Reklama

Reklama

Rašín

(TV film)
  • angličtina Rašín (festivalový název)
TV spot 1

Obsahy(1)

Příběh muže, který dokázal uskutečnit sen o samostatném státě navzdory monarchii i snahám uchýlit se pod křídla carského Ruska, a který také napsal text prvního zákona nově vzniklého Československa. Ve filmu se názorově střetnou Kramář a Rašín, přesto se oba sejdou v jedné vězeňské cele a nakonec i ve vládě nově vzniklé republiky. S tou bývají nejčastěji spojováni Tomáš Garrique Masaryk a Edvard Beneš, zatímco další, neméně důležité osobnosti, zůstávají v jejich stínu. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 1

Recenze (126)

Flego 

všechny recenze uživatele

Škoda premárnenej príležitosti ukázať z dejín menej známe osobnosti českého národa. Príliš akademické debaty s niektorými topornými dialógmi nemohli diváka vtiahnuť do deja, akoby si tvorcovia želali. A herecké výkony všetko zachrániť nedokázali. Tvorcovia zostali na polceste, očakával som plnohodnotnejšiu prácu. ()

Cheeter 

všechny recenze uživatele

Abych užil slova klasika: "Jsou tam chyby, které odborníka trápí, ale vy jsi ani nevšimnete." A je to pravda. Například řada míst byla použita špatně. I některé události jsou dost zjednodušené. Líbilo se, že tvůrci vzali jen kus Rašínova života. Ale v tom případě měli i vysvětlit, proč na něj byl spáchán atentát. Ten jsme viděli myslím třikrát a zůstal viset ve vzduchoprázdnu. Když už ho tam tvůrci dali, tak měli vysvětlit, proč to tam je. A co se týče výběru herců, mohl být lepší. Je mi jasné, že přesnou kopii politiků neudělají, ale aspoň toho ježka Donutilovi udělat mohli. ()

Reklama

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Zdařile zdramatizovaný televizní počin, zasazený do věrohodných dobových kulis. Nabízí neotřelý pohled na přelomovou etapu historie naší země prostřednictvím postojů a ČINŮ dvou mužů, kteří ji pomáhali utvářet. Velice ráda bych věděla, zdali by se našli i dnes ... alespoň DVA - z nekonečného zástupu těch, kteří se pravidelně (a horlivě) účastní rozdělování politických funkcí v naší zemi ... kdyby museli hrát o budoucnost národa a vlasti v TAK vypjaté době ... zdali by hráli POCTIVĚ - obzvláště pokud by byly jejich aktivity spojené s vysokou mírou rizika ... pro ně i pro jejich blízké. Jsou uvyklí hrát, to je pravda ... sleduju je skoro každý den, jenomže jejich karty jsou dle mého soudu vesměs falešné a jejich motivace vesměs prospěchářské. Ale nechci být zbytečně pesimistická ani jízlivá, takže hlubokomyslné úvahy ohledně jejich charakterů ráda přenechám jiným. P.S.: Drobnější vadu na kráse zpracování nacházím v obou hlavních představitelích. Nemůžu si pomoct, ale primárně nevidím Karla Kramáře a Aloise Rašína, ale Ondřeje Vetchého a Miroslava Donutila, a nějak si nejsem jistá, jestli je to moje chyba nebo jejich. Slabší 4* ()

Mlle 

všechny recenze uživatele

Největší slabina tohoto filmu je zároveň největší slabinou českého filmu vůbec: nemáme vynikající herce, máme jen ty dobré. Slavní čeští herci, zejména ze zde představené generace, které režiséři vrací neustále na plátno jak pejskovu jitrničku, nejsou ochotni stát se svými postavami, a pokud už ano, nejsou k tomu patrně disponováni tak, jak by bylo pro dosažení plného efektu záhodno. Stačí srovnat se zcela řadovými filmy francouzskými, německými, britskými, americkými… Známé tváře ale i zcela průměrní herci jsou v každém filmu někým jiným, když se díváme na detektiva Johna Rivera, nevidíme Stellana Skarsgarda, když sledujeme příběhy Catherine Cawood, nevidíme Sarah Lancashire, jak hraje Catherine Cawood, její příběh prožíváme jako příběh zdrcené matky, která si nese svůj kříž, že existuje nějaká skutečná Sarah Lancashire při sledování vůbec nevnímáme. Ovšem zde je to přesně naopak – stále vidíme Vetchého, jak hraje Rašína, Donutila, jak hraje Líbala nebo Kramáře, jsou to pořád hrající herci, kteří poutají naši pozornost sami sebou, nikoli svými postavami. Jejich příběhy jsou příběhem Vetchého, který hraje Rašína, nikoli příběhem Rašína, který myslí jako Rašín, a z jehož prezentované existence vnímáme emoce, které v tu chvíli Rašín cítí. Vetchý je přitom v každé roli nesmírně snaživý, což je nutno maximálně ocenit, ale zjevně pro zásadní role tohoto formátu, které jsou bohužel jeho oblíbenými, postrádá talent, případně čas, přičemž obojí je možné – jak je ovšem vidět v některých případech, jiní to i se stejným časem k nastudování zvládnou s mnohem větší působností – z takových je v tomto filmu v drobné roli zastoupen vynikající Plesl, jiným takovým případem je samozřejmě snad náš nejlepší herec vůbec, Karel Roden, který ale ty známé postavy naší historie nemůže pochopitelně hrát všechny… ;) Ta zdejší rotující hrající většina působí, jako by je zajímalo to, jak budou v roli vypadat, nikoli jak bude vypadat jejich postava. Některé ženy jako Mme Stivínová jakoby tento aspekt dováděly do extrému – jako by se celou dobu dívaly na sebe do zrcadla a kontrolovaly se, zda jim ty dobové kostýmy sluší, jako by jim záleželo výhradně na tom, jestli se v nich a v roli budou líbit – jako ony samotné. Herci v Čechách se nestávají svými postavami zčásti patrně ze skutečné neschopnosti, ale z části samozřejmě i proto, že večer musí být na představení na Vinohradech, zítra na muzikálu v Dolní Lhotě, a tak dále a tak dále, aby si zajistili určitý finanční standard. To však není omluva. Jsem si naprosto jistá, že pod nepropustnou krustou této herecké honorace se skrývá, a občas je nám divákům dáno do ni nahlédnout, nemalý zástup opravdu schopných herců, kteří mají bohužel v Čechách málo možností uplatnění svého talentu, a tak doufejme, že do věku postav typu Rašína dozrají alespoň díky koprodukcím evropským a světovým mimo naše hranice. „Lehce snaživý“, to je asi výraz, kterým bych charakterizovala tento snímek nejpříhodněji. Hluboké emoce a velkofilm s tímto přístupem vykřesat z žádného scénáře možné není. Jakkoli by si to příležitost stoleté státnosti jistě zasloužila. () (méně) (více)

Galerie (296)

Zajímavosti (10)

  • Premiéra filmu byla stanovena na 28. 10. 2018, na 100. výročí založení Československé republiky. (Jurkodak1)
  • Rašín (Ondřej Vetchý) neměl až do 80. let 20. století hrob. Teprve v 80. letech dovolil režim do rodinné hrobky na hřbitově Šárka u sv. Matěje v Praze-Dejvicích přidat jeho urnu, ale bez nápisu na hrobce. To se napravilo až v roce 1989. (sator)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno