Už zase skáču přes kaluže

Na můj vkus příliš artové (pohled skrz barevná sklíčka pobaví jednou, podruhé, ale potřetí už spíše otravuje), Liškův neustále se opakující "cirkusový" motiv mě velmi rušil a a nějaký spád vyprávění nabralo až s chlapcovým onemocněním (v polovině filmu!). Objev Vladimíra Dlouhého, jednoho z nejtalentovanějších herců jeho generace, je tak jedinou věcí, proč bych se na snímek měla někdy podívat znovu. (10.05.2019)

Slzy dojetí jsou zdravé slzy. Koňařské filmy nejsou to, co bych vyhledával, ale tahle Kachyňova klasika, byť mnohokrát obehraná, mě nakonec k slzám na pár místech dojme. Nejde ovšem o koně, jde o lidskou houževnatost, optimismus i v těch nejtěžších chvílích, kdy jiní propadnou panice a pesimismu. Velice lidské jsou třeba scény v nemocnici a pak ovšem to vyvrcholení, kdy se malý Adam konečně dostane k rajtování. Mnohem lepší a romantičtější než Marshallova předloha, kterou těké někde doma mám zasunutou v knihovničce. Velká role koňáka Hlušičky a Vladimíra Šmerala, aniž bych opomněl nebohého Vláďu Dlouhého. (17.09.2017)

V rámci školního projektu vybrali pedagogové českého jazyka právě toto filmové zpracování "povinné četby" od A. Marshalla. Čekal jsem u žáků 7. tříd úplný propad tohoto filmu. Ani jsem se na ten film nechtěl podívat dopředu, říkal jsem si, že mi bude stačit, až to uvidím ve škole. A viděl jsem... a zíral jsem a vlhly mi oči, a fandil jsem tomu "usmrkanci" a byl na něj hrdý jako kdyby to byl můj vlastní kluk... Získal si mne nejen ohromě milý a přesvědčivý výkon Vládi Dlouhého, ale i vše kolem toho: střih, kamera, scénář, režie. Smutný přííběh se silným akcentem na osobní statečnost a houževnatost, to vše prosycené nadějnými vyhlídkami. A ještě k hodnocení: moc se to líbilo i žákům, žádný propadák to nebyl, naopak. Učitelé mohli být spokojení, že děcka viděli něco z povinné četby, co se povedlo a přijali ji. Glosa na závěr: zamrazilo mne, když Vláďův filmový táta, poté, co ho vyhodili z práce kvůli závislosti na alkoholu, dával synkovi dobrou radu, aby on nepil jako táta... To se Vláďovi v tom reálném životě naplnit nepodařilo. A není to soud, ani mravokárně zdvižený prst, je to jen povzdechnutí. Sám jsem na alkoholu byl závislý, a nesnažil jsem se o to. Byl to jen vedlejší produkt toho, co jsem žil, a jak jsem situace řešil. (21.03.2011)

Už dlouho jsem zde neudělil desítku. Je obtížné porovnávat mezi sebou filmy různých žánrů. Říci, že ten či onen je lepší, než ten druhý. Když třeba jeden snímek je akční bláznivá komedie, druhý horror a třetí poetické drama. Snímkek Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže podle Marshallova námětu patří k filmům poetickým, kterým nechybí i něžný a laskavý humor. Tomuto filmu rád tu desítku udělím. Zaslouží si to za to jak je lidský, jakou má petiku i humor. Zaslouží si ji za to jakou má výpravu. Daly by se mu vytknout některé detaily, které jsou trochu nelogické, ale ve filmu samotném i příběhu se to ztratí. (16.03.2007)

Nepřemýšlel o tom, jestli je třeba statečnosti. A neohlížel se. Vždycky se díval dopředu - s dětskou důvěrou, s pevným odhodláním a s nezdolným optimismem ... na tom se vůbec nic nezměnilo. Kromě toho měl svůj cíl. Byl ještě malý chlapec - a tak se nevzdal. Ani na chvilku ho nenapadlo, že některé cíle mohou být nedosažitelné. Příběh se zvláštní poetikou, který netrpí sebelítostí a dívá se na svět skrz barevná sklíčka. (22.12.2011)