Ucho

Brilantní film a nebojím se říct, že nejlepší český film, který jsem doposud viděl. Karel Kachyňa se nebál a rozhodnul se flusnout soudruhům do ksichtu. Napjatá atmosféra při natáčení se neskutečným způsobem promítla do filmu a je to jedině dobře. Ta úzkost při jakémkoli slově, aby jste náhodou neupustli z úst něco co by se "těm nahoře" nelíbilo, je tak realistické a hlavně nervydrásající. Jiřina Bohdalová se do role opřela snad jako nikdy předtím a z postavy Anny vykřesala maximum. K tomu jí zdatně sekunduje pan Brzobohatý a tím si film vysluhuje "nálepku" největší filmový koncert v historii české kinematografie. Téměř hororový zážitek .P.S. Doporučuju hodně filmů, ale tohle je zkrátka povinnost a doporučení je tím pádem na místě. (28.02.2008)

Ke dni 21.3.2023 17595 hodnocení-86%. 165. nejlepší film a 834. nejoblíbenější film. To myslím hovoří za vše. A asi není nic co bych napsal a nezaznělo to už tady. Takže za sebe jen dodám, že jsem čekal ještě o něco větší psycho nálož ikdyž i tohle bylo taky silný kafe. Přece jen ale převládá mírný zklamání. Proto jen 4 hvězdy. To nic nemění na tom, že hlavní dvojice Brzobohatý/Bohdalová předvedli výbornej a hlavně uvěřitelnej výkon. (21.03.2023)

Opravdový klenot českého filmu, který vám místy musí připomenout snímek Who's Afraid of Virginia Woolf? a to v tom nejlepším slova smyslu. Protože oba hlavní představitelé podávají své životní výkony, speciálně Bohdalová mi dokázala, že je to opravdu paní herečka, která k naší smůle po revoluci zabředla v nováckých estrádách… Ucho je parádní snímek o jedné dosti ponuré době. 95 %. (21.01.2013)

Všudypřítomné ,,ucho" poslouchá a zaznamenává... Jeden z nejdrsnějších a nejsugestivnějších československých psychothrillerů jaký jsem kdy viděl. Sugestivní a všudepřítomná atmosféra strachu a napětí a k tomu velice zvláštní a tajemná hudba od Svatopluka Havelky. V té době opravdu neobvyklý Karel Kachyňa. Film byl samozřejmě jak už zde bylo několikrát napsáno na dlouhá léta jen trezorovou záležitostí, podobně jako třeba Skřivánci na niti či Smuteční slavnost.Teprve v roce 1990 byl uveden do kin, kde diváci tehdá mohli na vlastní oči spatřit a poznat, jak působivá obžaloba totalitního systém (STB) byla napsána a natočena ještě před normalizací. Byla to opravdu velká herecká příležitost pro oba hlavní protagonisty. Radek Brzobohatý a Jiřina Bohdalová asi ve svých nejzávažnějších rolích jaký kdy sehráli ať už ve filmu či v divadle a role které do maxima plně využili. Jinak z odstupem času Jiřinku dnes vůbec už nemusím, dnes je její zaměření a herectví už úplně o něčem jiném..? Škoda. (03.12.2006)

Když se dá dohromady propracovaný scénář "ze života" a spousta skvělých herců s režisérem na vrcholu, nemůže vzniknout nic než výtečný film. Přestože situace hlavních hrdinů není nijak humorná, musel jsem se mnohdy nad tou komičností a absurdností až smát, nad tím jejich vzájemným hádáním se a projevovanou nenávistí, která je však paradoxně spíš projevem lásky či vzájemné potřeby a důvěry. Flashbackování na papalášskej večírek krásně ukazuje, jak mnohdy nevinné situace vypadají náhle naprosto jinak a v atmosféře paranoie taky mnohem hůř. Ovšem nikdo by neměl zapomínat, že se jedná o vysokého státního úředníka, který je sice sledován a nemá žádné soukromí, ale přesto je funkcionářem a vlastně přinejmenším na oko přikyvujícím dobrým komunistou. Jeho situace je tížívá hlavně v tom, že má co ztratit. Že ho můžou zavřít nebo označit za nekalý živel a poslat třeba do Jáchymova nebo rovnou na šibenici. Sledování například disidentů sice taky narušovalo osobní soukromí (jakpak by ne?), ale tito už nemuseli cítit panický strach a nemuseli si dávat deku na podlahu v kuchyni, když chtěli třeba jen "filipinkovat" (jak ve filmu hezky říká Bohdalka). A s předposlední větou filmu se bezvýchodnost jejich situace rozvine naplno a divák už nestačí koukat na jednou zase naprosto zdrcující a překvapivou pointu. (13.11.2006)