Smrt mouchy

Oficiální text distributora, je v tomto případě opravdu směšný a samotný film nepochopitelně degraduje. Přitom se jedná o výbornou záležitost a na svou dobu velmi slušný obraz dobové mládeže. Nechybí protirodičovský vzdor, studentský mejdan, nešťastná láska i žárlivá pomsta, rozhodnost ke změnám i bující tělesné žádosti. Zdeněk Liška zde svými tóny pochopitelně celou atmosféru ještě vylepšuje a přesto, že samotný příběh je jednoduchý, má své skvělé chvilky a např. monology Jaroslava Satoranského o znečišťování prostředí a civilzační pohodlnosti, která se v lidech, bez ohledu na režim, nepochybně pěstovala už v této době, je dnes ještě aktuálnější. Svět pohledem fotografa a skvělá práce se střihem, Karel Kachyňa neztratil nic ze svého stylu ani zde. (30.10.2012)

V první řadě bych se chtěl vysmát stupiditě distributora. Protože to, o čem dle něho tento snímek je, je tak maximálně jedna pětina filmu. Ty detailní záběry na mouchu (nebo na její černobílé fotky) nebo na mucholapku plné usmrcených much působí skutečně trošku bizarně. Celý tento snímek však rozhodně bizarní není. V jednom momentu jsem si sice říkal, zda sleduji psychologickou výpověď o dospívání nebo edukativní film o vztahu člověka k životního prostředí (ten výklad profesora v podání Jaroslava Satoránského na toto téma doprovázený ilustrativním videem je dost dlouhý až otravný), ale o pár scén později jsem pochopil, že to pro ten film má svůj smysl. Svůj smysl má i celý tento film a určitě stojí za to se na něj (distributorovi na truc) podívat. Mj. i kvůli celé řadě pěkných uměleckých černobílých fotografií, kterými hlavní hrdina dokumentuje realitu kolem sebe. (17.04.2017)

Poslední vzdechy šedesátých let se snaží nafouknout skrovný balónek puberty. Síla Liškovy hudby ani moc Kučerovy kamery nebo Kachyňovy režie však nedokáží odolat slepotě a hluchotě životního slohu, který zobrazují a který sebepopřením ducha národa i člověka v devětašedesátém definitivně ponížil život (tedy jeho představu) na standardní projev hmoty, nedotknutelné etikou ani časem, zato však odevzdané své nevíře ve – spásnou – putrefakci. Strach z much je raným projevem obavy z pomíjení a zakouší jej i hrdina, který suverénně svým teleobjektivem postřehuje vedle smyslových zón štěstí i kritické křivky devastace. Kachyňova normalizační Zvětšenina žel na rozdíl od té Antioniho nevidí, ale jen šmíruje. A takový je i její happyend. (03.03.2017)

Škoda sympatickýho Luboše Knytla, kterej si zahrál jenom tady a pak už nikdy víc. Škoda i tohohle filmu, protože občas zajiskří dobrým nápadem, pěknou kamerou a nezklamávajícím Somrem. Naopak to pohřbívá celková deprese sedmdesátek a soudruh profesor Satoranský. A úplnej průser je hudba Zdeňka Lišky, ta už tak po čtvrthodině začne bejt neskutečně vysírací. (06.04.2016)

Voyerizmus kvitol už v takýchto dávnych časoch. Stačil foťák Zenit s teleobjektívom a balkóny oproti s množstvom zaujímavých ľudí. Život na panelákovom sídlisku je jednou z dôležitých tém v Kachyňovej tvorbe, u mňa jednou z najobľúbenejších. Tentokrát sú témou lásky 17-ročných stredoškolákov s príchuťou ekológie a tiež príchuťou niečoho zakázaného. Cesta do dospelosti nie je jednoduchá, má aj v tomto filme viacero podôb, či už je to prvá chlapská bitka, obhájenie svojho názoru, prejavenie odvahy alebo smrť muchy. Oficiálny text distribútora písal magor a bolo by ho najlepšie zmazať, nielenže je mylný, ale aj vynáša hodnotenie, čo by určite nemal. –––– Ty si myslíš, že tímhle zabráníš, aby přestaly kouřit komíny, smrdět auta, že se řeky najednou vyčistí a budou plné ryb? Takovou volovinou akorát podřežeš pod sebou větev. –––– Chlap se musí umět v životě poprát, když je v právu. (08.11.2015)