přispěju slabším plným počtem. „Co na mě tak koukáte?!“ - „Já jsem zvyklej koukat tím směrem ven z vokna a teď tam stojíte, tak…koukám na vás. Můžu koukat na kuřata...“ (23.12.2019)