Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý, Gustav Opočenský, Miloslav Holub, Lubor Tokoš, Bořivoj Navrátil, Jiří Císler, Jaroslav Moučka, Karel Vašíček (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Mistrovské psychologické drama Ucho, otevřeně obžalovávající totalitní režimní praktiky, bylo natáčeno ve svobodnější atmosféře na sklonku šedesátých let, k divákům se však snímek dostal až po roce 1990. Náměstek ministra a jeho žena (Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová) si už přivykli neustálému špehování a odposlouchávání státní bezpečností. Dokonce i doma mají slídivé „ucho" zaznamenávající jejich rozhovory. Jednou ale po pozdním návratu z vládní recepce ve své vile propadnou panice - vydedukují si totiž, že Ludvíkovi hrozí zatčení kvůli kritické zprávě, na níž se podílel. Během úzkostné, bezesné noci manželé proberou svůj vztah plný kompromisů, klamu a nelásky. S ránem přichází únava, vystřízlivění a děsivá realita: nic nekončí, ale pokračuje... (Bohemia MP)
(více)Recenze (573)
Děsivé, mrazivé, nikdy nikomu nevěřit a doufat, že se tohle netýká zrovna vás. Výborný příběh a nahoru ho vytáhli Brzobohatý a Bohdalová..... ()
Pitva policejního státu. Špízlování, strach, paranoia a nejistota... Nedivím se, že s Janem Procházkou režim zatočil, takhle vidět do karet představitelům totalitního státu se nevyplácí. Spíš mě překvapilo, že si ještě mohl škrtnout Kachyňa. A ještě poznámka.. nejlepší filmy o totalitě, autokracii a diktaruře se točily paradoxně (?) za komoušů. Z porevolučních se to podařilo snad jen Poutům a Šíleným. Zbytek nestojí za řeč.... ()
Soudit historii podle filmu Ucho, skoro by divák mohl nabýt dojmu, že léta padesátá byla temná, depresívní, plná strachu a udavačů! Přitom v dobových filmech je to všechno ukázáno úplně jinak, a teď kde je vlastně pravda...ehm...Kachyňa uměl, ukázal, že s i s několika herci jde hrát velké divadlo, zvlášť když se může opřít o kvalitní herecké výkonu, ve kterých poručík Bláha hraje prim. Výborná atmosféra, dialogy. Ovšem k absolutnímu zážitku něco chybělo, přesto skvělé. ()
V rámci přeci jen komornější atmosféry jde o vytěžení naxima možného z látky, kterou zfilmovat asi bylo i trochu odvážné. ()
Tenhle film by měli povinně pouštět děckám na základce, aby viděli,jak to soudruzi mysleli dobře. ()
Jak jsem si po letech ověřil, film je to dokonalý, vypovídající vše o minulém režimu....A kdo natočí něco podobného o tomto??? ()
Aha, takže súdruh komunista sa nám zľakol? Súdruženko nám zrazu zistil, že jeho kamaráti nestoja ani za deravý groš? Čo bude nášmu počestnému boľševikovi chýbať najviac? Slávnostné recepcie svíň v oblekoch, laškovanie so súdružkami alebo tá pekná ukradnutá vila? Aký kamarát, také priateľstvo, aká modla, taký pád. Ale na to bolo treba prísť skôr. Tento film je Kachyňov pomník slávy. ()
Famózní film. A hlavně famózní výkon obou herců. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem si ho pamatoval a některé scény ještě dlouho po tom. To je myslím dobré měřítko kvality a úrovně. ()
Já bych se nebál film označit v první půlce za psycho horor. Hutná atmosféra se plíží celým filmem způsobem, že má člověk husí kůži a je mu opravdu nepříjemně. Oba hlavní představitelé předvádějí mimořádné výkony, jejich dialogy manželských rozepří působí neskutečně reálně. ()
Až po zhlédnutí Ucha jsem na vlastní kůži aspoň trochu pochopil, jaké pocity asi prožíval člověk neustále potenciálně či reálně sledovaný. Tísnivá atmosféra byla zde vylíčena dokonale, navíc šla ruku v ruce s dobrým výkonem J. Bohdalové a R. Brzobohatého. ()
Téměř divadelní drama jednoho návratu ze stranického večírku, které vás pomocí světelně kontrastních POV flashbacků vtáhne do schizofrenního orwellovského poselství té doby....herecky naprosto suverénní ústřední dvojice, ze které bych si nedovolil nazvat Jiřinu Bohdalovou obligátní ,bohdalkou,.....V trezoru tímto dozněla normalizací típnutá, zlatá filmová vlna šedesátých let... ()
Filmařská lahůdka a herecký koncert. Byl jsem udiven, že něco tak precizního mi tak dlouho s úspěchem unikalo. ()
Nechci tady být za kazisvěta, ale...mě ten film prostě nepřijde nijak za myšlenkově zvláštní (Ucho mi dost připomíná Velkého bratra, vůbec celý ten film je dost Orwellovský). Nejlepší z celého filmu mi přišla scéna, kdy Brzobohatý "připálil křtitelnici". ()
Asi se nedokážu ohledně tohoto filmu pustit do nějakých hlubokomyslných rozborů, a tak, přestože by si je tento film jistě zasloužil, zůstanu tradičně u poněkud povrchnějšího popisu. Nečekají nás žádné dlouhé úvody, už od ztracených klíčů film diváka uchopí a nepustí. Nervozita by se dala krájet. Zajímavě pojatá kamera, co se týče mrazivých útržků z jakéhosi papalášského večírku. Úsměv, překvapení "jak to, že ty jsi ještě tady?", zaražení, další úsměvy. Dokonale vystižená atmosféra ukazující atmosféru doby, chladnokrevnost a vlastní malost vysokých soudruhů, kde už beztak nikdo nevěří nikomu, ničemu a už vůbec ne nějakým ideálům. Mně se tady nabízí srovnání se Zahradní slavností. A atmosféra doma? Tady se odehrává herecký koncert Radka Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové. Člověk se pak jenom diví, že se druhá jmenovaná po zbytek kariéry asi tak z 90 % jenom propitvořila. Nikdy jsem nebyl fanouškem šedesátkové vlny filmů, ale tento mi přichystal jedno z největších překvapení a bez váhání jej řadím k tomu nejlepšímu, co kdy u nás bylo natočeno. ()
Herecký koncert Jiřiny Bohdalové a Radka Brzobohatého v podobě neustáleho hubování, pejskování a ponižování nepovedeného mužského jeho „dokonalou“ ženuškou. Nejdelší Bohdalkin monolog, jaký jsem kdy slyšela :-) „Velký bratr“ tě vidí. A slyší! ()
Vidím to dneska po x-té, ale je mi z toho stejně ouzko, jako poprvně... ()
Film vpravdě vynikající, ačkoli občasný ne úplně reálně znějící charakter dialogů a především upindanost/uřvanost Bohdalčiny postavy pro mě byly chvílemi větší zkouškou nervů, než pro náměstka chování kolegů ze strany... ()
Bylo jasné, že pro film Ucho je potřeba hodně dobrých dramatických herců nejen pro vyjádření strachu a taky trochu napětí, ale i pro ty emocionálně vypjaté scény. Když jsem se díval na výčet možných herců pro jednotlivé úlohy, musím říct, že lépe vybrat nešlo. Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý jsou vynikající volbou, která z velké části ovlivňuje vysoké hodnocení zde a kvalitu filmu vůbec. Tvůrcům ale nejspíš muselo být jasné, že film nebude v Československu uváděn a stane se trezorovým. Nejspíš ale věřili, že jednou dojde svému vysílání. Tvůrci vcelku dobře popisují praktiky komunistického systému pomocí Ludvíkových obav a vzpomínek. Anna zase připomíná, jak mával Benešovi, aby následně totéž prováděl Gottwaldovi. I to je jedna z věcí, nad níž je možné se zamyslet. Film má více rovin a jsem si jistý, že i při opakovaném sledování je možné najít něco nového. Dnes už, pravda, nemá takovou aktuálnost z hlediska politiky. Přesto může poskytnout náhled do pocitů těch, kteří "sloužili" úplně nejvýš. Ani ti zkrátka neměli jistotu. ()
„Ježišmarja tys zacpal hajzl, no to teďka budeš pucovat hajzl?“ /60%/ ()
Jeden z vrcholů české (československé) kinematografie. Naprosto neuvěřitelná, nepřekonatelná a famózní Jiřina Bohdalová. Nemám více slov. ()
Reklama