Vysoká zeď

Půvabná věcička, tenhle malý filmík. Jitka je ještě poupátko a prožívá své první platonické vzplanutí. Její rošťárny, drobné lsti, tajné skrýše, klikaté cestičky po střechách, lezení po švihadle, půjčky ve sklepě mě dokonale odzbrojily. Radka Dulíková se mi moc líbila a velmi kladně hodnotím hudební podestýlku. (28.10.2018)

Režiséru Kachyňovi a scenáristu Procházkovi se podařilo vykouzlit v neobvykle zpracovaném příběhu citový nářez, který je příjemně vystupňován hudbou. Za zmínku rozhodně stojí také skvělý výkon ústřední dvojice rolí Radky Dulíkové a Víta Olmera, kteří nepochybně v rozdílných postavách pojali roli hodně uvěřitelně s jakýmsi vzájemným pochopením. A to jsem od tohoto filmu moc nečekal, maximálně podmanivou historku citů, ale to, co jsem dostal, mě opravdu udělalo radost. Československý starý film zase zaválel. (18.02.2011)

V Kachyňovej tvorbe patrí Vysoká zeď k tým menším titulom, avšak za pozornosť rozhodne stojí. Je to akási psychologická sonda do duše 11 ročnej dospievajúcej dievčiny, podaná trochu netradičnejšie a mierne spoločensky nekorektne. Iba mi tak trochu pripadalo, že Kachyňa s Procházkom pristupovali k námetu spôsobom tak poďme teraz niečo rýchlo vymyslieť, aby sme mali čo točiť. Že to Kachyňova scenáristická a režisérska zručnosť ustojí, je bez debaty. Ale možno sa mýlim a som nespravodlivý a za námetom stojí niečo osobné. Zaujímavé komentáre: Iggy, Tatatranka. 70%. (15.11.2014)

Malá školačka, která žije sama se svou matkou a bráchou, má spoustu tajemství. Ale to největší na ní čeká za vysokou zdí nemocnice. Mladá dívka nachází zalíbení k neznámému muži, který se v nemocnici znovu učí chodit po autonehodě. Jitka je pro muže schopna udělat cokoliv, i obejít zákaz své matky, aby nakonec zjistila, že srdce mladého muže patří někomu jinému. (09.04.2018)

Tohohle Kachyňu opravdu můžu a ne jeho dramatické a zalidněné příběhy jak napsal kdysi Boček, právě jeho umění vytvořit z banálních situací a minimalistickými prostředky příběh, který chytá nebo se spíš jemně dotýká srdce se u nás nemá obdoby. Zde je výrazným prvkem několikavýznamová symboličnost zdi a niterně vykrelsená postava dívky, která krátkodobě osciluje mezi dětstvím a prvními citovými problémy, které výborně pomáhá přirozená dětská představitelka. A ani Olmer mi tentokrát nevadil, i ve vypjatějších chvilkách byl stále uvěřitelný. Některé momenty však přeci jen spoléhaly na doznívání poetického kouzla, které již mezitím vyprchalo a zbyl jen dojem natahovanosti, jako by se chtělo dosáhnout celovečerní stopáže a klasické distribuce. (06.01.2010)